ECLI:CZ:US:2021:2.US.2590.21.1
sp. zn. II. ÚS 2590/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. H. a 2) Z. H., obou zastoupených Mgr. Luďkem Voigtem, LL.M., MBA, advokátem se sídlem Vítězné náměstí 577/2 Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 17. srpna 2021, č. j. 55 To 344/2021-282, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhají zrušení napadeného usnesení, když tvrdí, že jím byla porušena jejich práva podle čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jí napadeného rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 32 T 5/2019-267, podle §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu zastavil trestní stíhání stěžovatelů, pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit v usnesení popsaným způsobem.
3. Stěžovatel 1) proti usnesení podal stížnost, kterou blíže nijak neodůvodnil, stěžovatel 2) ve stížnosti poukázal na blíže nespecifikovaná pochybení orgánů činných v trestním řízení v rámci přípravného řízení.
4. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, stížnosti zamítl jako podané osobami zjevně neoprávněnými. V odůvodnění uvedl, že stížnost proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo podle §231 odst. 1 tr. řádu za použití §223 odst. 2 tr. řádu z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obžalovaných, je oprávněn podat toliko státní zástupce, nikoli též obžalovaní. Ti mohou proti takovému rozhodnutí soudu brojit postupem podle §172 odst. 4 tr. řádu. O této možnosti byli ostatně v usnesení soudu prvního stupně poučeni. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé naznačený postup obrany nevyužili, stížnosti byly podány osobami neoprávněnými.
5. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že se obecný soud měl zabývat jejich stížnostmi meritorně. Nesouhlasí s odůvodněním usnesení. Obecným soudům vytýkají místní nepříslušnost k trestnímu řízení.
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, superrevizní instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
7. Stěžovatelé se v ústavní stížnosti dovolávají porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jímž je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Z citovaného čl. 36 odst. 1 Listiny pak neplyne záruka rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatelé za správné (spravedlivé) pokládají. Výjimkou jsou situace, kdy je výklad podústavního práva zvolený obecnými soudy výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy či zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli.
8. Ústavní soud shledává, že výše uvedený deficit v dané věci zjištěn nebyl. Na závěru krajského soudu neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry krajského soudu, jak jsou uvedeny v napadaném usnesení, jsou řádně odůvodněné, přičemž krajský soud v předmětné věci rozhodoval v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny a příslušnými, řádně aplikovanými ustanoveními trestního řádu. Námitky týkající se místní nepříslušnosti stěžovatelé uplatňují až nyní, ačkoli jim nic nebránilo je uplatnit v rámci trestního řízení před obecnými soudy. Ústavní soud je proto označuje za nepřípustné novum.
9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrhu na přednostní projednání Ústavní soud vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu