ECLI:CZ:US:2021:2.US.1726.21.1
sp. zn. II. ÚS 1726/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti obchodních společností 1) A a 2) B, zastoupených JUDr. Janem Šafrou, LL. M., advokátem se sídlem Revoluční 1082/8, Praha, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. ledna 2021, č. j. 3 ZN 4230/2017-210, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 20. ledna 2021, č. j. 3 ZN 4230/2017-214, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. dubna 2021, sp. zn. 0 Nt 20013/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených se podává, že dne 19. 12. 2017 pod sp. zn. KRPA-461684-2/TČ-2017-001491-FAU zahájila Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování - 1. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. e) a odst. 4 písm. b) a c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), kterého se měl dopustit M. S. (dále jen "podezřelý"). V průběhu řízení byly třemi usneseními policejního orgánu ze dne 20. 12.2017 podle §79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zajištěny peněžní prostředky na účtech stěžovatelek v celkové výši 3 607 709 Eur a 497 473,28 Kč, s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že jde o věc, která je výnosem z trestné činnosti. V průběhu řízení rozhodl policejní orgán dvakrát o odložení věci a o vrácení zajištěných peněžních prostředků, tato rozhodnutí však státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") usneseními ze dne 4. 6. 2018 a ze dne 8. 11. 2019 sp. zn. 3 ZN 4230/2017 zrušila a vydala policejnímu orgánu pokyn k dalšímu prověřování věci.
3. Dne 11. 8. 2020 obvodní státní zastupitelství usnesením podle §79f odst. 2 a 3 tr. řádu zamítlo žádost stěžovatelek o zrušení zajištění finančních prostředků s odůvodněním, že v současné době probíhají v rámci prověřování další kroky, které by měly vést ke sdělení obvinění. Stížnost stěžovatelek Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou. V odůvodnění konstatoval, že ačkoliv fáze prověřování trestné činnosti trvá již více než dva a půl roku, tato doba není s ohledem na komplikovanost a specifika případu nepřiměřená. Ústavní stížnost stěžovatelek proti těmto rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud usnesením ze dne 16. 2. 2021 pod sp. zn. III. ÚS 188/21 odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
4. Dne 11. 1. 2021 podaly stěžovatelky žádosti o zrušení zajištění podle §79f odst. 2 tr. řádu. Obvodní státní zastupitelství napadenými usneseními žádosti zamítlo. V usnesení upozornilo na mezinárodní prvek případu, kdy je nutné prověřit osoby spadající do jurisdikce mnoha evropských zemí. Mezinárodní spolupráce je však v dané věci velmi časově náročná a výstupy z jednotlivých dotazů jsou nekompletní. V danou chvíli je nutné vyčkat na vyřízení evropského vyšetřovacího příkazu.
5. Stížnost stěžovatelek proti usnesením obvodního státního zastupitelství obvodní soud napadeným usnesením ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 0 Nt 20013/2021, zamítl jako nedůvodné. Poukázal na náročnost prověřování předmětné kauzy s mezinárodním prvkem i na nutnost vyčkat vyřízení evropského vyšetřovacího příkazu z Malty. Zabýval se i délkou zajištění trvající přes tři léta, kterou vzhledem ke komplikovanosti případu s přeshraničním prvkem shledal jako dosud přiměřenou.
6. Dne 24. 3. 2021 (tedy před vydáním napadeného usnesení obvodního soudu) policejní orgán rozhodl třemi usneseními o tom, že se zajištění finančního prostředků na bankovních účtech stěžovatelek ruší, neboť zajištění finančních prostředků již není třeba.
7. V ústavní stížnosti stěžovatelky namítají, že napadená rozhodnutí neobsahují informace, z nichž by byly zjistitelné skutečnosti vztahující se ke konkrétnímu skutku zakládajícímu podezření z trestného činu, a neobsahují tak doložení podmínek dle §79a trestního řádu. Vyslovují názor, že v průběhu prověřování trestné činnosti podezřelého nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by původní podezření potvrdily. Poukazují přitom na zjištění, že podezřelý nebyl nikdy odsouzen pro spáchání trestného činu. V tomto směru pokládají napadená rozhodnutí za nedostatečná a nepřezkoumatelná. Stěžovatelky dále namítly, že jejich peněžní prostředky byly zablokovány po dobu 3 let a 4 měsíců. Zdůrazňují, že obvodní soud, který rozhodoval o stížnostech, nijak nereagoval na fakt, že zajištění peněžních prostředků již v době jeho rozhodování netrvalo. Stěžovatelky mají celkově za to, že postup orgánů činných v trestním řízení byl nepřiměřený dosud zjištěným okolnostem a svědčil o svévoli, jež je neslučitelná s ústavněprávní ochranou vlastnictví. Tuto svoji argumentaci stěžovatelky v ústavní stížnosti dále rozvádějí.
8. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelek i obsah naříkaných rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud považuje za nutné nejprve podotknout, že se již týmž zajištěním peněžních prostředků stěžovatelek na dotčených bankovních účtech zabýval, a to v souvislosti se zamítnutím jejich dřívější žádosti o zrušení tohoto zajištění. Usnesením ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. III. ÚS 188/21, byla následná ústavní stížnost stěžovatelek jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Ústavní soud nyní znovu poukazuje na to, že přípustnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud má pravomoc napravovat pouze extrémní excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jsou to však právě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posoudit ústavnost použití zajišťovacích nástrojů, neboť mají znalosti skutkových okolností a jsou schopny lépe posoudit vhodnost a potřebnost konkrétního zajištění. V té souvislosti Ústavní soud zdůraznil a činí tak i nyní, že zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu a zaknihovaných cenných papírů je institutem, který napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí těchto prostředků majiteli, ale omezení dispozičního práva. Jedná se zde sice o omezení vlastnického práva, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (k tomu viz např. nález sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. 1. 2008, N 25/48 SbNU 291, či nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013, N 206/71 SbNU 429).
10. Ústavní soud dále připomíná, že zajištění majetku je možné, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že tento majetek je určen ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byl použit nebo je výnosem z trestné činnosti, přičemž vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi, postačí. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů pak nutně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že zajištěný majetek má uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, neboť může být dalším šetřením vyvrácen.
11. To se ostatně stalo v posuzované věci, kdy orgány činné v trestním řízení po prověření podezření z trestné činnosti, které se nepotvrdilo, po obdržení vyřízení evropského vyšetřovacího příkazu z Malty s negativním výsledkem rozhodly o zrušení zajištění finančních prostředků.
12. Pokud jde o námitky stěžovatelek ve vztahu k postupu obvodního soudu, pak je třeba vycházet z toho, že obvodní soud jako soud stížnostní je v příslušném řízení povinen přezkoumat správnost (tj. zákonnost a odůvodněnost) výroku napadených usnesení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2315/10 ze dne 11. 11. 2010) stejně jako správnost postupu řízení, které předcházelo napadeným usnesením (§147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu). Přihlíží se přitom i k těm vadám, které nebyly ve stížnosti výslovně vytýkány (srov. GŘIVNA, Tomáš. §147 [Rozsah přezkoumání]. In: ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T., NOVOTNÁ, J., PÚRY, F., RŮŽIČKA, M., ŘÍHA, J., ŠÁMALOVÁ, M., ŠKVAIN, P. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 1791).
13. Jak je patrno z odůvodnění napadeného usnesení, obvodní soud splnil požadavky kladené na rozhodnutí nadřízeného orgánu podle §147 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu a přezkoumal předcházející usnesení státního zastupitelství v souladu s tzv. revizním principem, jež vyplývá ze zmíněného ustanovení trestního řádu. Obvodní soud se v napadeném usnesení zabýval všemi relevantními skutečnostmi, které vedly k zajištění peněžních prostředků stěžovatelek, a na základě toho došel k závěru, že stížnosti nejsou důvodné. Obecný soud jistě mohl v odůvodnění uvést skutečnost, že zajištění finančních prostředků již netrvá. Na výroku jeho usnesení by však tento fakt nic nezměnil. Nenastala tedy situace, která by mohla mít dopad do procesních práv stěžovatelek takové povahy a intenzity, jenž by současně znamenal zásah do ústavně zaručených práv.
14. K otázce délky trvání takového zajištění lze doplnit, že časové omezení užívání předmětných peněžních prostředků musí splňovat požadavek přiměřenosti. Pokud by zajištění peněžních prostředků trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, šlo by o neproporcionální zásah do vlastnického práva. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi shledal porušení základních práv stěžovatelů z důvodu délky zajištění peněžních prostředků v ojedinělých případech, v nichž délka zajištění trvala například 6 let v rámci přípravného řízení (srov. nález sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. 1. 2008, N 25/48 SbNU 291) či 12 let, kdy v době podání stížnosti bylo řízení ve fázi druhého odvolacího řízení (viz nález sp. zn. II. ÚS 1367/17 ze dne 13. 3. 2018).
15. Ústavní soud posoudil nosné důvody nyní napadených rozhodnutí na pozadí výše nastíněných obecných východisek, plynoucích z jeho judikatury, avšak porušení základních práv stěžovatelek neshledal. Ačkoliv doba trvání zajištění finančních prostředků stěžovatelek na bankovních účtech, oproti stavu rozhodování Ústavního soudu v předchozí věci sp. zn. III. ÚS 188/21, pokročila, nelze přehlédnout, že spolu s tím pokročilo i samotné prověřování. Jeho dosavadní výsledky po vyhodnocení výstupů z prováděné mezinárodní spolupráce vedly orgány činné v trestním řízení k závěru, že další zajištění peněz již není třeba a rozhodly o jeho zrušení.
16. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že celá věc měla značný mezinárodní přesah. Ověření okolností, z nichž plynulo podezření ze spáchání zmíněného trestného činu vyžadovalo intenzivní mezinárodní justiční spolupráci s vícero zeměmi. Jak již zmínilo státní zastupitelství i soud v napadených usneseních, do doby rozhodnutí o zrušení zajištění orgány činné v trestním řízení vyhodnocovaly dosavadní výstupy a vyčkávaly doručení zbývající odpovědi. Uváží-li se všechny tyto poměry provázející souzený případ, nelze stále ještě hovořit o tom, že by se ono pomyslné kyvadlo přiměřenosti provedeného zajištění vychýlilo v neprospěch základních práv stěžovatelek. Lze s nimi nicméně souhlasit v tom, že s narůstajícím časem se dočasnost zajišťovacího institutu relativizuje a je třeba ji posuzovat přísněji.
17. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu