ECLI:CZ:US:2021:2.US.2034.21.1
sp. zn. II. ÚS 2034/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele V. V., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 27. 7. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, v níž navrhl petit: „Jednáním České republiky došlo k porušení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, právo na spravedlivý proces dle článků 6, články 8 a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a články 7, 14, 17 a 26 mezinárodního paktu o občanských a politických právech, v souvislosti s čl. 10 Ústavy České republiky“.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Podání stěžovatele nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (§30 odst. 1, §34 zákona o Ústavním soudu). Kromě jiného není stěžovatel zastoupen advokátem. Ústavní soud se nezabýval námitkou podjatosti vůči soudcům Josefu Fialovi a Janu Filipovi, neboť jim tato věc nebyla v souladu s rozvrhem práce přidělena.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl upozorněn s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (ve věcech vedených pod spisovými značkami I. ÚS 1907/19, III. ÚS 1995/19). Stěžovatel však zvolil postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod spisovými značkami IV. ÚS 1663/21, IV. ÚS 310/20, I. ÚS 505/20 [jakož i v řadě dalších řízení o ústavních stížnostech podaných společně se stěžovatelkou L. V. (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2021
Kateřina Šimáčková
soudkyně zpravodajka