ECLI:CZ:US:2021:3.US.1087.21.1
sp. zn. III. ÚS 1087/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele O. K., zastoupeného Mgr. Petrou Mrňovou Vojtíškovou, advokátkou, sídlem Pontassievská 918/1, Znojmo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. února 2021 č. j. 21 Co 178/2020-157 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. července 2020 č. j. P 41/2014-127, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Znojmě, jako účastníků řízení, a Z. K. a nezletilého T. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu sp. zn. P 41/2014 se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě (dále jen "okresní soud") byla schválena dohoda rodičů o zvýšení výživného stěžovatele (otce) pro nezletilého vedlejšího účastníka z částky 4 500 Kč měsíčně od 1. 4. 2017 na částku 5 300 Kč měsíčně a dále od 1. 9. 2019 na částku 7 000 Kč měsíčně, splatnou k rukám první vedlejší účastnice (matky) vždy do 5. dne v měsíci předem s tím, že dlužné výživné za období od 1. 4. 2017 do 31. 7. 2020 ve výši 50 700 Kč se stěžovatel zavazuje uhradit k rukám první vedlejší účastnice do 31. 12. 2020 (I. výrok). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok).
3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), který ho napadeným rozsudkem odmítl (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Krajský soud odkázal na §476 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dle kterého rodiče nejsou subjektivně oprávněni podat odvolání proti rozsudku, kterým byla schválena jejich dohoda ve věci péče o nezletilé. Nad rámec uvedeného krajský soud doplnil, že se navíc stěžovatel práva na odvolání výslovně vzdal.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá nesprávný postup okresního soudu, který ho opomněl předvolat k jednání nařízenému na 22. 7. 2020. Teprve v tento den se s ním telefonicky spojil soudce a po zjištění, že stěžovateli ani jeho právní zástupkyni nebylo předvolání doručeno, bylo jednání odročeno na 24. 7. 2020. Stěžovatel se k tomuto jednání dostavil, zjistil však, že jeho právní zástupkyně není přítomna, neboť o konání jednání opět nebyla vyrozuměna. Stěžovatel pak byl do uzavření předmětné dohody rodičů vmanipulován právní zástupkyní první vedlejší účastnice; tato dohoda nepředstavuje vyjádření jeho skutečné a pravé vůle a neodpovídá ani jeho majetkovým poměrům a možnostem. V důsledku popsaného chybného postupu okresního soudu bylo porušeno právo stěžovatele na právní pomoc, neboť jednání nebyla přítomna jeho právní zástupkyně, nebyl mu poskytnut ani dostatek času k přípravě k nařízenému jednání. Stěžovatel nebyl soudem poučen o tom, že proti uzavřené dohodě není možné podat opravný prostředek a zdal-li se sám práva na odvolání, učinil tak již pouze v důsledku vlastní rezignace.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti rozsudku okresního soudu je opožděná. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle §476 zákona o zvláštních řízeních soudních přitom platí, že "[s]chválil-li soud ve věcech péče soudu o nezletilé rozsudkem dohodu rodičů, nejsou rodiče oprávněni podat odvolání do výroku, jímž byla dohoda schválena." Napadený rozsudek okresního soudu je tak rozhodnutím, proti němuž nebylo odvolání ex lege přípustné, a proto je pro běh lhůty pro podání ústavní stížnosti rozhodné jeho doručení účastníkům řízení. Z vyžádaného spisu okresního soudu Ústavní soud zjistil, že rozsudek okresního soudu byl doručen právní zástupkyni stěžovatele do datové schránky dne 24. 8. 2020. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak uplynula dne 24. 10. 2020, přičemž podal-li stěžovatel ústavní stížnost dne 25. 4. 2021, učinil tak opožděně.
6. V rozsahu, v němž stěžovatel napadá usnesení krajského soudu, byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud si pro posouzení, zda v daném případě došlo k tvrzenému porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, vyžádal od okresního soudu spis sp. zn. P 41/2014. Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je ve zbývající části, tj. v části směřující proti usnesení krajského soudu, zjevně neopodstatněná.
8. Nutno konstatovat, že stížnostní argumentace směřuje v podstatě výhradně proti rozhodnutí okresního soudu a jeho postupu ve věci; vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla v této části odmítnuta jako opožděná (viz výše bod 5), Ústavnímu soudu nepřísluší, aby se danými námitkami jakkoliv blíže zabýval.
9. K usnesení krajského soudu pak postačí uvést, že jeho závěr z ústavněprávního hlediska obstojí. Nebyl-li totiž stěžovatel jako rodič nezletilého vedlejšího účastníka oprávněn podat odvolání proti výroku, jímž byla schválena dohoda rodičů (viz §476 zákona o zvláštních řízeních soudních), krajský soud postupoval správně, odmítl-li odvolání stěžovatele jako podané osobou, která k odvolání nebyla oprávněna.
10. Toliko nad rámec lze stěžovateli sdělit, že zrušení rozhodnutí okresního soudu by pravděpodobně nemohl docílit ani v případě, že by byla ústavní stížnost v uvedeném rozsahu shledána včasně podanou. Nejen z napadených rozhodnutí, ale též ze spisu okresního soudu (především z protokolu o jednání ze dne 24. 7. 2020, č. l. 125) se totiž podává, že stěžovatel sám souhlasil se zkrácením lhůty pro přípravu jednání i s jeho konáním dne 24. 7. 2020 bez přítomnosti své právní zástupkyně. Po přednesení návrhu dohody rodičů právní zástupkyní první vedlejší účastnice stěžovatel uvedl, že s takovým návrhem by souhlasil, po provedení dokazování stvrdil dohodu rodičů svým podpisem a shodně s první vedlejší účastnicí navrhl, aby soud dohodu schválil; následně se stěžovatel (stejně jako první vedlejší účastnice a její právní zástupkyně) dobrovolně vzdal práva podat odvolání. Podle §4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má "za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat". Od stěžovatele, který v současnosti vykonává funkci starosty obce, pak jistě bylo možno očekávat schopnost porozumět předmětu řízení i způsobilost zvážit dopady vlastního (nadto nijak komplikovaného) právního jednání. I kdyby tak bylo možno konstatovat, že okresní soud pochybil, opomněl-li k původně nařízenému jednání předvolat stěžovatele i jeho právní zástupkyni a po jeho odročení předvolal toliko stěžovatele, s ohledem na uvedené by v tomto pochybení bylo možno jen stěží spatřovat ústavněprávní rozměr.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části směřující proti usnesení krajského soudu odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný; v části směřující proti rozsudku okresního soudu ji odmítl dle §43 odst. 1 písm. b) téhož zákona jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu