ECLI:CZ:US:2021:2.US.3615.20.1
sp. zn. II. ÚS 3615/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., právně zastoupené Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020 č. j. 11 Co 331/2020-433 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 8. 2020 č. j. 18 C 354/2014-408, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů s tvrzením o porušení práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo rozhodnuto tak, že se nepřiznává stěžovatelce jako žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Usnesením Městského soudu v Praze bylo výše uvedené rozhodnutí potvrzeno. Takto soudy rozhodovaly o žádosti stěžovatelky již podruhé, když tvrdila, že se změnily její poměry.
3. Stěžovatelka se v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 45 milionů korun. Stěžovatelce bylo pravomocným rozhodnutím v této věci přiznáno zadostiučinění ve výši 60 000 Kč, které bylo též stěžovatelce vyplaceno. Stěžovatelka toto zadostiučinění hodnotí jako nepřiměřeně nízké, a proto se rozhodla podat dovolání. Vzhledem ke své situaci požádala o osvobození od soudního poplatku za dovolání, který by činil 14 000 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že stěžovatelka nevyhověla výzvě soudu, neboť věrohodným způsobem neprokázala své majetkové poměry, které by umožňovaly učinit závěr o splnění předpokladů pro její osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že ze soudu předloženého vyplněného formuláře prohlášení a doložených skutečností, tj. doložených rozhodnutí ČSSZ a OSSZ Nymburk, nemůže mít soud za prokázané majetkové poměry stěžovatelky. Soud uzavřel, že stěžovatelkou poskytnuté informace jsou neúplné a v některých ohledech i vnitřně rozporné, proto nemohl posoudit, zda jsou v tomto případě dány zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků a zda objektivně není v silách žadatelky zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti oběma rozhodnutím podala stěžovatelka ústavní stížnost, jež byla usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1733/20 ze dne 23. 7. 2020 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
4. V následujícím řízení, z něhož vzešla nyní napadená rozhodnutí, stěžovatelka žádala o osvobození od soudních poplatků opětovně, když uváděla, že došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu v důsledku zvýšení dávek léků od psychiatra. Ve zbytku odkazovala na již zaslaný formulář. Soud prvního stupně posoudil žádost stěžovatelky a dospěl k závěru, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků nejsou u stěžovatelky splněny. Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně a konstatoval, že se v případě stěžovatelky o nové skutečnosti a změnu poměrů nejedná a její argumentace směřuje k docílení reparace předešlého pravomocného rozhodnutí.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že je jí kromě práva na soudní ochranu upíráno též právo domáhat se přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
6. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněným návrhem dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Námitky stěžovatelky se týkají hodnocení jejích poměrů, které mělo být podle stěžovatelčina přesvědčení provedeno nesprávně a svévolně - s tím se Ústavní soud neztotožňuje. Jak nalézací soud, tak i soud odvolací, přesvědčivě vysvětlily, proč nepřiznaly stěžovatelce osvobození od soudních poplatků (za mimořádný opravný prostředek). Rozhodly tak především proto, že stěžovatelka neosvědčila změnu svých faktických majetkových poměrů oproti poměrům, na jejichž základě bylo osvobození od soudních poplatků již dříve stěžovatelce nepřiznáno. Poplatková povinnost je na úrovni povinnosti daňové a nelze ji formou úlev přenášet zásadně na ostatní daňové poplatníky. Stěžovatelka rovněž pomíjí, že institut osvobození od soudních poplatků, tím spíše úplného, je mimořádný procesní institut, což obecné soudy přiléhavě odůvodnily.
9. Napadená usnesení, která jsou řádně odůvodněna, vydaly soudy v rámci své pravomoci a Ústavnímu soudu jej nepřísluší "přehodnocovat", neboť není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice. Nespokojenost stěžovatelky s výsledkem řízení o její žádosti nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2021
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj