ECLI:CZ:US:2021:2.US.2783.21.1
sp. zn. II. ÚS 2783/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., t. č. ve Věznici Plzeň, Klatovská 202, Plzeň, zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. srpna 2021 č. j. 1 As 233/2021-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 12. října 2021 navrhl stěžovatel postupem dle §72 a násl. zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen "NSS") s tím, že jím mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na právní pomoc v řízení ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí NSS se podává, že stěžovatel se správní žalobou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před údajnou nečinností Vězeňské služby České republiky, od níž žádal poskytnutí určitých informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Stěžovatel spolu se žalobou podal žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou Městský soud svým usnesením zamítl. Proti tomuto zamítavému usnesení Městského soudu v Praze podal stěžovatel kasační stížnost, kterou NSS napadeným rozhodnutím zamítl jako nedůvodnou, neboť Městský soud v Praze při svém rozhodování správně vycházel z judikatury NSS, jež se dokonce týkala přímo stěžovatele.
3. Stěžovatel se v mimořádně stručné ústavní stížnosti s odůvodněním v rozsahu dvou vět bez jakékoli ústavněprávní argumentace dovolává (a to jen v petitu stížnosti) ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny (právo na právní pomoc v soudním či jiném právním řízení). Stěžovatel ve stížnosti, která je formulačně totožná s ústavní stížností stěžovatelem podanou dne 8. října 2021, o níž se před Ústavním soudem vedlo řízení pod sp. zn. II. ÚS 2745/21, toliko uvádí, že má za to, že v předchozím řízení dostatečně prokázal své nepříznivé majetkové poměry, status osoby se zdravotním postižením a zvýšený význam věci. Tyto okolnosti označuje za "právní titul na ústavní stížnost".
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas. Stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byl napadený rozsudek vydán, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je rovněž zastoupen advokátem, byť plná moc přiložená k ústavní stížnosti je co do jejího obsahu hraniční. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovateli zákon jiné prostředky k ochraně práva neposkytuje (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, seznámil se s napadeným rozsudkem NSS, a došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Stěžovatel vůči napadenému rozsudku NSS žádnou věcnou (nota bene ústavně relevantní) námitku nevznáší a jeho obsah, resp. závěry v něm vyslovené, nijak konkrétně nerozporuje. Stěžovatel patrně přehlédl, že NSS jeho kasační stížnost meritorně projednal, tj. že řízení o ní vedené nezastavil pro nezaplacení soudního poplatku (jako tomu bylo ve věci, která vyústila v podání ústavní stížnosti, o níž se před Ústavním soudem vedlo výše zmíněné řízení pod sp. zn. II. ÚS 2745/21). Ostatně proti napadenému rozsudku NSS nemá Ústavní soud ani žádné (vlastní) výhrady, neboť pokud stěžovatel vede takový počet soudních řízení majících původ v požadavcích na poskytnutí informací od orgánu veřejné moci, které se ani nemají přímo týkat podstatných okolností jeho života, je vskutku zcela namístě, aby nesl s tím spojené výdaje na úhradu soudních poplatků. Z napadeného rozsudku plyne, že jen NSS aktuálně eviduje téměř 400 řízení, jichž se účastní stěžovatel. Ústavní soud si ani při nejbujnější fantazii neumí představit tak intenzivní a takto strukturovanou potřebu informací u jednotlivé fyzické osoby, byť by se tato měla zabývat "legislativními analýzami" či podobnými činnostmi. Tento počet (přezkumných) soudních řízení se jeví jako natolik extrémní, že pro přiznání osvobození od soudních poplatků by musely svědčit naprosto ojedinělé okolnosti, které by zřetelně přesahovaly práh výjimečnosti a zvlášť závažných důvodů ve smyslu §36 odst. 3 s.ř.s.
7. Ústavní soud shrnuje, že posoudil ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedenému rozsudku NSS z hlediska kompetencí jemu svěřených, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu