ECLI:CZ:US:2021:2.US.347.21.1
sp. zn. II. ÚS 347/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu stěžovatelky Mgr. Danuše Korczyńské, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 VSOL 431/2020 ze dne 8. 12. 2020 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS34 INS21097/2018-A-57ze dne 14. 8. 2020, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 8. 2. 2021 bylo Ústavnímu doručeno podání, jímž stěžovatelka brojila proti v záhlaví označeným rozhodnutím.
Stěžovatelčino podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34, §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyla navrhovatelka zastoupena advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu). Stalo se tak i přesto, že stěžovatelka byla opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, a to např. v řízení o věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2360/08, II. ÚS 3276/07, III. ÚS 695/08, IV. ÚS 9/11, III. ÚS 1442/16, I. ÚS 2250/17, III. ÚS 1878/17, II. ÚS 3091/16, IV. ÚS 2236/17 nebo II. ÚS 3343/18.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích; lze-li tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Tak tomu je i v této věci, k čemuž možno dodat, že stěžovatelka byla s právními následky takto podané ústavní stížnosti již dostatečně seznámena v minulosti; např. v usnesení ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 219/13 Ústavní soud výslovně uvedl, že "[a]čkoliv stěžovatelka v podání avizuje, že zastoupení advokáta doplní, není přesto důvod s rozhodnutím vyčkávat. Stěžovatelka od roku 2005 do současnosti iniciovala u Ústavního soudu již zhruba stovku řízení, přičemž v drtivé většině z nich byla o náležitostech ústavní stížnosti poučena [...]. Ústavní soud již opakovaně návrhy stěžovatelky - s ohledem na její dostatečné povědomí o formálních náležitostech ústavní stížnosti - bez obvyklé předchozí výzvy k odstranění vad odmítl (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11, II. ÚS 3381/11, II. ÚS 3633/11, III. ÚS 240/10, IV. ÚS 1548/09, IV. ÚS 2840/12)."
Stěžovatelka ve svém návrhu ze dne 8. 2. 2021 uvedla, že ústavní stížnost doplní o zákonem požadované přílohy i o plnou moc advokáta, potvrzující splnění podmínky povinného právního zastoupení. Ústavní soud tedy vyčkal a dne 3. 3. 2021 stěžovatelka požádala o další poskytnutí lhůty. Ústavní soud jí tedy svým přípisem ze dne 15. 3. 2021 poskytl další lhůtu 10 dnů k odstranění vad podání, která počala běžet 22. 3. 2021. V citovaném přípise byla stěžovatelka upozorněna, že neodstraní-li vady podání ve lhůtě 10 dnů, bude návrh odmítnut a Ústavní soud označil tuto lhůtu jako konečnou. Ve stanovené lhůtě, ani později, uvedené procesní nedostatky stěžovatelka neodstranila. Byť i stěžovatelka posléze informovala Ústavní soud, že byla neúspěšná se svou žádostí o ustanovení advokáta u České advokátní komory s ohledem na to, že jí byl Českou advokátní komorou advokát určen již pro 250 řízení a požádala o poskytnutí další lhůty pro doplnění svého podání, Ústavní soud neshledal natolik závažné důvody, aby jí poskytl další lhůtu k doplnění jejího podání a odstranění jeho vad.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudkyní zpravodajkou (mimo ústní jednání) návrh stěžovatelky odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2021
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka
Stěžovatelčino podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34, §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyla navrhovatelka zastoupena advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu). Stalo se tak i přesto, že stěžovatelka byla opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, a to např. v řízení o věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2360/08, II. ÚS 3276/07, III. ÚS 695/08, IV. ÚS 9/11, III. ÚS 1442/16, I. ÚS 2250/17, III. ÚS 1878/17, II. ÚS 3091/16, IV. ÚS 2236/17 nebo II. ÚS 3343/18.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích; lze-li tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Tak tomu je i v této věci, k čemuž možno dodat, že stěžovatelka byla s právními následky takto podané ústavní stížnosti již dostatečně seznámena v minulosti; např. v usnesení ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 219/13 Ústavní soud výslovně uvedl, že "[a]čkoliv stěžovatelka v podání avizuje, že zastoupení advokáta doplní, není přesto důvod s rozhodnutím vyčkávat. Stěžovatelka od roku 2005 do současnosti iniciovala u Ústavního soudu již zhruba stovku řízení, přičemž v drtivé většině z nich byla o náležitostech ústavní stížnosti poučena [...]. Ústavní soud již opakovaně návrhy stěžovatelky - s ohledem na její dostatečné povědomí o formálních náležitostech ústavní stížnosti - bez obvyklé předchozí výzvy k odstranění vad odmítl (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11, II. ÚS 3381/11, II. ÚS 3633/11, III. ÚS 240/10, IV. ÚS 1548/09, IV. ÚS 2840/12)."
Stěžovatelka ve svém návrhu ze dne 8. 2. 2021 uvedla, že ústavní stížnost doplní o zákonem požadované přílohy i o plnou moc advokáta, potvrzující splnění podmínky povinného právního zastoupení. Ústavní soud tedy vyčkal a dne 3. 3. 2021 stěžovatelka požádala o další poskytnutí lhůty. Ústavní soud jí tedy svým přípisem ze dne 15. 3. 2021 poskytl další lhůtu 10 dnů k odstranění vad podání, která počala běžet 22. 3. 2021. V citovaném přípise byla stěžovatelka upozorněna, že neodstraní-li vady podání ve lhůtě 10 dnů, bude návrh odmítnut a Ústavní soud označil tuto lhůtu jako konečnou. Ve stanovené lhůtě, ani později, uvedené procesní nedostatky stěžovatelka neodstranila. Byť i stěžovatelka posléze informovala Ústavní soud, že byla neúspěšná se svou žádostí o ustanovení advokáta u České advokátní komory s ohledem na to, že jí byl Českou advokátní komorou advokát určen již pro 250 řízení a požádala o poskytnutí další lhůty pro doplnění svého podání, Ústavní soud neshledal natolik závažné důvody, aby jí poskytl další lhůtu k doplnění jejího podání a odstranění jeho vad.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudkyní zpravodajkou (mimo ústní jednání) návrh stěžovatelky odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2021
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka