ECLI:CZ:US:2021:2.US.930.21.1
sp. zn. II. ÚS 930/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Michalem Korandou, advokátem, se sídlem Jeseniova 51, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2020, č. j. 14 A 190/2019-12 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2021, č. j. 8 As 21/2020-40, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na vydání předběžného opatření se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností brojí stěžovatel proti shora vymezeným rozhodnutím správních soudů. V řízení před správními soudy (žalobou podanou 27. 11. 2019) se stěžovatel domáhal přezkumu rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 21. 3. 2011, č. j. S-MHMP-DSA 229597. Bez bližší argumentace ve své ústavní stížnosti namítal porušení základních práv podle ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
2. Podáním doručeným Ústavnímu soudu stěžovatel původní - v podstatě blanketní - ústavní stížnost doplnil. Stěžovatel uvádí, že v řízení před správními soudy bylo rozhodováno o jeho žalobě proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvě k odevzdání řidičského průkazu. Zdůraznil, že toto rozhodnutí mu nebylo řádně doručeno a neměl žádný důvod domnívat se, že je mu zakázáno řízení motorových vozidel. Zdůrazňuje, že i po vydání zmíněného oznámení (konkrétně dne 13. 4. 2015) mu bylo vráceno řidičské oprávnění.
3. Z obtížně srozumitelných důvodů zároveň stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti požádal, aby Ústavní soud vydal (s původním předmětem ústavní stížnost nesouvisející) "podle §80 [zákona o Ústavním soudu] předběžné opatření odklad projednání věci sp. zn. 1 PP 404/2013 vedené u Obvodního soudu Praha 4, které je nařízené na 21. 7. 2021, ve kterém se má řešit, zda se stěžovatel osvědčil, či nikoliv v podmíněném propuštění".
4. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
5. Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
6. V napadených rozhodnutích správní soudy konstatovaly, že žaloba proti rozhodnutí, kterým Magistrát hl. m. Prahy oznámil stěžovateli dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu, byla podána opožděně. Toto správní rozhodnutí (oznámení) bylo dle správních soudů stěžovateli doručeno již 5. 4. 2011 vložením do schránky, a jakkoliv stěžovatel právě tento způsob doručení zpochybňuje, poukázaly správní soudy na skutečnost, že nejpozději dne 5. 1. 2016 se o doručení daného rozhodnutí dozvěděl, neboť v tento den si osobně převzal kopii jím zpochybňované doručenky. Ústavní soud též zdůrazňuje, že podle obsahu napadeného rozhodnutí podal stěžovatel zjevně zcela stejnou (včetně totožné argumentace) žalobu proti citovanému správnímu rozhodnutí již 21. 9. 2017, přičemž tento návrh byl rovněž posouzen jako opožděný. Skutečnost, že stěžovatel proti správnímu rozhodnutí podal žalobu již v roce 2017, samozřejmě bez dalšího znemožňuje eventualitu, že by mu ještě o dva roky později rozhodnutí nebylo doručeno, resp. že by mu nebylo známo.
7. Ostatně ani, pokud by byla pravdivá všechna stěžovatelova tvrzení, nebyla by způsobilá zpochybnit naznačené závěry správních soudů. Ty neposuzovaly, ani posuzovat nemohly, zda a kdy byl stěžovatel oprávněn řídit motorová vozidla, nýbrž pouze řešily otázku včasnosti správní žaloby. Proto i argument stěžovatele, podle něhož mu v mezidobí bylo vydáno, resp. vráceno řidičské oprávnění (z čehož dovozuje, že "zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel" mu nemohl být platně uložen), se s podstatou věci zcela míjí.
8. S ohledem na tyto skutečnosti je zřejmé, že věc zcela postrádá ústavněprávní rozměr a že správní soudy ani v rovině podústavního práva neměly jinou možnost než žalobu stěžovatele označit za opožděnou a odmítnout ji (resp. v případě Nejvyššího správního soudu zamítnout kasační stížnost). Ústavní soud proto uzavírá, že řízení před obecnými soudy bylo spravedlivé, že napadená rozhodnutí jsou opřena o přesvědčivý a racionální výklad práva, a lze je tudíž považovat za ústavně konformní. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
9. Pokud jde o návrh na vydání předběžného opatření ve smyslu §80 zákona o Ústavním soudu, zdůrazňuje Ústavní soud, že zákon o Ústavním soudu jej pojímá jako tzv. návrh akcesorický. V řízení o ústavní stížnosti lze tudíž návrh na vydání předběžného opatření vydat tehdy, "směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí,", a to "k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu".
10. Stěžovatel přitom žádný protiústavní zásah orgánu veřejné moci spočívající v nařízení jednání Obvodním soudem pro Prahu 4 netvrdil (ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí správních soudů), přinejmenším nikoliv způsobem, který by mohl být Ústavnímu soudu srozumitelný. Stěžovatel tak podal návrh na vydání předběžného opatření jako návrh samostatný, což ustanovení §80 zákona o Ústavním soudu nepřipouští. Jedná se tudíž o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, pročež jej podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu musel odmítnout rovněž (srov. mutatis mutandis usnesení sp. zn. III. ÚS 2583/07 ze dne 31. 10. 2007).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2021
Ludvík David v. r.
soudce zpravodaj