ECLI:CZ:US:2021:2.US.2770.21.1
sp. zn. II. ÚS 2770/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného JUDr. Petrou Zaoralovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Na Florenci 1332/23, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. července 2021 č. j. 12 To 85/2021-178 a proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. dubna 2021 č. j. 2 T 21/2018-159, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na údajné porušení svých ústavně zaručených práv, a to čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů. Trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným řízením motorového vozidla dne 8. 12. 2017, přičemž mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců; dále mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šestnácti měsíců. Stěžovatel se v dané věci domáhal povolení obnovy řízení.
2. Usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. 4. 2021 č.j. 2 T 21/2018-159 byl návrh zamítnut a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2021 č.j. 12 To 85/2021-178 byla zamítnuta i stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení.
3. Stěžovatel s názorem soudů nesouhlasí a považuje je za projev nesprávného právního posouzení. Napadené rozhodnutí, kterým nebyla povolena obnova řízení, je prý nesprávné, neboť nezohledňuje všechny relevantní skutečnosti a důkazy, které podle něj vedou k závěru, že soudem uložený trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu, k poměrům stěžovatele a je v nesouladu s účelem trestu. Obecné soudy tedy nesprávně zhodnotily naplnění podmínek povolení obnovy řízení dle §277 a §278 odst. 1 trestního zákona. Stěžovatel polemizuje s názorem soudu, že jím předložený znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, není důkazem, který by mohl odůvodnit pro něj příznivější rozhodnutí o trestu. Ze znaleckého posudku prý přitom plyne, že v době spáchání skutku, ohledně něhož je obnova řízení navrhována, stěžovatel trpěl emočně nestabilní poruchou osobnosti, kdy vlivem této duševní poruchy byly rozpoznávací schopnosti sice plně uchovány, ovládací schopnosti však podstatně sníženy. Pokud soud tvrdí, že stěžovatel se měl dopustit předmětného jednání pod vlivem alkoholu, pak důkazy, které jsou obsahem trestního spisu, tuto skutečnost neprokazují. Je třeba připomenout, že provedená dechová zkouška byla pouze orientační. Dále soud prvního stupně odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí opírá o trestní minulost stěžovatele, jenž má aktuálně 13 záznamů v opisu rejstříku trestů, jak ale ostatně sám soud uvádí, tato odsouzení (kromě jednoho) byla již zahlazena. Obecné soudy v posuzovaném případě také řádně nezvážily důsledky uloženého trestu zákazu řízení motorových vozidel pro budoucí život pachatele. Stěžovatel totiž dojíždí do zaměstnání ze svého bydliště v J. do závodu X, což činí 87 km.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. V právních závěrech obecných soudů nebylo shledáno nic neústavního. Bylo konstatováno, že za "novou skutečnost" nelze považovat závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Znalec u stěžovatele nezjistil přítomnost duševní choroby v pravém slova smyslu, tj. psychózy; přítomna byla pouze emočně nestabilní porucha osobnosti-impulsivní typ a jeho rozpoznávací schopnosti byly plně uchovány. Důvody pro další psychiatrické znalecké zkoumání stěžovatele okresní ani krajský soud neshledal. Odvolací soud doplnil, že odsouzený stěžovatel měl bohaté zkušenosti s trestním stíháním a porušováním trestu zákazu činnosti. Byl uznán vinným jednáním spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel, nikoliv za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, takže soud neakceptoval návrhy obhajoby, směřující ke zjišťování možného ovlivnění alkoholem odsouzeného v době činu. Nic nenasvědčuje podle soudů tomu, že by se u něj mohlo jednat o zánik rozpoznávací či ovládací schopnosti, či neexistenci společenské škodlivosti v době trestné činnosti, tj. dne 8. 12. 2017. Ve věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou bylo ostatně dovozeno jednání ve zmenšené příčetnosti, nikoliv nepříčetnosti. Zmenšená příčetnost sice snížila škodlivost jednání odsouzeného, nikoli však do takové míry, že by neměla být vůbec vyvozena jeho trestní odpovědnost; také uložený trest byl zcela adekvátní.
6. Ústavní stížností napadená rozhodnutí nelze shledávat nepředvídatelnými či překvapivými, ani je nelze považovat za nedostatečně odůvodněné, jak se zřejmě domnívá stěžovatel. Jestliže soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, což se v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich činnost a rozhodnutí podrobněji přezkoumávat, neboť není další nadřazenou instancí v systému obecných soudů.
7. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu