ECLI:CZ:US:2021:2.US.648.21.1
sp. zn. II. ÚS 648/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Dušila, právně zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem Široká 432/11, České Budějovice, proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje č. j. KUJCK 56637/2017, č. spis. OREG/36076/2017/lusi ze dne 15. 5. 2017, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 51 A 50/2017 ze dne 3. 10. 2018 a rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 135/2018-36 ze dne 11. 1. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále do práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel se žalobou ze dne 12. 7. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje č. j. KUJCK 56637/2017, č. spis. OREG/36076/2017/lusi ze dne 15. 5. 2017, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 5. 1. 2017, č. j.SU/1723/2016-18, kterým byla povolena stavba "Změna dokončené stavby-stavební úpravy bytového domu č. p. X1, č. p. X2, č. p. X3 XY. ul., spočívající v osazení třech hydraulických výtahů do schodišťového prostoru, v prostorách chodeb 1. NP budou zhotoveny nové místnosti pro strojovny výtahů". O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 51 A 50/2017 ze dne 3. 10. 2018 tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nepřiznání nákladů žalovanému a osob na řízení zúčastněných. Proti shora uvedenému rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a dále pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem sp. zn. 3 As 135/2018-36 ze dne 11. 1. 2021 kasační stížnost zamítl, nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení ani osobám zúčastněným na řízení.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že osazením nových výtahů vznikly náklady na výstavbu, následně také náklady na správu takovéto společné věci (stvořené proti vůli stěžovatele), kdy stěžovateli vznikla majetková újma konkrétně se odvíjející od celkové výše investice SVJ XY, na vybudování a instalaci výtahů ve výši cca 3 mil. Kč. Při přepočtu této celkové ceny vychází na bytovou jednotku č. 878/2, jíž je žalobce spoluvlastníkem, vynaložení finančních prostředků v částce 87 300 Kč (dle koeficientu pro rozpočet nákladů 2,91 %). Stěžovatel odmítá závěr, že rozhodování o nových výtazích spadalo do působnosti shromáždění Společenství vlastníků jednotek, a to na základě čl. VI. odst. 1, odst. 8 písm. f) Stanov ze dne 26. 10. 2016. Je zcela evidentní, že hlasování o dané otázce výstavby výtahů se Shromáždění a potažmo celé společenství se dostalo mimo působnost danou občanským zákoníkem. Společenství vlastníků jednotek bylo založeno za účelem správy domu a pozemku, nikoli za účelem nové výstavby či provádění zásadních změn stavby. Dle přesvědčení stěžovatele bylo třeba přijmout závěr, že takovéto záměry (výstavba nových výtahů) mají být řešeny smlouvou o výstavbě uzavřenou dle §1163 občanského zákoníku.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
5. Podstatou nyní projednávané ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právními závěry správních soudů ve věci rozhodování společenství vlastníků, jehož je stěžovatel členem. Ústavní soud v této souvislosti předně považuje za nezbytné zdůraznit, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je totiž v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud může pouze zkoumat, zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
6. Napadená rozhodnutí, která jsou řádně odůvodněna, vydaly správní orgány i správní soudy v rámci své pravomoci a Ústavnímu soudu jej nepřísluší "přehodnocovat", neboť není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice. Nespokojenost stěžovatele s výsledkem řízení nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti. Jelikož stěžovatel v ústavní stížnosti pouze polemizuje s právními a skutkovými závěry zejména správních soudů, je zjevné, že nesprávně předpokládá, že Ústavní soud na základě jeho ústavní stížnosti podrobí napadené rozhodnutí běžnému "instančnímu" přezkumu. V tomto směru musí Ústavní soud opět podotknout, že právo na spravedlivý (řádný) proces není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatele. Ústavnímu soudu nenáleží vstupovat do právního a skutkového hodnocení obecných soudů.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu