ECLI:CZ:US:2021:2.US.1937.20.1
sp. zn. II. ÚS 1937/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Opravila, zastoupeného Mgr. Pavlem Starostou, advokátem, sídlem Masarykovo nám. 416, Vizovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ? pobočky ve Zlíně ze dne 23. dubna 2020 č. j. 58 Co 338/2019-911 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. října 2019 č. j. 35 C 350/2014-890, za účasti Krajského soudu v Brně ? pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a Ing. Evy Opravilové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 7. 2020, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Krajského soudu v Brně ? pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Vedlejší účastnice se žalobou podanou proti stěžovateli domáhala vypořádání společného jmění manželů zaniklého rozvodem manželství stěžovatele a vedlejší účastnice a zrušení práva společného nájmu bytu. Napadeným usnesením okresního soudu byl schválen smír mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí (výrok I.), dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), vedlejší účastnici bude vrácen soudní poplatek (výrok III.) a stěžovatel i vedlejší účastnice jsou každý povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů státu částku 36 406,30 Kč (výroky IV. a V.). Okresní soud uvedl, že předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů, které bylo zahájeno v roce 2014, učinila vedlejší účastnice mimo jiné obchodní podíl toho kterého z bývalých manželů na obchodní korporaci OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s.r.o. (dále jen "společnost Opravil a spol."). K nákladům státu okresní soud uvedl, že tyto činí celkem 72 812,60 Kč a spočívají ve znalečném pro znalkyni Ing. Lenku Mahovskou (ve výši 63 564,57 Kč) a znalce Ing. Libora Boučka (ve výši 9 248,03 Kč), přičemž okresní soud vyšel z premisy, že společné jmění manželů bylo vypořádáno rovným dílem mezi účastníky, stejně tak se účastníci dohodli, že náklady státu ponesou rovným dílem, pročež soud uložil oběma povinnost k náhradě nákladů ve výši jedné poloviny.
3. Stěžovatel podal proti výrokům IV. a V. usnesení okresního soudu odvolání. Domáhal se zrušení těchto výroků s tím, že on ani vedlejší účastnice nemohou být povinni k náhradě nákladů státu, neboť vznik těchto nákladů nezavinili. Tyto náklady vznikly neodůvodněným dokazováním prováděným okresním soudem. Stěžovatel od počátku nesouhlasil s provedením důkazu znaleckým posudkem Ing. Mahovské, jejímž úkolem bylo ocenit hodnotu obchodního podílu vedlejší účastnice a stěžovatele ve společnosti Opravil a spol. Předmětem vypořádání společného jmění manželů podíl ve společnosti nebyl. Vedlejší účastnice okresnímu soudu doložila, že rozhodnutím Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 Cm 291/2014 byla její účast ve společnosti Opravil a spol. ukončena, přičemž následně probíhalo u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 502/2017 řízení o vyplacení vypořádacího podílu vedlejší účastnice. Přesto okresní soud nadále prováděl dokazování k ocenění obchodního podílu účastníků, čímž bezdůvodně zvyšoval náklady státu na znalečném.
4. Krajský soud napadeným usnesením odmítl odvolání stěžovatele proti výroku IV. usnesení okresního soudu a ve výroku V. toto usnesení potvrdil. Krajský soud uvedl, že ve vztahu k výroku IV. napadeného usnesení není aktivně legitimován k podání odvolání, neboť jemu tímto výrokem žádná povinnost uložena nebyla. Dále shledal, že odvolací námitky stěžovatele nejsou důvodné. Tvrzení stěžovatele, že od počátku řízení s provedením důkazu znaleckým posudkem na ocenění hodnoty obchodních podílů vedlejší účastnice a stěžovatele ve společnosti Opravil a spol. nesouhlasil, není pravdivé, neodpovídá obsahu spisu. Stejně tak obsahu spisu neodpovídá tvrzení stěžovatele, že podíl účastníků ve společnosti Opravil a spol. nebyl předmětem vypořádání společného jmění manželů, neboť z obsahu spisu vyplývá přesný opak. Předmětem vypořádání společného jmění manželů byly obchodní podíly účastníků ve společnosti Opravil a spol., a protože se účastníci neshodli na jejich hodnotě, neměl žádný z účastníků námitky vůči postupu okresního soudu, který k ocenění hodnoty obchodních podílů účastníků ustanovil znalkyni Ing. Lenku Mahovskou. Následně měl stěžovatel námitky vůči správnosti znaleckého posudku, způsobu jeho vypracování, postupu znalkyně, zpochybňoval její kompetenci a vyúčtovanou odměnu. Až dosud nenamítal, že by takový znalecký posudek neměl být vůbec zpracován. V rozporu s jeho současným tvrzením, že od počátku nepovažoval takový důkaz za potřebný, respektive že po sdělení informace o nabytí právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým byla účast žalobkyně v obchodní korporaci ukončena, nebylo dalšího dokazování v tomto směru potřeba, je skutečnost, že sám předložil posudek Ing. Libora Bučka z 31. 1. 2018, jehož předmětem bylo rovněž stanovení obvyklé ceny obchodních podílů vedlejší účastnice a stěžovatele ve společnosti Opravil a spol. ke dni zániku společného jmění manželů v cenách obvyklých ke dni zpracování znaleckého posudku. Společné jmění manželů se vypořádává podle stavu ke dni jeho zániku, v daném případě ke dni 14. 6. 2014. V daný okamžik vedlejší účastnice na obchodní korporaci účastna byla. Skutečnost, že v době mezi zánikem společného jmění manželů a rozhodnutím soudu o jeho vypořádání byla účast vedlejší účastnice v obchodní korporaci ukončena, má ten následek, že rozhodnutím soudu nelze přikázat obchodní podíl vedlejší účastnice do výlučného vlastnictví některého z účastníků, avšak jeho hodnota v aktuálních cenách podle jeho stavu ke dni zániku společného jmění manželů předmětem vypořádání zůstává. Tomu odpovídá i účastníky uzavřený smír, který obchodní podíly jako takové nezmiňuje, nicméně jejich hodnoty jsou zohledněny ve výši částky, kterou se na vyrovnání podílů zavázal stěžovatel vedlejší účastnici uhradit. I po ukončení účasti vedlejší účastnice ve společnosti Opravil a spol. rozhodnutím soudu bylo potřebné provádět dokazování ke stanovení hodnoty obchodních podílů účastníků podle stavu ke dni zániku společného jmění manželů. Dokazování, při němž vznikly náklady státu, bylo tudíž prováděno k návrhu obou účastníků a bylo v celém rozsahu důvodné. Odkaz na stěžovatelem podávaná odvolání proti rozhodnutím o přiznání znalečného, v nichž rozporoval výši přiznaného znalečného, zpochybňoval kompetentnost znalkyně, namítal nedostatky znaleckých posudků, je v této fázi řízení zcela irelevantní. Případné nedostatky znaleckého posudku se mohou projevit v rozhodnutí o znalečném, nikoli v povinnosti účastníků podle výsledku řízení vzniklé náklady státu nahradit. O znalečném již bylo pravomocně rozhodnuto, tyto skutečnosti již nelze přezkoumávat.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel popsal vývoj jím uplatňovaných námitek proti znaleckému posudku znalkyně Ing. Mahovské a proti vyjádřením této znalkyně. Uvedl, že se v průběhu celého řízení snažil upozornit soudy na pochybení znalkyně při vypracování posudku, avšak veškeré jeho námitky vedly jen k dalším vyjádřením znalkyně, které neodstraňovaly pochybnosti o zpracování posudku a vyúčtování znalečného.
6. Nadto podle stěžovatele okresní soud neoprávněně v průběhu řízení nařídil provedení znaleckého posudku. Znalkyni bylo uloženo ocenit hodnotu obchodního podílu stěžovatele ve společnosti Opravil a spol., avšak stěžovatel s tímto důkazem nesouhlasil, neboť předmětem vypořádání společného jmění manželů nebyl podíl stěžovatele či vedlejší účastnice v dotčené obchodní společnosti. Okresní soud v posuzovaném řízení pokračoval v dokazování týkajícím se ocenění hodnoty obchodního podílu vedlejší účastnice a stěžovatele v obchodní společnosti Opravil a spol., přestože okresnímu soudu bylo sdělováno a dokládáno, že u krajského soudu pod sp. zn. 9 Cm 291/2014 proběhlo řízení o ukončení účasti vedlejší účastnice v dotčené obchodní společnosti a následně souběžně s nyní posuzovaným řízením probíhalo u krajského soudu pod sp. zn. 1 Cm 502/2017 řízení o vyplacení vypořádacího podílu vedlejší účastnice v obchodní společnosti. Tímto okresní soud jen bezdůvodně zvyšoval náklady státu na znalečném.
7. Podstatné přitom je, že námitkami stěžovatele proti znaleckému posudku se v řízení nikdo nezabýval, neboť krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že odkaz na podávaná odvolání proti rozhodnutím o přiznání znalečného, v nichž rozporoval výši přiznaného znalečného, jsou již v této fázi řízení irelevantní. Stěžovatel byl tím, že mu nebylo umožněno v průběhu celého řízení uplatnění jakýchkoli námitek proti prováděnému důkazu, vystaven svévoli soudů ve věci přiznávání znalečného a dalšímu neopodstatněnému dokazování. Vzhledem k tomu, že byla stěžovateli nakonec uložena povinnost k náhradě nákladů státu zahrnujících náklady znalkyně, bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost proti napadeným usnesením je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
Vlastní posouzení
9. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
10. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ jde i v posuzované věci.
11. Po přezkoumání napadených rozhodnutí musí Ústavní soud v prvé řadě poukázat na to, že v ústavní stížnosti uplatněná námitka, že znalecké zkoumaní provedené znalkyní Ing. Mahovskou bylo nařízeno neoprávněně, neboť předmětem vypořádání společného jmění manželů nebyl podíl stěžovatele či vedlejší účastnice ve společnosti Opravil a spol., již byla zcela uspokojivě vypořádána krajským soudem v napadeném usnesení. Ústavní soud přitom není další instancí obecných soudů, ale sleduje toliko to, zda nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody, jak již bylo vysvětleno výše. Podstatu zásahu do práva na spravedlivý proces stěžovatel v ústavní stížnosti ani nijak nevysvětluje, respektive vyvozuje ji jen z toho, že nebylo rozhodnuto v souladu s jeho názorem. Krajský soud však přiléhavě vysvětlil, že tvrzení stěžovatele jsou nepravdivá, neboť až do podání odvolání proti usnesení o schválení smíru netvrdil, že znalecký posudek oceňující podíly ve společnosti Opravil a spol. neměl být zpracován vůbec, pouze brojil proti jeho správnosti. Jeho tvrzení mimo jiné rozporuje skutečnost, že sám v řízení předložil znalecký posudek Ing. Libora Bučka z 31. 1. 2018 na ocenění jejich podílů ve společnosti.
12. Stěžovatel také namítá, že se nikdo nezabýval jeho námitkami proti znaleckému posudku Ing. Mahovské v průběhu řízení. Ani tato námitka není pravdivá. Krajský soud se opakovaně zabýval odvoláními stěžovatele proti usnesením okresního soudu, kterými byla znalkyni přiznána odměna, a v těchto rozhodnutích námitky stěžovatele uspokojivě vypořádal a uvedl, proč je odměna znalkyně přiměřená a odpovídá náročnosti zadaného znaleckého úkolu. V jednom z těchto rozhodnutí (usnesení krajského soudu ze dne 13. 2. 2018 č. j. 60 Co 2/2018-601) krajský soud přiléhavě uvedl, že samotná skutečnost, že stěžovatel se závěry znalkyně nesouhlasí, není důvodem pro to, aby její odměna byla jakkoli krácena či jí byla zcela odepřena, neboť ačkoli polemika stěžovatele se závěry znaleckého posudku je samozřejmě přípustná a soud se s ní bude muset vypořádat při hodnocení znaleckého posudku, sama o sobě neznamená, že znalecký posudek nebyl proveden řádně. Vzhledem k uzavření smíru mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí se však z logiky věci okresní soud ve svém meritorním rozhodnutí hodnocením znaleckého posudku jako důkazu a námitkami stěžovatele vůči němu nezabýval.
13. Ústavní soud zhodnotil, že obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem, svá rozhodnutí řádně a věcně přiléhavě odůvodnily a napadenými rozhodnutími nedošlo k tvrzenému porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, ani jiných ústavně zaručených práv.
14. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu