ECLI:CZ:US:2021:2.US.322.21.1
sp. zn. II. ÚS 322/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Tomana, zastoupeného Mgr. Vladimírem Mazurkovičem, advokátem, se sídlem Dvořákova 868, Sokolov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. listopadu 2020 sp. zn. 10 Co 280/2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 4. února 2021 napadá stěžovatel výše uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni a brojí proti němu s tvrzením, že jeho vydáním došlo k zásahu do stěžovatelova "ústavně zaručeného práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod".
2. Ústavní soud se návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje zákonným požadavkům pro ústavní stížnosti stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že uvedený návrh je nepřípustnou ústavní stížností. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Citovaná zákonná úprava vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, když ústavní stížnost je až krajním prostředkem ochrany základních práv a svobod, který přichází do úvahy poté, když náprava před ostatními orgány veřejné moci (zejm. obecnými soudy) již není v rámci předchozích řízení možná.
3. Stěžovatel svým návrhem napadá usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým došlo k odmítnutí odvolání stěžovatele (a jeho matky) proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno - město, ze dne 24. září 2020 č. j. 030 EX DD 13/19-17, jímž udělil v usnesení identifikovanému vydražiteli příklep, neboť Krajský soud v Plzni došel k závěru, že stěžovatel ani jeho matka nejsou osobami oprávněnými k podání odvolání ve smyslu §218 písm. b) o.s.ř. Základ věci spočívá v situaci, kdy na návrh JUDr. Jiřího Vody, LL.M., který je insolvenčním správcem stěžovatele, došlo uvedeným exekutorem k vydražení spoluvlastnických podílů na určitých nemovitostech v k.ú. Březová u Sokolova. Tyto spoluvlastnické podíly byly zapsány v soupisu majetkové podstaty stěžovatele (v postavení úpadce), přičemž z napadeného usnesení se podává, že o vylučovací žalobě bylo pravomocně a negativně rozhodnuto. Krajský soud v Plzni odmítl uvedené odvolání proti usnesení exekutora o udělení příklepu jako odvolání podané osobami, jimž nesvědčí právo odvolání dle §336k odst. 2 a 3 o. s. ř., a to zejména proto, že dlužník, jehož majetek se zpeněžuje (byť na návrh insolvenčního správce) v dobrovolné exekutorské dražbě, není v postavení povinného a není účastníkem dražby prováděné při zpeněžování majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení soudním exekutorem dle §76 odst. 2 exekučního řádu.
4. Za tohoto procesního stavu je opravným prostředkem proti napadenému usnesení, kterého je nutno využít před podáním ústavní stížnosti, žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut, který je mimořádným opravným prostředkem, slouží k přezkumu a možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.), nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, resp. odvolací řízení zastaveno. Právě takové námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží, uchýlil (k tomuto obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. dubna 2011 sp. zn. II. ÚS 257/11 nebo usnesení ze dne 17. října 2011 sp. zn. III. ÚS 2519/11, veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2021
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj