ECLI:CZ:US:2021:2.US.2165.21.1
sp. zn. II. ÚS 2165/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti M. K., zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem, sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2021 č. j. 7 To 101/2021-770, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a společnosti X, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 8. 2021, navrhuje stěžovatel zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv a svobod podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 16. 2. 2021 č. j. 11 T 97/2020-736 byl stěžovatel uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem městského soudu ze dne 27. 12. 2018 č. j. 12 T 191/2018-28, byl podle §43 odst. 1 a 2 a §206 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a 2 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Stěžovateli byl také uložen peněžitý trest (splatný ve stanovených splátkách) ve výši 60 denních sazeb, kdy výše jedné sazby byla stanovena na částku 160 Kč, tedy celkem 9 600 Kč (případný náhradní trest odnětí svobody pro případ nevykonání peněžitého trestu byl stanoven v trvání 3 měsíců), a byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců.
3. Přečinu zpronevěry se měl stěžovatel dopustit zjednodušeně řečeno tím, že v období od 13. 3. do 20. 10. 2017 jako jednatel vedlejší účastnice na přesně neustanoveném místě neoprávněně převedl z jejího bankovního účtu finanční částky v celkové výši 966 462 Kč, s nimiž naložil neznámým způsobem, nikoli však ve prospěch vedlejší účastnice. Tím jí způsobil škodu odpovídající uvedené částce. Přečinu poškození věřitele se měl dopustit přisvojením si uvedené částky, ačkoli věděl, že jde o jediná významná aktiva, která mohla být užita k uspokojení neuhrazených splatných závazků společnosti, čímž zmařil možnost věřitelů dosáhnout alespoň částečného uspokojení svých pohledávek ve výši, která jim náležela podle zásad poměrného uspokojování věřitelů (v rozsudku je specifikována výše nároků jednotlivých věřitelů částkami, jejichž součet činí 966 462 Kč).
4. Závěrem rozsudku městský soud podle §229 odst. 1 trestního řádu odkázal poškozené, mezi nimi i vedlejší účastnici a společnost STAVTRANS, spol. s. r.o., se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento výrok odůvodnil tak, že mezi jednáním stěžovatele a vznikem škody byla shledána souvislost, primárně mezi škodou, která vznikla vedlejší účastnici, sekundárně mezi nároky dodavatelů či poskytovatelů služeb, kterým vedlejší účastnice neuhradila z důvodu nedostatku financí platby za služby či materiál. Poškození uplatnili nárok na náhradu škody vůči stěžovateli, jehož společnost (vedlejší účastnice) je v insolvenci a stěžovatel jako fyzická osoba - podle svého vyjádření - řeší své splatné závazky v rámci oddlužení. Požadované nároky poškozených na jejich náhradu se jednak vztahovaly ke škodě, která jim vznikla buď za celou dobu jejich spolupráce se stěžovatelem, tedy nikoli jen v žalovaném období, nebo v celé částce jednorázově vzniklé škody, avšak vzhledem k výši obžalovaným zpronevěřené částky, době páchání trestné činnosti a zejména většího počtu věřitelů, by jim vznikl nárok na náhradu škody jen podle zásad poměrného uspokojování věřitelů. Posouzení výše nároků poškozených tak svým rozsahem a potřebou dokazování přesahovalo možnosti trestního řízení.
5. Vedlejší účastnice i společnost STAVTRANS, spol. s r. o. podaly odvolání proti výroku rozsudku městského soudu o náhradě škody v rozsahu, v němž se týká jimi uplatněných nároků. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 5. 2021 č. j. 7 To 101/2021-770 bylo nově rozhodnuto tak, že stěžovatel je povinen nahradit vedlejší účastnici škodu ve výši 966 462 Kč. Ve zbytku zůstal tento výrok nezměněn (výrok I.). Odvolání poškozené STAVTRANS, spol. s r. o. bylo zamítnuto (výrok II.). Podle krajského soudu byly v průběhu dokazování před městským soudem zjištěny skutečnosti, které jednoznačně svědčí pro závěr, že stěžovatel svým jednáním způsobil škodu v uvedené výši. Výrok o vině přečinem zpronevěry nabyl právní moci a nebyl žádnou ze stran trestního řízení rozporován. Je tedy nepochybné, že ohledně vedlejší účastnice byly dány všechny podmínky pro postup podle §228 odst. 1 trestního řádu. Vedlejší účastnice se v průběhu řízení řádně a včas připojila se svým nárokem a nebyly zjištěny žádné překážky pro výrok o náhrady škody. Není podstatné, že se vedlejší účastnice v současnosti nachází v konkurzu. U odvolání společnosti STAVTRANS, spol. s r. o. by podmínky pro přiznání nároku na náhradu škody byly rovněž splněny, bylo však zjištěno, že tento nárok je řešen v rámci oddlužení a že ohledně pohledávek této společnosti je vedeno sporné řízení o jejich popření.
III.
Argumentace stěžovatele
6. Podle stěžovatele městský soud správně odkázal poškozené na občanskoprávní řízení, neboť je vedeno jak insolvenční řízení s vedlejší účastnicí, tak se stěžovatelem samotným jako fyzickou osobou (bylo mu povoleno oddlužení). Posouzení jejich nároku na náhradu škody by svým rozsahem a potřebou dokazování přesahovalo možnosti trestního řízení. Výše uvedené však krajský soud akceptoval pouze u odvolání věřitele STAVTRANS, spol. s r.o. U vedlejší účastnice rozhodl opačně, přičemž v této části je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Takovýto výrok nelze odůvodnit toliko poukazem na to, že nárok společnosti je dán. Krajský soud měl také nesprávně přiřadit argumenty ohledně jednotlivých věřitelů. Stěžovatel v rámci odvolacího řízení uvedl, že insolvenční řízení stěžovatele jako fyzické osoby a insolvenční řízení vedlejší účastnice se ohledně výše náhrady škody logicky protínají, což má zásadní vliv na to, zda má stěžovatel vedlejší účastnici nahradit náhradu škody právě ve výši 966 462 Kč. Tato částka je navíc vedlejší účastnicí prostřednictvím jejího insolvenčního správce vymáhána v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 12 ICM 1003/2019 odpůrčí žalobou. Krajský soud chybně uvedl, že ohledně pohledávek společnosti STAVTRANS, spol. s r.o. je vedeno sporné řízení o popření pohledávek, ačkoli odpůrčí řízení je vedeno právě s vedlejší účastnicí.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem, je přípustná [stěžovatel neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
8. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, napadeným rozsudkem a obsahem spisu vedeného u městského soudu pod sp. zn. 11 T 97/2020, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
10. Podstatou ústavní stížnosti je námitka nezákonnosti, potažmo neústavnosti napadeného rozsudku krajského soudu, kterým bylo podle §228 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici částku 966 462 Kč jako náhrady škody. Ústavní soud tuto námitku nepovažuje za důvodnou. V posuzované věci nebyl spor o to, že stěžovatel způsobil vedlejší účastnici jednáním popsaným ve výroku rozsudku městského soudu škodu právě v uvedené výši. Výše škody tak byla postavena najisto již tímto rozsudkem, pročež nic nebránilo tomu, aby bylo v trestním řízení rozhodnuto i o povinnosti nahradit tuto škodu vedlejší účastnici. Skutečnost, že byl na majetek vedlejší účastnice prohlášen konkurs a u stěžovatele probíhá oddlužení, nebránila tomu, aby bylo vydáno takovéto rozhodnutí, nepochybně však má (či bude mít) vliv na jeho výkon. Z hlediska přezkumu napadeného rozsudku to ale není podstatné. Stejně tak není podstatné, že v současnosti probíhá před krajským soudem řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce vedlejší účastnice proti stěžovateli, v níž jde o určení neúčinnosti právních úkonů (právních jednání) stěžovatele spočívajících v převodech jednotlivých částek z účtu vedlejší účastnice. Pro úplnost se dodává, že v případě společnosti STAVTRANS, spol. s r.o. vyplývá nárok na náhradu škody z jiných skutkových okolností, přičemž jeho rozsah se může měnit v závislosti na tom, v jaké výši bude pohledávka této společnosti uspokojena v insolvenčním řízení vedlejší účastnice. Krajskému soudu proto nelze vytknout, že ohledně nároků vedlejší účastnice a uvedené společnosti nerozhodl stejně, nýbrž zohlednil konkrétní okolnosti věci. Lze tak uzavřít, že napadeným rozsudkem nebyla porušena základní práva stěžovatele podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
11. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2021
David Uhlíř v. r.
předseda senátu