ECLI:CZ:US:2021:2.US.3438.20.1
sp. zn. II. ÚS 3438/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. B., Věznice Pardubice, P.O. BOX 18, zastoupeného Mgr. Miroslavem Kučerkou, advokátem, se sídlem v Praze, Národní 416/37, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 2020 č. j. 13 To 245/2020-278 a proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. září 2020 č. j. 3 T 40/2018-257, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaných usnesení obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Usnesením Okresního soudu v Kolíně bylo rozhodnuto, a to podle ustanovení §283 písm. d) trestního řádu, že se zamítá žádost stěžovatele o obnovu řízení vedeného před Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 3 T 40/2018. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel svou stížnost, o níž následně rozhodoval, jako soud odvolací Krajský soud v Praze. Tento následně ve svém napadeném usnesení rozhodl tak, že stížnost stěžovatele zamítl. Důvodem zamítnutí stížnosti byla, kromě závěru o tom, že samotná stížnost stěžovatele důvodná není, i ta skutečnost, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení. Krajský soud v Praze pak ve svém napadeném usnesení uzavřel, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení obnovy řízení je zákonné a správné, když rovněž konstatoval, že Okresní soud v Kolíně se věcí zabýval v dostatečném rozsahu, a provedl všechny pro rozhodnutí nezbytné důkazy, které objektivně správně zhodnotil.
2. Stěžovatel se závěry soudů nesouhlasí. V odůvodnění své ústavní stížnosti zejména zrekapituloval, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. dubna 2018 č.j. 3 T 40/2018-60 uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle ustanovení §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit ve formě účastenství - organizátorství, dle ustanovení §24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za spáchaný přečin byl stěžovateli uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.V době trvání zkušební doby se však stěžovatel dopustil dalšího provinění, když Okresní soud v Kolíně zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. září 2018, č. j. 2 T 76/2018-43, byl uznán vinným opětovně z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle ustanovení §337 odst.1 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. listopadu 2018 č.j. 1 T 141/2018-240 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle ustanovení §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle ustanovení §23 trestního zákoníku, ve stádiu pokusu dle ustanovení §21 trestního zákoníku a přečinu poškození cizí věci dle ustanovení §228 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle ustanovení §23 trestního zákoníku. Za spáchané provinění byl stěžovateli uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání dvou roků, a to i za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle ustanovení §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, z jehož spáchání byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. června 2018. V důsledku výše uvedeného bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. září 2019, č. j. 3 T 40/2018-214 tak, že tento podle ustanovení §65 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a podle ustanovení §340b odst. 1 trestního řádu, přeměnil stěžovateli trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, uložený trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. dubna 2018, č. j. 3 T 40/2018-60, v nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 300 dnů. Stěžovatel má jednoznačně za to, že obecné soudy rezignovaly na důsledné posouzení jeho žádosti o obnovu řízení, když uzavřely, že pro povolení obnovy řízení nebyly naplněny podmínky. Stěžovatel má naopak za to, že tyto podmínky, pro schválení návrhu na povolení obnovy řízení, byly jednoznačně naplněny, a důkazy, na něž stěžovatel poukázal, zcela vyhovovaly požadavku ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu.
3. Ústavní soud si k posouzení celého případu vyžádal příslušný spisový materiál (spis Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 40/2018) a po jeho přezkoumání shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Napadená usnesení jsou v daném případě dostatečně odůvodněná a soudy se návrhem stěžovatele přiléhajícím způsobem zabývaly. Jednalo se zejména o to, že soudy měly oprávněné pochybnosti o výpovědi svědků, jimiž byli matka stěžovatele a její přítel, a proto byl návrh na obnovu řízení zamítnut. Ústavní soud zde odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů. Pokud soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.
4. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Za této situace je rovněž bezpředmětná žádost stěžovatele o přednostní projednání jeho věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu