ECLI:CZ:US:2021:3.US.1006.21.1
sp. zn. III. ÚS 1006/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky P. F., bez právního zastoupení, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. března 2017 č. j. 3 T 277/2013-1449, rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. června 2016 č. j. 13 C 282/2013-538, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. listopadu 2016 č. j. 28 C 132/2013-420, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. února 2016 č. j. 4 C 164/2014-85, rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. prosince 2015 č. j. 10 C 35/2015-231, rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. ledna 2018 č. j. 3 T 59/2016-723, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 T 20/2016, rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. května 2020 sp. zn. 20 T 144/2017, rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. března 2020 č. j. 3 T 163/2018-745, rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. Nc 1801/2018, rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 3 T 112/2019, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. srpna 2018 č. j. 38 EXE 407/2018-14, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 38 EXE 792/2020, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. května 2019 č. j. 34 EXE 594/2018-840, rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 252/2019 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. února 2021 č. j. 5 To 197/2020-680, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 16. 4. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelky označené jako "stížnost na porušení zákonů EU a Ústavy ČR ... žádost o zrušení nezákonných rozsudků vydaných nezákonnými soudci v nájmu vyděračské protiprávní kybernetické mafie", doplněné podáním ze dne 18. 4. 2021, v němž se stěžovatelka domáhá zrušení (s ohledem na chybějící petit) nejspíše všech shora uvedených soudních rozhodnutí vydaných v civilních a trestních věcech. Podání stěžovatelky obsahuje výčet spisových značek soudních rozhodnutí, z nichž pouze některá Ústavní soud identifikoval z přiložených příloh a ze své úřední činnosti, neboť mnohá z těchto rozhodnutí již v minulosti stěžovatelka napadla ústavní stížností (řízení vedená pod sp. zn. I. ÚS 3937/16, I. ÚS 1033/17, II. ÚS 4040/17, I. ÚS 3852/17, III. ÚS 3090/18 , II. ÚS 474/19 a I. ÚS 921/20).
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není, neboť návrh stěžovatelky není pro jeho několik vad možno považovat za řádný.
3. Podání ze dne 16. 4. 2021 bylo odesláno z e-mailové adresy bez platného elektronického podpisu, dne 18. 4. 2021 bylo doplněno podáním odeslaným z téže e-mailové adresy s platným elektronickým podpisem stěžovatelky. K žádnému z nich přitom nebyla přiložena plná moc advokáta podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je podepsána přímo stěžovatelkou, která existenci právního zastoupení ani netvrdí. V podání ze dne 16. 4. 2021 naopak uvádí, že sama "podává dovolání a ústavní stížnost", neboť její advokáti s ní "úplně přestali komunikovat". Stěžovatelka tak není zastoupena advokátem, jak je vyžadováno v §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Povinnost právního zastoupení advokátem se přitom vztahuje již na sepsání samotné ústavní stížnosti (viz již usnesení ze dne 23. 9. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 44/04).
4. Ústavní stížnost neobsahuje petit (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a nejsou k ní přiloženy kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (§72 odst. 6 téhož zákona). Jak je přitom patrné přinejmenším z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. února 2021 č. j. 5 To 197/2020-680, které stěžovatelka přiložila k ústavní stížnosti, proti tomu bylo možné podat dovolání. Kopii rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo o dovolání rozhodnuto, stěžovatelka k ústavní stížnosti nepřiložila.
5. Úřední činností bylo zjištěno, že v posledních čtyřech letech se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud třináctkrát, přičemž některé její ústavní stížnosti trpěly stejnými či obdobnými vadami. Stěžovatelka byla na nedostatky svých podání, spočívající zejména v absenci zastoupení advokátem podle §30 a násl. zákona o Ústavním soudu, opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti. Řádného poučení o náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelce dostalo již v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1267/17 (v němž stěžovatelka vady ústavní stížnosti navzdory výzvě k odstranění vad a poučení neodstranila), I. ÚS 921/20 a IV. ÚS 1599/20.
6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil jeho vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud přitom zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický (viz např. usnesení ze dne 31. 8. 2020 sp. zn. II. ÚS 2145/2010, ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 3028/20, ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 21/21 nebo ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 410/21). Stěžovatelka byla Ústavním soudem již v minulosti opakovaně dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby vady odstranila, resp. aby další její návrh již tyto vady neobsahoval. Přístup stěžovatelky, která naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o jejím pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
7. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2021
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj