ECLI:CZ:US:2021:3.US.1101.21.1
sp. zn. III. ÚS 1101/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti V. D. KUKA, a. s., sídlem Vinohradská 1789/40, Praha 2, zastoupené advokátkou Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., sídlem Stroupežnického 525/20, Praha 5, proti sdělení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. dubna 2021 v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 14 C 264/2014, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení, a Magdaleny Šimkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 4. 2021, domáhá zrušení sdělení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") o trvání nesouhlasu s pořizováním obrazového záznamu podle §6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným sdělením obvodního soudu došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na veřejné projednání věci v soudním řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i k porušení čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny a čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky. Současně navrhuje, aby Ústavní soud projednal její ústavní stížnost přednostně pro naléhavost věci podle §39 zákona o Ústavním soudu, a to zejména s ohledem na nutnost chránit veřejný zájem na veřejném projednání věci.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka požádala obvodní soud o souhlas s pořízením obrazových záznamů v soudních jednáních nařízených obvodním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 264/2014. Sdělením obvodního soudu ze dne 31. 3. 2021 byla stěžovatelka informována, že soud nedává s odkazem na §6 zákona o soudech a soudcích souhlas k pořízení obrazového záznamu. Stěžovatelka byla dále informována, že z jednání bude pořizován zvukový záznam. Bližší odůvodnění toto sdělení neobsahuje. Podáním ze dne 12. 4. 2021 stěžovatelka opět požádala o souhlas s pořizováním obrazových záznamů v průběhu soudních jednání. Ústavní stížností napadeným sdělením ze dne 14. 4. 2021 byla stěžovatelka, resp. její právní zástupkyně, informována o tom, že "nesouhlas soudu s pořízením obrazového záznamu nadále trvá", přičemž ten byl odůvodněn přípisem ze dne 31. 3. 2021. Současně obvodní soud uvedl, že ze soudního jednání je pořizován zvukový záznam, a že žádá právní zástupkyni stěžovatelky, aby ji poučila o chování v soudní síni a možnosti "udělení" pořádkové pokuty při úmyslném narušení průběhu soudního jednání.
3. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou ve věci splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí (sdělení) vydáno. Stěžovatelka je rovněž v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu právně zastoupena advokátem. Při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti podle §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu však dospěl k závěru, že je nepřípustná.
4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je vybudováno především na přezkumu věcí pravomocně skončených.
5. V usnesení ze dne 16. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3949/19, kterým Ústavní soud odmítl pro nepřípustnost ústavní stížnost směřující proti sdělení soudu o nepovolení pořizování obrazového záznamu soudního jednání podle §6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích, soudce zpravodaj uvedl, že jde v zásadě o opatření předsedy senátu, jímž se upravuje vedení řízení. V té souvislosti Ústavní soud zdůraznil, že je nezbytné rozlišovat "právě kategorii tzv. dílčích procesních rozhodnutí (opatření), proti nimž zpravidla není ústavní stížnost přípustná, neboť se jimi řízení nekončí a stěžovatel má vždy možnost bránit se tvrzenému porušení svých základních práv podáním ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí ve věci. Dříve podaná ústavní stížnost ... je pak hodnocena jako předčasná" neboť "ochranu základních práv stěžovatele nelze chápat odtrženě od práva či nároku, který v soudním řízení stěžovatel uplatňuje". K závěru o nepřípustnosti takové ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud rovněž v usnesení ze dne 1. 3. 2016 sp. zn. IV. ÚS 132/16 (U 3/80 SbNU 697).
6. Jelikož řízení ve věci nebylo skončeno a nebyly tak dosud vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práv stěžovatelky, je ústavní stížnost nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Má-li stěžovatelka za to, že se zákazem pořízení obrazového záznamu podle §6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích došlo k porušení jejích práv a zhoršení jejího procesního postavení, může své námitky uplatnit v dalším průběhu řízení, zejména v řízení o opravných prostředcích proti konečnému rozhodnutí (srov. usnesení ze dne 16. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3949/19).
7. Ústavní soud současně neshledal, že by byly v dané věci splněny výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Tyto Ústavní soud používá zdrženlivě, například v situaci, kdy by rozhodnutí podjatého soudce vedlo k uvržení stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody [přiměřeně např. nález ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 4071/17 (N 129/90 SbNU 139)].
8. Na základě výše uvedených zjištění Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. K návrhu stěžovatelky, aby Ústavní soud projednal její ústavní stížnost přednostně jako naléhavou podle §39 zákona o Ústavním soudu, uvádí Ústavní soud, že tak učinil fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2021
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj