infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.02.2021, sp. zn. II. ÚS 281/21 [ usnesení / TOMKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:2.US.281.21.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2021:2.US.281.21.1
sp. zn. II. ÚS 281/21 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti T. R., proti blíže neoznačeným usnesením Městského soudu v Praze, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Podáním adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 1, Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, Nejvyššímu soudu a Ústavnímu soudu, označeným jako "dovolání, ústavní stížnost - prodloužení lhůty, žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení jednoho nezávislého a kvalifikovaného právního zástupce k dovolání a následně i k ústavní stížnosti" stěžovatelka napadla dvě blíže neoznačená rozhodnutí Městského soudu v Praze, vydaná v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 14/2019, ve kterém se stěžovatelka jako minoritní akcionář domáhá žalobou proti Třineckým železárnám, a. s., a Moravia Steel, a. s., finančního plnění (doplatku) za převzetí akcií. Z obsahu podání lze mít za to, že Městský soud v Praze rozhodl o místní příslušnosti Okresního soudu ve Frýdku-Místku, s čímž stěžovatelka nesouhlasí. Podání obsahuje výhrady vůči jejímu stávajícímu právnímu zástupci a prosbu "o zákonnou pomoc s urychleným vydáním platebního rozkazu a předběžného opatření" vůči oběma žalovaným. 2. Podání stěžovatelky nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], zejména však stěžovatelka nebyla pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu). 3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. 4. Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž na výzvy k odstranění vad svých návrhů nereagovala, vytčené vady neodstranila a její návrhy musely být odmítnuty jako věcně neprojednatelné. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, jakož i o skutečnosti, že Ústavní soud není oprávněn ustanovit stěžovatelům zástupce (srov. např. výzvy z března 2018 ve věcech vedených pod sp. zn. XXX). 5. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě (srov. z poslední doby též usnesení sp. z. XXX a řada dalších). 6. Pokud stěžovatelka označila svoje podání jako ústavní stížnost a rovněž jako "žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta", Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka si z předchozích poučení musí být vědoma toho, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudnímu poplatku a že pro toto řízení přichází v úvahu toliko určení advokáta podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za kterýmžto účelem se navrhovatelka musí sama obrátit na Českou advokátní komoru. 7. Za dané situace, shodně jako v desítkách dalších věcí téže stěžovatelky, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. února 2021 Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2021:2.US.281.21.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 281/21
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 10. 2. 2021
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 2. 2021
Datum zpřístupnění 1. 3. 2021
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Tomková Milada
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro neodstraněné vady
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-281-21_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 115064
Staženo pro jurilogie.cz: 2022-03-12