ECLI:CZ:US:2021:2.US.1764.21.1
sp. zn. II. ÚS 1764/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. Rastislava Foľvarského, zastoupeného JUDr. Zuzanou Pechtorovou, advokátkou se sídlem Dřevařská 12, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 11/2021-17 ze dne 6. 5. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se kasační stížností domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 A 172/2019-42 ze dne 16. 12. 2020. Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl, v jakém rozsahu a z jakého důvodu podle §103 odst. 1 soudního řádu správního kasační stížnost podává, a tento důvod skutkově a právně nekonkretizoval. Podle §106 odst. 3 soudního řádu správního proto usnesením vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení doplnil kasační stížnost o tyto náležitosti.
2. Podle Nejvyššího správního soudu bylo uvedené usnesení zástupkyni stěžovatele doručeno dne 4. 2. 2021, a měsíční lhůta k doplnění kasační stížnosti tudíž skončila 4. 3. 2021. Stěžovatel ovšem doplnění kasační stížnosti zaslal až 5. 3. 2021, a nelze tak k němu přihlížet. Jelikož stěžovatel včas nedoplnil náležitosti kasační stížnosti a pro její vady nebylo možné v řízení pokračovat, odmítl Nejvyšší správní soud napadeným usnesením kasační stížnost dle §37 odst. 5 ve spojení s §120 soudního řádu správního.
3. Podle stěžovatele bylo napadeným usnesením porušeno jeho právo na soudní ochranu. Stěžovatel uvádí, že již při podání kasační stížnosti v ní vymezil "alespoň základní důvod" pro její podání v souladu s §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního. Doplnění kasační stížnosti zaslané dne 5. 3. 2021 stěžovatel pokládá za včasné. Nejvyšší správní soud podle stěžovatele zcela formálně konstatoval, že lhůta k doplnění končila dne 4. 3. 2021, tedy dnem, který se svým pojmenováním shoduje se dnem doručení usnesení, jímž byl stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však dle stěžovatele nezvážil, že k doručení výzvy došlo v únoru, který má pouze 28 dní, a že by lhůta k doplnění neměla být jen z toho důvodu stěžovateli fakticky zkrácena. Výklad Nejvyššího správního soudu stěžovatel pokládá za příliš restriktivní, formalistický a nezohledňující souvislosti. Podle stěžovatele měl Nejvyšší správní soud v době svého rozhodování k dispozici "jak kasační stížnost se základním vymezením důvodů, tak její doplnění", a měl se proto kasační stížností věcně zabývat. Stěžovatel uvádí, že kasační stížnost "byla podána včas s doplněním náležitostí v té části, kde skutečně chyběly".
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti připouští, že jeho kasační stížnosti "skutečně chyběly" některé ze zákonem vyžadovaných náležitostí, a nezpochybňuje ani časové údaje o tom, kdy mu bylo doručeno usnesení s výzvou k doplnění kasační stížnosti a kdy toto doplnění odeslal, z nichž vycházel Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení. Stěžovatel tak brojí proti závěru, že měsíční lhůta skončila uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Tento způsob stanovení posledního dne lhůty je nicméně výslovně upraven v §40 odst. 2 soudního řádu správního. Právní úprava nepřipouští jiné počítání lhůty v délce jednoho měsíce v případě, kdy den určující počátek lhůty spadá do měsíce února, jak požaduje stěžovatel. Pro stěžovatele bylo předvídatelné, kdy skončí lhůta k doplnění kasační stížnosti, tuto lhůtu nelze označit za nepřiměřeně krátkou a Nejvyšší správní soud se nedopustil žádného ústavněprávního pochybení při určení jejího konce ani při vyhodnocení doplnění kasační stížnosti jako opožděného. Určitá formální přísnost je v případě posuzování kasační stížnosti namístě, mimo jiné i z důvodů povinného zastoupení advokátem v daném řízení.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu