ECLI:CZ:US:2021:2.US.2007.21.1
sp. zn. II. ÚS 2007/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Feryny, zastoupeného Mgr. Jiřinou Dvorníkovou, advokátkou, se sídlem Praha 6, Jednořadá 1051/53, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 325/2011-290 ze dne 25. 10. 2012, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 29 Co 779/2008-241 ze dne 8. 10. 2009 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 10 C 64/2007-196 ze dne 6. 6. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu z října roku 2012 a rozhodnutí obecných soudů mu předcházejících, neboť tvrdí, že mu toto napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo řádně doručeno až 27. 5. 2021.
2. Stěžovatel dále uvádí, že proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 29 Co 779/2008-241 ze dne 8. 10. 2009 podal i žalobu pro zmatečnost. Jelikož pak stěžovatel podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 29 Co 779/2008-241 ze dne 8. 10. 2009 jak dovolání, tak i žalobu pro zmatečnost, bylo usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 12 C 163/2009-46 ze dne 18. 11. 2010 řízení o žalobě pro zmatečnost přerušeno do doby rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání stěžovatele. Následně však usnesením ze dne 16.
9. 2013 soud v řízení o žalobě pro zmatečnost pokračoval, přičemž své usnesení odůvodnil tím, že mělo být dovolání stěžovatele odmítnuto usnesením ze dne 25. 10. 2012 č. j. 22 Cdo 325/2011-290, jež mělo nabýt právní moci dne 28. 11. 2012. Stěžovatel však namítal po celou dobu řízení žaloby pro zmatečnost, že mu rozhodnutí o jeho dovolání nebylo řádně doručeno a že tak došlo k porušení procesních předpisů, když soud prvního stupně pokračoval v řízení o žalobě pro zmatečnost, aniž by však odpadl důvod, kvůli němuž bylo řízení přerušeno, neboť stěžovateli nebylo doručeno usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 325/2011-290 o odmítnutí jeho dovolání. Stěžovatel poukazuje na to, že došlo k úmrtí jeho původního právního zástupce a že rozhodnutí České advokátní komory o nástupci původního právního zástupce stěžovatele nebylo veřejně přístupné a i odvolací soud musel tuto skutečnost zjišťovat a napravovat vadnost doručení až v roce 2017. V rámci odvolacího řízení v roce 2017 se tuto skutečnost dozvěděl stěžovatel, kterého údajně ustanovený nástupce JUDr. Jaroslav Sokol o žádném doručení, resp. zastupování neinformoval a ani odvolací soud tuto skutečnost, zda tedy nástupce informoval stěžovatele o svém nástupnictví, nijak neprověřoval.
3. Stěžovatel však sám ve své ústavní stížnosti uvádí, že se nejpozději z citovaného usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 16. 9. 2013 dověděl, že mělo být jeho dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012 č. j. 22 Cdo 325/2011-290.
4. Ústavní soud nevylučuje, že ze strany jednotlivých advokátů či České advokátní komory ve věci komunikace se stěžovatelem mohlo dojít k pochybením, nicméně materiálně byl stěžovatel nejpozději v roce 2013 informován o existenci nyní napadaného rozhodnutí Nejvyššího soudu a neprokázal žádnou svou aktivitu ve směru informování Nejvyššího soudu či příslušného okresního soudu ve smyslu doručení napadeného rozhodnutí.
5. Dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
6. Jelikož se pak stěžovatel o existenci nyní napadaného usnesení Nejvyššího soudu dozvěděl nejpozději v roce 2013, není možno se domáhat jeho zrušení až v polovině roku 2021. Ústavní stížnost byla tedy podána opožděně. Ústavní soud podotýká, že všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou publikována na internetové stránce Nejvyššího soudu, a tudíž jsou jednoduše dostupná. Stěžovatel rovněž poté, co dostal informaci o existenci napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu od Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, mohl sám Nejvyšší soud či příslušný okresní soud kontaktovat, informovat o situaci doručování a rozhodnutí si vyžádat.
7. Z důvodů svého závěru o opožděnosti podání ústavní stížnosti Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po stanovené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2021
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka