ECLI:CZ:US:2021:2.US.2118.21.1
sp. zn. II. ÚS 2118/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti obchodní společnosti WIREX, s. r. o., sídlem Jaurisova 515/4, Praha 4 - Michle, bez právního zastoupení, proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 6. 2017 č. j. 7 C 120/2015-144 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2021 č. j. 17 Co 48/2021-277, za účasti Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem ze dne 3. 8. 2021 stěžovatelka brojila proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.
2. Ústavní soud při zkoumání podmínek řízení a formálních náležitostí ústavní stížnosti zjistil, že návrh nesplňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), konkrétně že stěžovatelka není právně zastoupena. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
3. Ústavnímu soudu je zároveň z úřední činnosti známo, že stěžovatelka již v minulosti opakovaně podala ústavní stížnosti, jež trpěly stejnou vadou (řízení sp. zn. III. ÚS 580/18 a IV. ÚS 49/21); v posléze zmíněném řízení dokonce brojila proti rozhodnutím vydaným ve stejném řízení před obecnými soudy, jichž se týká i nyní projednávaná ústavní stížnost. V obou dvou řízeních Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění vady absence právního zastoupení. Stěžovatelka však ani v jednom případě na výzvu nijak nereagovala, a její ústavní stížnosti byly tudíž pro neostraněné vady odmítnuty.
4. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky aplikace tohoto ustanovení má Ústanví soud za splněny, byť v tomto konkrétním řízení stěžovatelku k odstranění vady nevyzýval. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu totiž v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo opakovaně v případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2099/07 ze dne 15. 8. 2007, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1662/21 ze dne 15. 7. 2021, usnesení sp. zn. III. ÚS 3412/20 ze dne 14. 12. 2020, usnesení sp. zn. I. ÚS 1469/18 ze dne 29. 5. 2018 a mnoho dalších).
5. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2021
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj