ECLI:CZ:US:2021:3.US.1695.21.1
sp. zn. III. ÚS 1695/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů E. P. a T. P., zastoupených zákonnou zástupkyní L. P. a Mgr. Luďkem Dvořákem, advokátem, sídlem Štefánikova 131/61, Brno, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. srpna 2015 č. j. 5 Zn 1541/2015-17 a proti postupu Městského státního zastupitelství ve věci vedené pod sp. zn. 5 Zn 1541/2015 a Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 137/2017, za účasti Městského státního zastupitelství v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí a vyslovení zákazu, aby řízení vedené u Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství") pod sp. zn. 5 Zn 1541/2015 a řízení vedené u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 4 T 137/2017 pokračovala bez ustanovení kolizního opatrovníka oběma nezletilým stěžovatelům. Napadeným usnesením městského státního zastupitelství, jakož i postupem tohoto účastníka v řízení vedeném pod sp. zn. 5 Zn 1541/2015, a postupem městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 137/2017 došlo a stále dochází, podle názoru stěžovatelů, k zásahu do jejich práv podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelé dále žádají o ustanovení opatrovníka pro řízení před Ústavním soudem a o přednostní projednání svého návrhu. Stěžovatelé taktéž žádají o postoupení věci plénu Ústavního soudu, neboť jde o otázku Ústavním soudem dosud neřešenou.
3. Ústavní soud z napadeného usnesení městského státního zastupitelství zjistil, že stěžovatelům byl napadeným usnesením jako osobám nezletilým ustanoven dne 6. 8. 2015 opatrovník, a to zaměstnanec Magistrátu města Brna, Odboru sociální péče, Oddělení ekonomiky a péče o seniory a osoby se zdravotním postižením, Mgr. Tomáš Vykydal, neboť zákonná zástupkyně stěžovatelů, jejich matka, byla ode dne 7. 4. 2015 vedena jako podezřelá v trestní věci vedené u Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, obvodního oddělení Brno - Výstaviště pod sp. zn. KRPB-61251/TČ-2015-060218, kdy se měla dopustit mimo jiné přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku tím, že dne 30. 9. 2013 křivě obvinila svého manžela a otce stěžovatelů I. P. z trestných činů znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku, ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Uvedené trestné činnosti se měl I. P. dopustit jak na matce stěžovatelů, tak na stěžovatelích samotných. Matka stěžovatelů měla zároveň přimět stěžovatele, aby před příslušnými orgány a dalšími osobami popisovali smyšlené praktiky, které na nich měl vykonávat jejich otec.
4. Ústavní soud ze své úřední činnosti zjistil, že proti matce stěžovatelů, L. P., stále probíhá trestní řízení vedené u městského soudu pod sp. zn. 4 T 137/2017, v němž je v procesním postavení obžalované, a jehož se účastní i stěžovatelé.
II.
Argumentace stěžovatelů
5. Stěžovatelé namítají nečinnost ustanoveného opatrovníka Mgr. Tomáše Vykydala, který je jako jediná osoba ustanovován jako opatrovník ve všech trestních věcech vedených v obvodu městského soudu. Mgr. Vykydal se ani jednou se stěžovateli od doby svého ustanovení nesešel a v přípravném řízení se nezúčastnil žádného vyšetřovacího úkonu. Podle názoru stěžovatelů tak opatrovník řádně nevykonává své povinnosti.
6. Městský soud byl upozorněn dne 16. 9. 2019, že opatrovník nevykonává řádně své povinnosti, o čemž však městský soud nerozhodl. Městský soud, Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") ani Nejvyšší soud se k nečinnosti opatrovníka nevyjádřily. V České republice tak neexistuje žádný kontrolní mechanismus nad výkonem kolizního opatrovnictví.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud se nejdříve zabýval posouzením procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnými stěžovateli, kteří se účastnili řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí a v němž měl být uplatněn úřední postup rozporný s ústavním pořádkem, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelé však nevyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní stížnost je proto nepřípustná.
8. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpali-li stěžovatelé všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona). V uvedených zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.
9. Stěžovatelé napadají usnesení městského státního zastupitelství z roku 2015 a postup městského soudu v trestním řízení vedeném proti jejich matce, které však stále nebylo pravomocně skončeno, neboť Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 31. 3. 2021 sp. zn. 6 Tdo 184/2021 zrušil odsuzující rozsudek krajského soudu ze dne 13. 10. 2020, č. j. 8 To 320/2020-2271 a věc vrátil k dalšímu řízení. Za takové situace se stěžovatelé mohou domáhat ochrany svých práv v právě probíhajícím trestním řízení.
10. Jelikož je ústavní stížnost nepřípustná, Ústavní soud se nezabýval dalšími procesními návrhy stěžovatelů.
11. Pro výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2021
JUDr. Radovan Suchánek, v. r.
soudce zpravodaj