ECLI:CZ:US:2021:2.US.2050.21.1
sp. zn. II. ÚS 2050/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Pavla Ryšavého, zastoupeného JUDr. Karlem Schellem, LL.M., MBA, advokátem, se sídlem Ambrožova 297/6, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2020, č. j. 14 C 157/2020-48 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2021, č. j. 18 Co 41/2021-88, za účasti Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (předběžného opatření a rozhodnutí o odvolání proti němu) obecných soudů. Tvrdí přitom, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále i jen "Listina"), jakož i právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
2. Napadenými rozhodnutími bylo stěžovateli zakázáno nabízet, zcizovat, zatěžovat nebo jinak právně nakládat s jeho spoluvlastnickým podílem na nemovitostech v rozhodnutích specifikovaných. Takové předběžné opatření bylo soudem prvního stupně vydáno na návrh žalobců proto, že stěžovatel údajně nemá žádný hodnotnější majetek, a žalobci se obávali, že v případě jejich úspěchu v řízení by stěžovatel neměl dostatek prostředků na úhradu svého závazku a byla by ohrožena i případná exekuce.
3. Stěžovatel namítá, že závěr obecných soudů o tom, že by v případě úspěchu žalobců (a případného zcizení svých spoluvlastnických podílů) nebyl schopen uhradit své závazky, je čistě spekulativní. Stěžovatel je řádně zaměstnán a v současnosti proti němu není vedena žádná exekuce. Stěžovatel navíc uvádí, že spoluvlastnické podíly již prodal a disponuje nemalou částkou právě za jejich prodej. Napadené předběžné opatření bylo vydáno v době, kdy již bylo vedeno vkladové řízení u katastrálního úřadu. Z tohoto důvodu též obecné soudy měly zkoumat, jak nařízené předběžné opatření ovlivní práva třetí osoby, tj. nabyvatele spoluvlastnického podílu (s odkazem na usnesení ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 2485/11).
4. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
5. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
6. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. Ústavní soud také připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní a že shora vymezené důvody ke svému zásahu v projednávané věci neshledal. V prvé řadě Ústavní soud obecně podotýká, že řízení o předběžných opatřeních z pohledu procesních záruk poskytovaných účastníkům řízení nedosahuje kvalit řízení ve věci samé. Je to zejména z toho důvodu, že se má jednat o prozatímní, dočasné uspořádání vzájemných vztahů. Z toho důvodu se zde ani zcela neuplatní nároky aplikované v řízeních týkajících se věci samé. Soud kupříkladu pravidelně rozhoduje o návrhu na nařízení předběžného opatření bez toho, že by dal prostor účastníkům odlišným od navrhovatele (§75c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů), jedinými podklady pro jeho rozhodnutí jsou návrh a listiny k němu předložené; což ostatně souvisí i s nutností bezodkladného rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření (§75c odst. 2 občanského soudního řádu).
8. Způsob, jakým obecné soudy přistoupily k hodnocení majetnosti stěžovatele a existence oprávněné obavy žalobců, že by výkon posléze vydaného rozhodnutí mohl být ohrožen, je dle Ústavního soudu s těmito východisky v souladu.
9. Ústavní soud zároveň připomíná kontext projednávané věci. Žalobci v návrhu na vydání předběžného opatření formulovali - a poukazem na konkrétní skutkové okolnosti podložili - své obavy, že stěžovatel své spoluvlastnické podíly na nemovitostech účelově "odklání", aby se vyhnul potenciálnímu placení svých závazků. Tuto svou obavu opřeli žalobci zejména o skutečnost, že nabyvatel spoluvlastnických podílů, Mgr. Foltýn, se pokusil spoluvlastnické podíly obratem převést na pana Tomáše Špačka a že toto vkladové řízení bylo zahájeno ve stejný den, jako vkladové řízení týkající se převodu ze stěžovatele na Mgr. Foltýna. Ústavní soud nemá ústavněprávních námitek proti závěru obecných soudů, že za tohoto stavu měli žalobci oprávněné obavy, že potenciální výkon rozhodnutí soudu by mohl být těmito úkony ohrožen.
10. Neobstojí ani námitka stěžovatele, podle níž obecné soudy nedostatečně zohlednily zájem na ochraně práv třetích osob, konkrétně kupujícího Mgr. Foltýna. Stěžovatelem odkazované usnesení ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 2485/11 (kromě skutečnosti, že se jedná toliko o precedenčně nezávazné usnesení, jímž byla konstatována zjevná neopodstatněnost návrhu) toliko připomíná, že při rozhodování o předběžném opatření směřujícímu k uložení zákazu nakládat s určitými věcmi nebo právy nebo zákazu něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet, musí soud též zvažovat přiměřenost újmy, která by nařízením předběžného opatření vznikla žalovanému. Újma žalovaného nesmí být zřejmě nepřiměřená výhodě, které se nařízením předběžného opatření dostane žalobci. Této své povinnosti však obecné soudy dostály. S ohledem na shora citované okolnosti je zjevné, že zatímco nárok žalobců by mohl být (v případě, že popsaný postup stěžovatele a nabyvatelů by vskutku byl pokusem o "odklon" majetku) prakticky zmařen, v případě práv nabyvatelů spoluvlastnických podílů může dojít toliko k pozdržení převodu. I pokud by nakonec k převodu spoluvlastnických podílů vůbec nedošlo, nabyvatelé by přirozeně o zaplacenou kupní cenu nepřišli. Podle Ústavního soudu tak - vzdor stěžovatelovu tvrzení - vydání předběžného opatření nebylo neproporcionální.
11. Ústavní soud proto shrnuje, že řízení před obecnými soudy bylo spravedlivé, že napadená rozhodnutí jsou opřena o přesvědčivý a racionální výklad práva, a lze je tudíž považovat za ústavně konformní. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu