ECLI:CZ:US:2021:2.US.2496.21.1
sp. zn. II. ÚS 2496/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Kapitána, zastoupeného Mgr. Dominikou Kovaříkovou, advokátkou, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, č. j. 65 A 19/2017-103 ze dne 21. června 2021 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 104/2019-69 ze dne 26. února 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatel napadá shora označené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci a jemu předešlé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydané v řízení ve správním soudnictví, jehož předmětem se stal přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2016, č. j. KUOK 121095/2016, kterým žalovaný podle §92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítl odvolání podané stěžovatelem (výrok I.) a dále podle §90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 19. 11. 2007, č. j. 43817-07/7677-07/OS/Z (výrok II.). Posledně uvedeným rozhodnutím byla umístěna a povolena stavba Větrný park Horní Loděnice - Lipina - větrné elektrárny, obsahující 9 větrných elektráren. Krajský soud a předtím Nejvyšší správní soud dle obsahu stížnosti stěžovatele zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
2. Ve věci rozhodl Krajský soud v Ostravě již podruhé. Nejprve krajský soud žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 21. 2. 2019, č. j. 65 A 19/2017-68 a zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení (pozn. - všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná z www.nssoud.cz, Ústavní soud na ně proto jen ve stručnosti odkazuje). Ke kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení však Nejvyšší správní soud posléze rozsudkem ze dne 26. 2. 2021, č. j. 2 As 104/2019-69 zrušil prvostupňový rozsudek s tím, že žalovaný postupoval zcela v intencích zákona. Posléze rozhodl Krajský soud opětovně nyní napadeným rozsudkem, který stěžovatel napadá, přičemž žalobu v části odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť napadené rozhodnutí se netýkalo práv stěžovatele, částečně ji (vázán názorem kasačního soudu) zamítl.
3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.
4. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího až poté, co jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.
5. V projednávaném případě brojí stěžovatel proti druhému rozhodnutí krajského soudu vydaného poté, co se tento soud řídil závazným právním názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o mimořádném opravném prostředku, který však podal žalovaný a osoba zúčastněná na řízení. Toto druhé napadené rozhodnutí je nyní pro stěžovatele nepříznivé.
6. V obecné rovině kasační stížnost není v zásadě přípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem [§104 odst. 3 písm. a) věta před středníkem s. ř. s.]. Základním smyslem této úpravy je, aby se Nejvyšší správní soud nemusel opakovaně zabývat věcí, u které již jednou vyslovil svůj právní názor závazný pro nižší soud a nižší soud se tímto právním názorem řídil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05). Judikatura Nejvyššího správního soudu nicméně dovodila nad rámec doslovného znění §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. další výjimky s ohledem na dodržení smyslu a účelu rozhodování Nejvyššího správního soudu (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009-165, č. 2365/2011 Sb. NSS).
7. V nyní projednávaném případě se stěžovatel obrátil na Ústavní soud předčasně. V rovině podústavního práva k tomu Ústavní soud konstatuje, že dle výše citovaného usnesení rozšířeného senátu posouzení toho, které námitky mohl stěžovatel uplatnit již v předešlé kasační stížnosti, závisí na konkrétních okolnostech případu. Například v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2020, č. j. 3 As 38/2019 - 36, přitom tento soud k povaze nepřípustnosti kasační stížnosti konstatoval: "Ze zákazu opakované kasační stížnosti judikatura dovodila nad rámec doslovného znění §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. i další výjimky, například pro situaci, pokud první kasační stížnost podával žalovaný, zatímco nové rozhodnutí krajského soudu napadá žalobce (respektive žalobci)." Kasační stížnost v citovaném rozsudku považoval za přípustnou a meritorně ji projednal. O totožnou situaci se jedná i v nyní projednávaném případě stěžovatele, který kasační stížností proti napadenému rozsudku brojit mohl, a jeho ústavní stížnosti je tak předčasná.
8. V intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 926/19, je tak její nyní podaná ústavní stížnost nepřípustná pro předčasnost, resp. nevyčerpání opravných prostředků.
9. Z výše uvedených důvodů napadené rozhodnutí krajského soudu nelze považovat za pravomocné rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež by bylo schopno samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod osob. Jde o rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu (obdobně viz například usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 698/12 nebo III. ÚS 1529/17).
10. Nyní podaná ústavní stížnost je nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh dle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2021
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj