ECLI:CZ:US:2021:2.US.2334.21.1
sp. zn. II. ÚS 2334/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. Š., zastoupené JUDr. Pavlem Hálou, advokátem, se sídlem v Brně, Martina Kříže 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2021 sp. zn. 13 Co 111/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora citovaného usnesení, jelikož se domnívá, že jím byla porušena její práva zaručená ustanoveními čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V posuzované věci se jedná o návrh otce D. Š. na výkon rozhodnutí, a to vykonatelného předběžného opatření (jež bylo nařízeno usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 12. 2020 č. j. P 82/2016-925, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2021 č. j. 13 Co 16/2021-1021), kterým by byla matce nezletilé I. Š. (stěžovatelce) uložena pokuta za jeho neplnění.
2. Otec v návrhu zejména uvedl, že k nařízeným stykům s nezletilou nedošlo proto, že stěžovatelka, v rozporu s předběžným opatřením, řádně nepřipravuje nezletilou ke styku s ním, nemotivuje ji k němu a naopak ji vůči otci manipuluje, a navíc ji předává do Krizového centra pro děti a dospívající namísto matky její přítel.
3. Okresní soud Brno-venkov jako soud prvního stupně tento návrh zamítl. Proti usnesení soudu prvního stupně podal otec odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. června 2021 sp. zn. 13 Co 111/2021 tak, že z části napadené usnesení potvrdil, a v části změnil tím způsobem, že nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce za neumožnění nařízeného styku nezletilé s otcem v celkem čtyřech termínech v celkové výši 20 000 Kč.
4. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti zejména namítá, že v posuzované věci obecné soudy nedospěly shodně ke stejnému závěru, tedy že stěžovatelka neplní soudní rozhodnutí o nařízení předběžného opatření a je tedy třeba na ni působit uložením pokuty, neboť odvolací soud v nesouladu s usnesením soudu prvního stupně dospěl k závěru, že uložení pořádkové pokuty je jedinou možností, jak matku motivovat k plnění soudního rozhodnutí. Podle stěžovatelky otec opakovaně zneužívá svého práva na styk s nezletilou a podává soudu návrhy na vydání předběžných opatření, ve kterých ji obviňuje, že vytváří podmínky, aby měl zmařený styk s nezletilou a těmito postupy se prý snaží zástupně odvrátit pozornost od trestního řízení proti své osobě. Stěžovatelka uvedla, že pokud nezletilou připravila na styk s otcem a tato si to po cestě, či bezprostředně před vlastním setkáním rozmyslela a rozhodla se, že s tatínkem nepůjde, pak nelze dítě i přes veškerou snahu a její adekvátní výchovné působení přesvědčit. Za tohoto stavu se jeví ukládání pokut jako nesmyslné a neplnící zákonem předvídaný účel, tj. zajistit splnění povinnosti. V souladu s principy vyjádřenými v Úmluvě o právech dítěte je vyloučeno, aby kterýkoli z rodičů nutil dítě k plnění povinností všemi prostředky - právě otec prý kontraproduktivně využil všechny prostředky a založil u nezletilé psychické bloky proti úspěšné realizaci jejich styku. Sankční působení soudu na matku tak postrádá reálný objekt, tedy vůlí ovlivnitelné lidské jednání.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud považuje za vhodné předeslat, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje velmi rezervovaně a dále rovněž to, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je totiž v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajících se úpravy výchovných poměrů k nezletilým v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy, provedené obecnými soudy v příslušných řízeních. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. To platí tím spíše, pokud je posuzováno předběžné opatření.
6. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak velmi zužuje, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení, zda nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, nebo které by jinak negovalo právo účastníka řízení na soudní ochranu. V rámci tohoto omezeného přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna.
7. Odvolací soud v daném případě souhlasil se soudem prvního stupně potud, že otcem tvrzené řádné nepřipravování nezletilé ke styku stěžovatelkou a její údajnou manipulaci nezletilé proti otci je nutno podrobit hlubšímu zkoumání na základě dokazování ve věci samé. Bude třeba řádně objasnit důvody, proč od ledna tohoto roku 2021 nezletilá styk s otcem tak zarputile odmítá za situace, kdy ještě v prosinci roku 2020 bylo úspěšně realizováno několik styků. Podle soudu však nebylo možno přehlédnout, že stěžovatelka ve čtyřech z pěti termínů styku předběžné opatření řádně nesplnila, pročež bylo důvodné jí za to uložit pokuty. Výše pokuty v částce 5 000 Kč, tedy v jedné desetině zákonného rozpětí (0 až 50 000 Kč), za každý případ nesplnění předběžného opatření odpovídá jak vyšší míře závažnosti nesplněné povinnosti (porušeno bylo právo otce na rodinný život), tak příjmovým a majetkovým poměrům stěžovatelky.
8. Za těchto okolností nepřísluší Ústavnímu soudu do věci zásadněji ingerovat a podrobně ji přezkoumávat. Ústavní soud zdůrazňuje, že dané otázky jsou doménou především obecných soudů. Pro rozhodování o citlivých rodinně právních věcech je zásadní, že jsou to především obecné soudy, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí, ale současně může být považováno za spravedlivé.
9. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu