ECLI:CZ:US:2021:2.US.1683.21.1
sp. zn. II. ÚS 1683/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Mariana Khalifa, Ph.D., zastoupeného JUDr. Davidem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Okraji 439/44, Praha 6, proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 89 INS 863/2018-B-49 ze dne 28. 5. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku rozhodnutí Městského soudu v Praze. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo za spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a veřejně přístupného insolvenčního rejstříku zjistil, že stěžovatel je dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou MSPH 89 INS 863/2018. Usnesením o úpadku ze dne 12. 11. 2020 byl v předmětném řízení zjištěn úpadek stěžovatele a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Usnesení o úpadku bylo potvrzeno odvolacím soudem dne 7. 4. 2021. Dne 25. 2. 2021 se konala první schůze věřitelů, na jejíž program bylo mimo jiné zařazeno hlasování o odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce a ustanovení insolvenčního správce nového. Na této schůzi věřitelů vyhlásil Městský soud v Praze usnesení, jímž rozhodl, že schůze věřitelů nemá dostatečné kvorum pro hlasování o tomto bodu programu. S tímto závěrem byla schůze věřitelů ukončena. Napadeným výrokem rozhodnutí ze dne 28. 5. 2021 pak Městský soud v Praze rozhodl tak, že potvrdil usnesení schůze věřitelů, kterým byl dosavadní insolvenční správce Ing. Bc. Bohumil Ježek odvolán z funkce a novým insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Lukáš Holý.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti proti tomuto výroku brojí tím, že otázka hlasování o odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce a ustanovení insolvenčního správce nového byla dle názoru stěžovatele pravomocně vyřešena usnesením Městského soudu v Praze vyhlášeném na schůzi věřitelů konané dne 25. 2. 2021 a dalšímu hlasování o této otázce, jež se uskutečnilo 25. 5. 2021, bránila překážka rei iudicatae. JUDr. Lukáš Holý tak není dle názoru stěžovatele zákonným insolvenčním správcem stěžovatele, v čemž lze spatřovat, jak shora uvedené porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, tak případně i zásah do ústavně garantovaného práva vlastnit majetek, neboť insolvenční řízení je spojeno se zásadním omezením majetkových práv stěžovatele, do nichž lze zasahovat pouze za podmínek stanovených ústavním pořádkem a na něj navazující zákonnou úpravou. Vzhledem k tomu, že úpadek stěžovatele je řešen konkursem, má být podle stěžovatele tento zásah o to zásadnější, neboť osobou s dispozičním oprávněním k majetku dlužníka je právě insolvenční správce. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti navrhuje spojení s věcí, vedenou Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 1343/21 a dále požádal, aby byla jeho věc projednána přednostně.
4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná. Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti, vyšel Ústavní soud z nálezu ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11 (N 83/77 SbNU 197), který se přípustností ústavní stížnosti proti rozhodnutím přijatým v insolvenčním řízení podrobně zabýval.
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
6. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
7. Již ze samotné argumentace stěžovatele je zřejmé, že nesouhlasí s výkladem podústavního práva ze strany obecných soudů. Touto otázkou je, za jakých okolností je soud oprávněn odvolat správce konkursní podstaty a ustanovit nového správce konkursní podstaty. A to konkrétně, zda rozhodnutí o tom, že schůze nemá dostatečné kvórum pro hlasování o odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce zakládá překážku věci rozhodnuté. Stěžovatel pouze vyjadřuje nesouhlas, jak obecné soudy posoudily tuto otázku na úrovni podústavního práva. Ústavnímu soudu však nepřísluší přezkoumávat závěry obecných soudů při hodnocení otázek na úrovni podústavního práva.
8. Ústavní soud neshledal, že by postup Městského soudu v Praze vykazoval projevy libovůle či svévole či že by jeho interpretace o možnosti odvolání insolvenčního správce byla zjevně excesivní či jinak ústavně nepřijatelná.
9. Z důvodů výše uvedených dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele postrádá ústavněprávní dimenzi, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
10. K návrhu na spojení věci Ústavní soud podotýká, že toto nebylo možné, neboť stěžovatelova ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena 23. 6. 2021 a rozhodnutí o jeho ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1343/21 již bylo vydáno 21. 6. 2021. Ani návrhem na přednostní projednání ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval, neboť o věci rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu