ECLI:CZ:US:2021:3.US.1268.21.1
sp. zn. III. ÚS 1268/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele S. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Janouškem, advokátem se sídlem Národní obrany 758/23, Praha 6, proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2021, č. j. 68 Co 124/2021-345, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a M. Š. a nezl. A. Š. a nezl. L. A. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) se stěžovatel domáhá zrušení výroku I. v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že tímto výrokem došlo k porušení jeho základních práv.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel podal ve věci úpravy poměrů k nezletilým dětem návrh na předběžné opatření, který Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „obvodní soud“) usnesením č. j. 0 P 88/2018-323 ze dne 31. 3. 2021 odmítl, neboť shledal, že návrh stěžovatele byl vadný a pro jeho vady nelze pokračovat v řízení. Proti usnesení III. ÚS 1268/21obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Namítl, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, uvedl, že obvodní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a namítal další procesní vady. Stěžovatel vznesl i námitku podjatosti soudkyně JUDr. Jany Hercíkové, která dle jeho názoru porušila jeho ústavně zaručená práva, když vykázala právního zástupce stěžovatele z jednací síně poté, co odmítl v jednací síni nosit respirátor.
3. O stěžovatelově odvolání rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) tak, že napadeným výrokem I. svého usnesení č. j. 68 Co 124/2021-345 ze dne 20. 4. 2021, rozhodl, že JUDr. Jana Hercíková, soudkyně obvodního soudu, není vyloučena z projednávání a rozhodnutí stěžovatelovy věci. Ve výroku II. zamítl návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. V posuzované věci se stěžovatel domáhá zrušení výroku I. usnesení městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o tom, že JUDr. Jana Hercíková, soudkyně obvodního soudu, není vyloučena z projednávání a rozhodnutí stěžovatelovy věci. Jak bylo výše popsáno, stěžovatel v ústavní stížnosti namítá podjatost soudkyně, která rozhodovala o jeho návrhu na předběžné opatření před obvodním soudem a dále uvádí, že mu městský soud svým postupem, spočívajícím v tom, že vykázal právního zástupce stěžovatele z jednací síně, odebral možnost jednat před soudem.
8. Tyto námitky se překrývají s tzv. zmatečnostními důvody ve smyslu §229 odst. 3 a §229 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z ničeho však neplyne, že by stěžovatel žalobu pro zmatečnost podal, natož že by již tento mimořádný opravný prostředek (plně) "vyčerpal", tedy dosáhl rozhodnutí o něm (srov. i §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
9. S ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že stěžovatel před podáním této ústavní stížnosti nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto je tato jeho ústavní stížnost nepřípustná. K tomu možno dodat, že stěžovateli nic nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení III. ÚS 1268/21 před obecnými soudy skončeno, nebude-li s jeho výsledkem souhlasit a bude-li pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2021
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj