ECLI:CZ:US:2021:2.US.2064.21.1
sp. zn. II. ÚS 2064/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, společnosti IDEA-REAL, s.r.o., se sídlem v Praze, Jetelová 2865/2, zastoupené JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem, se sídlem v Pelhřimově, Příkopy 25, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2021 č.j. 24 Cdo 411/2021-1171, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se na Ústavní soud obrátila s návrhem na zrušení výše citovaného rozsudku s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích práv, garantovaných čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkovým protokolem k Úmluvě, jakož i čl. 89 odst. 2 Ústavy.
2. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2021 č.j. 24 Cdo 411/2021-1171 byl ve věci žalobce Pavla Městky a stěžovatelky jako žalované (spolu s Lucií Guričovou) zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 2. 7. 2020 č.j. 15 Co 118/2020-1041 a rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. 1. 2020 č.j. 5 C 255/2015-968 a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Pelhřimově k dalšímu řízení.
3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů . Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to jestliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 citovaného zákona. V daném případě je zjevné, že stěžovatelka napadá a požaduje zrušit rozsudek dovolacího soudu, jímž došlo ke zrušení rozsudků soudu odvolacího i soudu prvního stupně a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatelka se domnívá, že vzhledem k údajným pochybením soudu a průtahům v řízení, jakož i tomu, že soudům nižších instance bylo prý v podstatě uloženo, jak mají rozhodnout, již nemůže mít ve věci úspěch, a proto se obrací na Ústavní soud, ačkoliv v době podání ústavní stížnosti zjevně nevyčerpala všechny procesní prostředky, které má k dispozici.
4. Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými není oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu čl. 83 Ústavy České republiky ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i zmíněný princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti
v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Ústavní soud tedy nesdílí názor stěžovatelky, vyjádřený v ústavní stížnosti. Stěžovatelka má v rámci probíhajícího, neukončeného řízení otevřeny veškeré procesní možnosti a opravné prostředky; případná pochybení - která mohou zasahovat i do ústavní roviny - nutno napravit obvyklým a zákonem předvídaným postupem, prioritně samotnými obecnými soudy.
5. Z uvedeného důvodu byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Je-li ústavní stížnost odmítnuta a tím meritorního přezkumu neschopná, je bezpředmětný i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2021
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj