ECLI:CZ:US:2021:2.US.810.21.1
sp. zn. II. ÚS 810/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o návrhu stěžovatelky Terezie Regnardové, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2021 č. j. 68 Co 400/2020-136, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 26. 3. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelky titulované jako "Ústavní stížnost - žádost o prodloužení lhůty a přerušení řízení". Toto podání však zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků [§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], zejména neobsahovalo ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§30, §31 citovaného zákona).
2. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
3. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka (pozn.: v některých případech spolu s L. Regnardem) se v minulosti na Ústavní soud obracela se svými podáními opakovaně (ve více než osmdesáti případech), přičemž o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění byla řádně poučena. Přesto zvolila i tentokráte nekvalifikovaný postup.
4. Z uvedeného jasně vyplývá, že stěžovatelka, ačkoliv si je vědoma mj. povinnosti být zastoupena v řízení před Ústavním soudem advokátem, tuto svou povinnost opakovaně a vědomě neplní. Tyto důvody vedou Ústavní soud k přesvědčení, že v případě nyní posuzovaného podání není nevyhnutelnou podmínkou, aby se stěžovatelce opětovně dostávalo téhož poučení o povinném zastoupení. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
5. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatelky odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2021
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj