ECLI:CZ:US:2021:2.US.1888.21.1
sp. zn. II. ÚS 1888/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Ing. Blanky Forejtkové, zastoupené Mgr. Jakubem Olivou, advokátem, se sídlem Mlčochova 819/4, Olomouc, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. května 2021, č. j. 1 As 58/2021-78, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2021, č. j. 62 A 62/2019-179, rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 21. února 2019, č. j. ZKI BR-O-2/27/2019-29 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov ze dne 22. listopadu 2018, č. j. OR-232/2018-740-33, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Brně a Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti v záhlaví uvedeným správním rozhodnutím a rozsudkům správních soudů. Tvrdí přitom, že těmito rozhodnutími orgánů veřejné moci byla porušena její ústavně garantovaná práva, konkrétně právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka se v původním správním řízení a posléze i v řízení před správními soudy domáhala opravy chyb v katastrálním operátu podle §36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), které dle jejího tvrzení spočívají v tom, že v katastru nemovitostí je nesprávně evidována určitá stavba (jejíž vlastnicí je podle svého tvrzení stěžovatelka) a že jsou k ní nesprávně zapsány související majetkoprávní vztahy. Dle mínění stěžovatelky se nejedná o samostatnou stavbu, ale toliko o přístavbu k domu, který je v jejím vlastnictví.
3. Správní orgány a posléze i správní soudy však konstatovaly, že v katastru nemovitostí není žádný zjevný omyl a že se stěžovatelka de facto domáhá přezkumu nevyhovujícího právního uspořádání vztahu k nemovitostem. K takovému účelu však podle bohaté judikatury Nejvyššího správního soudu institut opravy chyb v katastru neslouží. S tímto hodnocením se však stěžovatelka neztotožňuje a tvrdí, že z dokladů, jež v předcházejícím řízení předložila, je zřejmé, že práva ke sporné stavbě jsou v katastru nemovitostí zapsána chybně.
4. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
5. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
6. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. Ústavní soud také připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že stěžovatelka ve své ústavní stížnosti opakuje, že je vlastnicí sporné stavby a že v katastru nemovitostí jsou nesprávně zapsány související majetkoprávní vztahy. Její argumentace se však s podstatou napadených rozhodnutí míjí. I Nejvyšší správní soud zdůraznil, že "(...) nečiní závěr o tom, zda tvrzení stěžovatelky jsou či nejsou opodstatněná, zdůrazňuje však, že institut opravy chyb v katastru neslouží k nápravě nevyhovujícího právního uspořádání vztahů k nemovitostem. Žalovanému (či katastrálnímu úřadu) pak nepřísluší provádět složité dokazování a nalézat právo. Jak stěžovatelce opakovaně vysvětlil žalovaný (který již v téže věci rozhodoval opakovaně) i v nynější věci krajský soud, prostor pro opravu chyb v katastru nastává tehdy, pokud je evidovaný stav výsledkem zcela zjevného omylu, který je patrný již při poměrně povrchním zkoumání. O takovou situaci se však v právě posuzované věci nejedná." Ústavní stížnost přitom neobsahuje ani náznak argumentu, který by polemizoval s jádrem problému, který byl správními soudy řešen - tj. jakými otázkami a v jakém rozsahu se mohou správní orgány zabývat v rámci opravy chyb v katastrálním operátu podle §36 katastrálního zákona.
8. Ústavní soud konstatuje, že shora citovaný právní názor Nejvyššího správního soudu pokládá za ústavně konformní. Tento právní názor reflektuje bohatou a ustálenou prejudikaturu Nejvyššího správního soudu a zároveň respektuje povahu institutu opravy chyb v katastrálním operátu. Stěžovatelce ostatně nic nebrání, aby se ochrany svých tvrzených práv domáhala prostředky civilního práva.
9. Ústavní soud proto shrnuje, že řízení před správními orgány i správními soudy bylo spravedlivé, že napadená rozhodnutí jsou opřena o přesvědčivý a racionální výklad práva, a lze je tudíž považovat za ústavně konformní. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu