ECLI:CZ:US:2021:2.US.2333.21.1
sp. zn. II. ÚS 2333/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti společnosti Serbina Consulting, a. s., sídlem Pivovarská 2340, Frýdek-Místek, zastoupené advokátkou Mgr. Danou Holcman, sídlem Einsteinova 966/24A, Olomouc - Neředín, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2021 č. j. 7 Cmo 134/2020-94, 7 Cmo 1/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku I v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jejího práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, u Městského soudu v Praze bylo pod sp. zn. 79 Cm 128/2018 vedeno řízení o návrhu stěžovatelky na přezkoumání výše podílu na likvidačním zůstatku společnosti Agrobanka Praha, a. s. v likvidaci, a na určení jmění této společnosti. Na straně žalovaných vystupovaly společnosti Agrobanka Praha, VALUE ADDED, a. s., a MONETA Money Bank, a. s.
Městský soud v Praze usnesením č. j. 79 Cm 128/2018-54 ze dne 5. 2. 2020 rozhodl tak, že návrh na přezkoumání výše podílu na likvidačním zůstatku společnosti Agrobanka Praha se vylučuje k samostatnému řízení (výrok I), ukončil účast společnosti MONETA Money Bank v daném řízení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Opravným usnesením č. j. 79 Cm 128/2018-56 ze dne 12. 2. 2020 Městský soud v Praze usnesení č. j. 79 Cm 128/2018-54 opravil tak, že ve výroku II nahradil slova "v daném řízení" za slova "ve vylučovaném řízení".
Proti výrokům II a III usnesení č. j. 79 Cm 128/2018-54 a proti opravnému usnesení podala stěžovatelka odvolání. V průběhu odvolacího řízení vznesla také námitku věcné nepříslušnosti městského soudu. Vrchní soud v Praze o odvolání rozhodl tak, že ústavní stížností napadeným výrokem I odvolací řízení ve vztahu mezi stěžovatelkou a první žalovanou (společností Agrobanka Praha) zastavil. Výrokem II pak usnesení městského soudu č. j. 79 Cm 128/201 ve výrocích II a III a opravné usnesení č. j. 79 Cm 128/2018-56 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Výrokem III vrchní soud rozhodl, že ve vztahu mezi stěžovatelkou a první žalovanou nemá stěžovatelka právo na náhradu odvolacího řízení.
Vrchní soud zastavení odvolacího řízení mezi stěžovatelkou a první žalovanou odůvodnil tím, že v průběhu odvolacího řízení dne 3. 3. 2021 došlo k výmazu společnosti Agrobanka Praha z obchodního rejstříku v důsledku skončení likvidace, a tedy k jejímu zániku podle §185 odst. 1 občanského zákoníku. Tím první žalovaná ztratila způsobilost být účastníkem řízení a nemá právního nástupce, se kterým by bylo možné v řízení pokračovat. Dle vrchního soudu tak nastala překážka, která neumožňuje v řízení pokračování.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že vrchnímu soudu bylo z úřední činnosti známo, že u Městského soudu v Praze probíhá řízení o zrušení výmazu první žalované z obchodního rejstříku, které dosud nebylo pravomocně skončeno. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1067/2015 ze dne 23. 2. 2016, podle něhož byla-li právnická osoba vymazána z veřejného rejstříku po zahájení občanského soudního řízení (dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno) a vyšlo-li v průběhu řízení najevo, že u příslušného soudu byl podán návrh na zrušení zápisu o jejím výmazu, soud přeruší řízení podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu do doby, než bude příslušným soudem o tomto návrhu pravomocně rozhodnuto; závěr, že povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení s touto právnickou osobou jako s účastníkem řízení, smí dle Nejvyššího soudu učinit a o zastavení řízení rozhodnout soud pouze tehdy, jestliže příslušný soud návrh na zrušení zápisu o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku pravomocně zamítl.
Stěžovatelka na základě uvedeného namítá, že vrchní soud nebyl oprávněn odvolací řízení zastavit, přesto tak učinil, aniž by zdůvodnil, proč se rozhodl odchýlit od ustálené praxe Nejvyššího soudu. Podle stěžovatelky tím došlo k porušení jejího práva na přístup k soudu a na účinný prostředek nápravy.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není součástí soustavy soudů, a zásadně tak není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Ústavní stížnost není prostředkem nápravy veškerých možných pochybení, kterých se soudy dle stěžovatelů dopustily, nýbrž prostředkem ochrany ústavně zaručených práv stěžovatelů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti sice vysvětlila, z jakého důvodu považuje postup vrchního soudu za chybný, nijak už ovšem nerozvedla, jak konkrétně se toto tvrzené pochybení mělo projevit v jejím postavení. Jak totiž z napadeného rozhodnutí vyplývá, stěžovatelce jím bylo v plném rozsahu vyhověno. Stěžovatelka odvoláním napadla výroky II a III usnesení městského soudu č. j. 79 Cm 128/2018-54 a opravné usnesení téhož soudu č. j. 79 Cm 128/2018-56. Výrokem II napadeného rozhodnutí přitom vrchní soud výroky II a III usnesení městského soudu č. j. 79 Cm 128/2018-54 i opravné usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Bez ohledu na to, zda byl postup vrchního soudu při zastavení řízení ve vztahu mezi stěžovatelkou a první žalovanou v souladu se zákonem, z uvedeného důvodu nelze dospět k závěru, že by stěžovatelce bylo upřeno právo na přístup k soudu či právo na účinný prostředek nápravy. Stěžovatelka přístup k soudu měla, využila ho a z (odvoláním stěžovatelky) napadeného usnesení městského soudu zůstal pouze výrok I, který nabyl právní moci již 6. 2. 2020. Jakkoli odvolací řízení ve vztahu mezi stěžovatelkou a první žalovanou bylo zastaveno, řízení jako celek nadále probíhá a stěžovatelka v něm může nadále hájit svá práva. O faktickém dopadu do práv stěžovatelky by snad šlo hovořit v případě výroku III napadeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi stěžovatelkou a první žalovanou nemá stěžovatelka právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto výroku nicméně jednak stěžovatelka nebrojí, navíc o stěžovatelčiných nákladech včetně nákladů odvolacího řízení bude teprve rozhodováno soudem prvního stupně v konečném rozhodnutí.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2021
David Uhlíř v. r.
předseda senátu