ECLI:CZ:US:2021:3.US.1646.21.1
sp. zn. III. ÚS 1646/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti DO-LOG s. r. o., sídlem Zeyerova 710/36, Ústí nad Labem, zastoupené Mgr. Marií Huspekovou, advokátkou, sídlem Zeyerova 710/36, Ústí nad Labem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021 č. j. 21 Cdo 448/2021-466, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Ladislava Botha, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V řízení o zaplacení částky ve výši 137 934 Kč s příslušenstvím z titulu doplatku mzdových prostředků Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 20. 1. 2020 č. j. 33 C 24/2018-371 vyhověl z větší části žalobě vedlejšího účastníka řízení (žalobce) a stěžovatelce (žalované) uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení částku ve výši 119 660 Kč s příslušenstvím (výrok II.). Ve zbytku (co do částky 18 274 Kč s příslušenstvím) žalobu zamítl (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.) a ohledně zálohy na náklady řízení (výroky IV. a V.).
3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 6. 10. 2020 č. j. 9 Co 75/2020-407 rozsudek okresního soudu potvrdil.
4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 3. 2021 č. j. 21 Cdo 448/2021-466 odmítl, jelikož nebylo přípustné, neboť stěžovatelka svými námitkami uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je - jako jediný přípustný - uveden v §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a z jejích námitek nevyplynuly žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí krajského soudu ve smyslu §237 o. s. ř.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejvyššímu soudu vytýká, že při posuzování jejího dovolání ze dne 1. 12. 2020 nepřihlédl k jeho doplnění ze dne 12. 1. 2021, v němž byly obsaženy další dovolací důvody a rozvinuta argumentace stěžovatelky. Toto pochybení mohlo být důvodem pro odmítnutí dovolání a lze v něm spatřovat upření práva domáhat ochrany soudní cestou.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Jediná námitka stěžovatelky obsažená v ústavní stížnosti spočívá v tom, že Nejvyšší soud zřejmě (podle názoru stěžovatelky) nepřihlédl k doplnění jejího dovolání datovanému dnem 12. 1. 2021. Z příslušného spisu, který si Ústavní soud vyžádal od okresního soudu (sp. zn. 33 C 24/2018), se podává, že stěžovatelka skutečně svoje dovolání ze dne 1. 12. 2020 doplnila podáním ze dne 12. 1. 2021 (viz č. l. 449 vyžádaného spisu), což bylo ještě ve lhůtě pro podání dovolání, načež okresní soud toto doplnění dovolání zaslal k vyjádření vedlejší účastnici řízení (viz č. l. 452 vyžádaného spisu), která na něj reagovala podáním ze dne 28. 1. 2021 (viz č. l. 454 vyžádaného spisu). Okresní soud pak všechna tato podání včetně vlastního soudního spisu předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání (viz č. l. 457 vyžádaného spisu). Třebaže to tak stěžovatelka nevnímá, z výše uvedeného je zcela zřejmé, že Nejvyšší soud měl při rozhodování o dovolání stěžovatelky k dispozici všechny potřebné dokumenty, tedy včetně doplnění dovolání ze dne 12. 1. 2021, a nelze tedy dovozovat, že by rozhodoval na základě neúplných podkladů.
9. Jde-li o vlastní rozhodnutí Nejvyššího soudu, Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu, podle níž postup Nejvyššího soudu spočívající v odmítnutí dovolání nelze považovat za porušení základních práv, ale za předvídatelnou a ústavně přijatelnou aplikaci procesních předpisů. Nejvyššímu soudu totiž výlučně přísluší posouzení přípustnosti dovolání, tedy mj. i to zda dovolatel uplatnil relevantní dovolací důvod. Ústavní soud zásadně nepřezkoumává vlastní obsah procesního rozhodnutí dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání. Ústavním soudem prováděný přezkum se zaměřuje toliko na to, zda Nejvyšší soud nepřekročil své pravomoci vymezené mu ústavním pořádkem. Žádné takové pochybení však Ústavní soud neshledal.
10. Toliko nad rámec uvedeného lze jen podotknout, že ani doplnění stěžovatelčina dovolání ze dne 12. 1. 2021 neobsahovalo relevantní dovolací důvod, když se především týkalo skutkových zjištění.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu