ECLI:CZ:US:2021:2.US.228.21.1
sp. zn. II. ÚS 228/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, společnosti HUTIRA - BRNO, s.r.o., se sídlem Vintrovna 398/29, Popůvky, zastoupené Mgr. Ivanou Rychnovskou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vranovská 45/1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2020 č. j. 29 ICdo 139/2018-160, proti výroku č. I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2018 č. j. 101VSPH 384/2017-126 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2017 č. j. 190 ICm 1659/2016-75, sp. zn. MSPH 90 INS 210/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka s odkazem na údajné porušení práva na spravedlivý proces a práva na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 LZPS a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.
2. Stěžovatelka je věřitelkou v rámci insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 210/2014, když dlužníkem v tomto insolvenčním řízení je společnost SKEX, a.s. V rámci insolvenčního řízení podala stěžovatelka žalobu o určení neplatnosti smluv podle §231 insolvenčního zákona, kterou žádala určení neplatnosti úvěrových smluv uzavřených mezi dlužníkem SKEX a společností TRINITY BANK a.s. (dříve Moravský Peněžní Ústav - spořitelní družstvo), které jsou titulem pro přihlášené pohledávky TRINITY BANK v insolvenčním řízení v přihlášce P54. Žaloba byla soudem prvního stupně zamítnuta s odůvodněním, že seznam přihlášek co do přihlášky P54 věřitele TRINITY BANK a.s. byl zveřejněn dne 4. 8. 2015 a stěžovatelka tak měla zachovány 3 pracovní dny lhůty pro účinné popření pohledávky dle §200 odst. 1 insolvenčního zákona, že mohla při jednání konaném dne 11. 8. 2015, tedy v úterý, namítat nesplnění 15 denní lhůty dle ustanovení §189 odst. 3 insolvenčního zákona a požádat, aby proto soud vyřadil pohledávky ze smluv o úvěru, co do přihlášky P54 z přezkumu a nařízení zvláštního přezkumného jednání, což neučinila, a že stěžovatelka se nemůže úspěšně domáhat nahrazení svého popření pohledávky jiného věřitele dle ustanovení §200 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona tím, že žaluje na určení neplatnosti smluv.
3. Odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze výrokem I. ve věci samé zamítl a Nejvyšší soud poté její dovolání odmítl jako nepřípustné s tím, že právní posouzení věci, na němž rozsudek Vrchního soudu v Praze spočívá a které bylo zpochybněno dovoláním, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.
4. Stěžovatelka se soudními závěry nesouhlasí. Tvrdí, že jí byla postupem uvedených soudů upřena jakákoliv možnost domáhat se přezkoumání napadených smluv, když jí bylo upřeno právo popřít pohledávku TRINITY BANK pro neposkytnutí zákonné lhůty a když jí je upřeno, aby se věcí zabýval meritorně soud na základě žaloby o určení neplatnosti napadaných smluv. Soudy se zabývaly věcí navíc jen procesně a nikoliv meritorně. Je prý zcela přehlížen zásadní fakt, že přezkumné jednání proběhlo procesně vadně, když byla porušena zákonná lhůta ke zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek. Zákonná lhůta je závazná pro všechny, tj. i pro soudy a její porušení nelze ignorovat. Následuje obsáhlá argumentace stěžovatelky, týkající se ust. §189 odst. 3 insolvenčního zákona. Pokud bylo stěžovatelce ze strany soudů obou stupňů vytýkáno, že měla žádat o odročení přezkumného jednání s ohledem na nezbytnou opatrnost, je v tom dle názoru stěžovatelky opomenut zásadní fakt, a to, že zákon neposkytuje nárok na odročení přezkumného jednání. I kdyby odročení žádala, není na jisto postaveno, že by jí bylo vyhověno.
5.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak k podstatě věci uvedl vrchní soud v napadeném rozsudku, pokud jde o pravost, výši a pořadí pohledávek, které mají být v insolvenčním řízení uspokojovány, je rozhodující jejich tzv. "zjištění" některým ze způsobů uvedených v §201 insolvenčního zákona. Zákon zná jen jediný způsob změny výsledku přezkumného jednání, jímž je dle §186 odst. 1 uspokojení nebo zánik pohledávky v průběhu insolvenčního řízení - nevezme-li věřitel sám přihlášku bez zbytečného odkladu zpět, ukončí jeho účast v řízení insolvenční soud svým rozhodnutím. Jestliže ale nebyla zjištěná pohledávka uspokojena nebo jestliže jinak nezanikla, neumožňuje insolvenční zákon žádnému z účastníků insolvenčního řízení domáhat se toho, aby pro potřeby insolvenčního řízení byly výsledky přezkumného jednání zvráceny, tedy zásadně zapovídá nové přezkoumání a dodatečné popření již zjištěné pohledávky.
6. Odvolací soud se tedy ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, pokud jde o nemožnost měnit výsledek přezkumného jednání dodatečným podnětem k novému posouzení pravosti, výše a pořadí pohledávek, které již byly zjištěny ve smyslu §201 insolvenčního zákona. Vrchní soud si přitom byl vědom nedodržení doby, po kterou měl být seznam přihlášených pohledávek zveřejněn v insolvenčním rejstříku podle §189 odst. 3, ale vzal v úvahu též další okolnosti, především že část seznamu, obsahující přihlášku P-54 MPÚ, byla zveřejněna 4. 8. 2015, tedy 8 dnů před přezkumným jednáním, konaným 11. 8. 2015, přitom sama přihláška byla v konečné výši uveřejněna již 17. 7. 2015. Stěžovatelka je podnikatelkou, zastoupenou v řízení advokátem. Bylo tedy možno očekávat, že při nezbytné opatrnosti, pokud se jí jevily úvěrové smlouvy jako neplatné, měla možnost učinit adekvátní kroky k prosazení svého stanoviska. Na tomto právním názoru obecného soudu, nelze shledat nic neústavního. Hlubší ingerence do zkoumaného případu tak Ústavnímu soudu za této situace nepřísluší.
7. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu