ECLI:CZ:US:2021:3.US.1816.21.1
sp. zn. III. ÚS 1816/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele O. R., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Terezou Kubalíkovou, advokátkou, sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 5. května 2021 č. j. 3 ZT 34/2021-55, za účasti Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 6 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z napadeného rozhodnutí, z usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, 10. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") ze dne 10. 4. 2021 č. j. KRPT-259530-132/TČ-2020-070741 a z ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního orgánu bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1 trestního řádu pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku a pro přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku.
3. Stěžovatel napadl usnesení policejního orgánu stížností, jež byla napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství v Ostravě (dále jen "okresní státní zastupitelství") jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že policejní orgán nedodržel zákonnou lhůtu 48 hodin, v jejímž průběhu měl jeho obhájkyni doručit usnesení o zahájení trestního stíhání, když obhájkyně policejnímu orgánu plnou moc zaslala dne 23. 4. 2021 a policejní orgán předmětné usnesení obhájkyni doručil až dne 29. 4. 2021.
5. Stěžovatel dále uvádí, že proti usnesení policejního orgánu podal blanketní stížnost dne 3. 5. 2021, která byla zamítnuta jako nedůvodná již dne 5. 5. 2021, aniž by okresní státní zastupitelství reflektovalo obsah stížnosti, v níž bylo uvedeno, že bude odůvodněna do 14 dní. Stěžovatel tedy neměl dostatek času na to, aby svoji stížnost prostřednictvím své obhájkyně řádně odůvodnil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud připomíná, že dle ustálené judikatury je možnost jeho zásahu do přípravného řízení v trestním procesu nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud je takto povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má tedy své místo pouze v případech zcela zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 nebo sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006).
9. Stěžovatel vznáší dvě námitky procesní povahy, jednak namítá nedodržení lhůty podle §160 odst. 2 trestního řádu, když policejní orgán obhájkyni stěžovatele doručil usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele až 4 dny po uplynutí zákonné lhůty 48 hodin. Dále brojí proti postupu okresního státního zastupitelství, které zamítlo jeho blanketní stížnost proti usnesení policejního orgánu, aniž by reflektovalo konstatování obhájkyně, která uvedla, že stížnost bude odůvodněna v době 14 dní. Ústavní soud připouští, že v případě první námitky skutečně jde o porušení zákonné normy, které však postrádá ústavněprávní rozměr. Předmětné ustanovení trestního řádu je především nástrojem k urychlení a zefektivnění přípravného řízení, jehož porušení by ve zcela extrémním případě mohlo zasáhnout do práva obviněného na přiměřenou délku řízení, v posuzované věci však tato situace zjevně nenastala, byť zákonná lhůta byla nepochybně překročena. Lze tedy přisvědčit stěžovateli, že šlo o nedbalost v postupu policejního orgánu, avšak bez reálného dopadu do sféry jeho základních práv či svobod.
10. Jde-li o námitku proti postupu okresního státního zastupitelství, které neposečkalo na odůvodnění blanketně podané stížnosti proti usnesení policejního orgánu, Ústavní soud podotýká, že stížnost v trestním řízení je založena na revizním principu, a okresní státní zastupitelství bylo proto z úřední povinnosti vázáno přezkoumat postup policejního orgánu a samotné usnesení o zahájení trestního stíhání. Zákon nevyžaduje, aby stížnost byla odůvodněna. Z hlediska naplnění zákonné povinnosti tedy okresní státní zastupitelství nebylo povinno vyčkávat na odůvodnění stížnosti, byť by takový postup byl jistě žádoucí. Z hlediska možného porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele však nelze konstatovat ani v tomto případě žádné flagrantní pochybení, které by bylo důvodem ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu.
11. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu