ECLI:CZ:US:2021:2.US.2745.21.1
sp. zn. II. ÚS 2745/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., t. č. ve Věznici Plzeň, Klatovská 202, Plzeň, zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. srpna 2021 č. j. 7 As 121/2021-23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 8. října 2021 navrhl stěžovatel postupem dle §72 a násl. zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen "NSS") s tím, že jím mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na právní pomoc v řízení ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí NSS se podává, že stěžovatel se správní žalobou domáhal ochrany před údajnou nečinností Vězeňské služby České republiky. Stěžovatelovu správní žalobu Městský soud usnesením odmítl pro neodstranění vad. Proti odmítavému usnesení Městského soudu v Praze podal stěžovatel kasační stížnost, spolu s níž požádal o osvobození od soudních poplatků. Tuto žádost NSS zamítl, neboť došel k závěru, že kasační stížnost představuje "zjevně neúspěšný návrh" dle §36 odst. 3 věty třetí s. ř. s., a vyzval stěžovatele k úhradě soudního poplatku a poučil jej o následcích jeho nezaplacení. Stěžovatel na výzvu zareagoval opakovanou žádostí o osvobození soudního poplatku, o níž již NSS samostatně nerozhodoval, neboť měl za to, že stěžovateli se poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku dostalo a opakované rozhodování o obsahově totožné žádosti by bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. NSS pak po marném uplynutí lhůty určené k úhradě soudního poplatku dané řízení o kasační stížnosti napadeným usnesením postupem dle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.
3. Stěžovatel se v mimořádně stručné ústavní stížnosti s odůvodněním v rozsahu dvou vět bez jakékoli ústavněprávní argumentace dovolává (a to jen v petitu stížnosti) ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny (právo na právní pomoc v soudním či jiném právním řízení). Stěžovatel ve stížnosti toliko uvádí, že má za to, že v předchozím řízení dostatečně prokázal své nepříznivé majetkové poměry, status osoby se zdravotním postižením a zvýšený význam věci. Tyto okolnosti označuje za "právní titul na ústavní stížnost".
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas. Stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené usnesení vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je rovněž zastoupen advokátem, byť plná moc přiložená k ústavní stížnosti je co do jejího obsahu hraniční. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovateli zákon jiné prostředky k ochraně práva neposkytuje (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, seznámil se s napadeným usnesením NSS, a došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Stěžovatel vůči napadenému usnesení NSS žádnou věcnou (nota bene ústavně relevantní) námitku nevznáší a jeho obsah, resp. závěry v něm vyslovené, nijak konkrétně nerozporuje. Napadené usnesení NSS přitom výslovně obsahuje popis procesního postupu, kdy a jak byl stěžovatel k úhradě soudního poplatku vyzván. O následcích nevyhovění výzvě (resp. následcích neuhrazení soudního poplatku) byl stěžovatel též ze strany NSS poučen. Stěžovatel ve stížnosti opomíjí, že NSS nevyhověl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků z důvodu, že kasační stížnost považoval za "zjevně neúspěšný návrh", nikoli proto, že by po posouzení osobních či majetkových poměrů stěžovatele došel k závěru, že tyto nejsou pro osvobození od soudních poplatků dostatečné. Ústavní soud tak za podmínek projednávané věci vůbec nevidí důvod a prostor pro to, aby v této fázi přezkoumával, zdali jeho osobní či majetkové poměry by jinak bývaly mohly svědčit pro osvobození od soudních poplatků.
7. Ústavní soud tedy shrnuje, že posoudil ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedenému usnesení NSS z hlediska kompetencí jemu svěřených, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu