ECLI:CZ:US:2021:3.US.1970.21.1
sp. zn. III. ÚS 1970/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., t. č. Vazební věznice Teplice, zastoupeného Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem se sídlem nám. Svobody 1, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. dubna 2021 č. j. 7 To 2/2021-935, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel ústavní stížností napadá usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 6. 4. 2021, č. j. 7 To 2/2021-935, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 9. 2020, č. j. 23 T 211/2017-898, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Stěžovatel uvádí, že napadené usnesení mu bylo doručeno dne 12. 5. 2021, obhájci stěžovatele pak již dne 7. 5. 2021. Stěžovatel však sám ve své ústavní stížnosti následně uvádí, že si je vědom, že ústavní stížnost (podanou dne 21. 7. 2021) nepodává v souladu s ustanovením §72 odst. 3 zákona ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného usnesení krajského soudu a snaží se napravit procesní situaci tím, že ústavní stížnost spojil se žádostí o prominutí zmeškání lhůty (dle §58 občanského soudního řádu), neboť má za to, že lhůtu zmeškal z omluvitelného důvodu. K tomu stěžovatel uvádí, že na základě jeho žádosti bylo dne 12. 7. 2021 předsedou České advokátní komory rozhodnuto o určení advokáta, toto rozhodnutí bylo právnímu zástupci určenému pro podání této ústavní stížnosti doručeno dne 19. 7. 2021. Dne 19. 7. 2021 si právní zástupce stěžovatele zajistil na den 20. 7. 2021 návštěvu stěžovatele ve Věznici Teplice, návštěva proběhla dne 20. 7. 2021 a následující den byla podána ústavní stížnost.
3. Ústavní soud ke stěžovatelově argumentaci nejprve uvádí, že procesní lhůta zakotvená v ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je lhůtou kogentní a Ústavní soud ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
4. Ústavní soud nemůže aplikovat ani ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu týkající se subsidiárního použití občanského soudního řádu v řízení před Ústavním soudem, konkrétně jeho ustanovení §58 o prominutí zmeškání lhůt (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 3338/17 ze dne 11. 12. 2017). Přiměřené použití občanského soudního řádu je totiž možné pouze za podmínky, že zákon o Ústavním soudu nestanoví nic jiného. V tomto případě však ustanovení §43 odst. 1 písm. b) tohoto zákona neskýtá žádnou dispoziční volnost a promeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti nelze prominout. Právě uvedené vyplývá z dlouhodobě konstantní judikatury Ústavního soudu k dané problematice (namátkou viz např. usnesení ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 468/15 či usnesení sp. zn. II. ÚS 3338/17 ze dne 11. 12. 2017; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz) a také z doktriny (viz např. LANGÁŠEK, T. in WAGNEROVÁ, E.; DOSTÁL, M.; POSPÍŠIL, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 340).
5. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud musel ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po stanovené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2021
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj