ECLI:CZ:US:2021:2.US.2066.21.1
sp. zn. II. ÚS 2066/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele K. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, P.O.BOX 21, zastoupeného JUDr. Ondřejem Šmídem, Ph.D., advokátem se sídlem Hybešova 2378/17, Boskovice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2021 č. j. 9 To 440/2020-191 a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 10. 2020 č. j. 14 T 67/2020-171, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 30. 7. 2021 doručena ústavní stížnost stěžovatele, která však postrádala některé náležitosti návrhu na zahájení řízení ve smyslu §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Tyto vady byly po výzvě Ústavního soudu odstraněny podáním ze dne 27. 10. 2021, kdy byla Ústavnímu soudu doručena bezvadná ústavní stížnost sepsaná advokátem, který byl stěžovateli pro účely řízení o ústavní stížnosti určen Českou advokátní komorou.
2. Ústavní soud však vždy dříve, než přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda ústavní stížnost splňuje i další formální podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
3. Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně se podává, že ze strany obecného soudu bylo dáno stěžovateli řádné poučení o možnosti podat dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Z ústavní stížnosti však neplyne, že by stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu podal, případně, že by Nejvyšší soud o dovolání stěžovatele již rozhodl. Skutečnost, že stěžovatel nevyužil svého práva podat dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, byla následně ověřena jak u právního zástupce stěžovatele, tak i u soudkyně Okresního soudu v Blansku, Mgr. Frantelové. Za dané situace nezbývá, než podání ústavní stížnosti označit jako předčasné.
4. Z těchto důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2021
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj