ECLI:CZ:US:2021:3.US.2006.20.1
sp. zn. III. ÚS 2006/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., zastoupené JUDr. Jiřím Burešem, advokátem, sídlem Na Březince 1232/16, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020 sp. zn. Nt 901/2019 a jinému zásahu Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. Nt 901/2019 a řízení následujícím, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení a vydání předběžného opatření, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Obvodního soudu pro Prahu 9, 2) Městského státního zastupitelství v Praze a 3) České advokátní komory, sídlem Národní 138/10, Praha - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavnímu soudu byl dne 17. 7. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí a vyslovení protiústavnosti postupu Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. Nt 901/2019. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadeným rozhodnutím i postupem soudu bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod, konkrétně do práva na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na veřejné projednání věci v její přítomnosti tak, aby se mohla vyjádřit, zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti, přiložených písemností a vyžádaného spisu plyne, že dne 23. 10. 2019 byla v bytě stěžovatelky, který sdílí se svým manželem, advokátem H. H., provedena na základě příkazu soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 20 Nt 2040/2019 ze dne 17. 10. 2019 domovní prohlídka. Tato domovní prohlídka byla vykonána v souvislosti s řízením vedeným u Celní správy České republiky, Generálního ředitelství cel, pod sp. zn. GŘC-241/TČ-2018-835230. Toto řízení je vedeno pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku nebo podobné povinné platby ve smyslu §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. V tomto řízení je podezřelou mimo jiné i stěžovatelka, která je zároveň též advokátní koncipientka v advokátní kanceláři svého manžela. Stěžovatelka má v současné době přerušen výkon koncipientské praxe z důvodu péče o dítě. Manžel stěžovatelky již při prvním výslechu před začátkem domovní prohlídky upozornil zasahující policisty, že je advokátem, že v daném bytě vykonává advokacii a že se v bytě nacházejí listiny a elektronika obsahující skutečnosti, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. V reakci na to byl přivolán zástupce České advokátní komory Mgr. Petr Svoboda (dále jen "zástupce ČAK") a následně došlo k dobrovolnému vydání listin, které dotčený advokát označil za nesouvisející s jeho advokátní praxí, s čímž zástupce ČAK souhlasil.
3. Zbylé listiny, které advokát (manžel stěžovatelky) označil jako podléhající povinnosti mlčenlivosti, byly dále vytříděny zástupcem ČAK, kdy u některých těchto listin zástupce ČAK neudělil policejnímu orgánu souhlas s tím, aby se s jejich obsahem seznámil. Učinil tak s odůvodněním, že tyto listiny zachycují právní službu ve smyslu §1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o advokacii") a vztahuje se na ně tedy povinnost mlčenlivosti advokáta. Obdobně pak bylo postupováno i ve vztahu k zajištěné elektronice, kdy zástupce ČAK rovněž neudělil policejnímu orgánu souhlas k seznámení se s daty na elektronických nosičích, které byly využívány i pro pracovní účely a jako takové rovněž musí obsahovat skutečnosti, na něž se povinnost mlčenlivosti advokáta vztahuje. Policejní orgán tak pořídil bitové kopie, a tyto spolu s ostatními listinami, u nichž nebyl dán souhlas zástupce ČAK k seznámení se s jejich obsahem, zapečetil a odevzdal zástupci ČAK.
4. Opatřením soudce obvodního soudu sp zn. 20 Nt 7008/2019 ze dne 4. 11. 2019 bylo navrženo, aby byl rozhodnutím soudce Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ve smyslu §85b odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nahrazen souhlas zástupce ČAK se seznámením se policejního orgánu s obsahem listin, nacházejících se v prostorách, v nichž advokát vykonává advokacii, a to konkrétně listin a bitových kopií specifikovaných v tomto opatření s tím, že tyto listiny údajně neobsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. Soudkyně městského soudu o návrhu rozhodla napadeným rozhodnutím dne 18. 5. 2020 při veřejném zasedání za přítomnosti státní zástupkyně, zástupce ČAK, znalce, obhájce, stěžovatelky, jako prověřované osoby, a manžela stěžovatelky, jako dotčené osoby, tak, že částí výroku pod písm. A) u zajištěných listin návrh podle §85b odst. 9 tr. řádu zamítla a částí výroku pod písm. B) u zajištěných bitových kopii postupem podle §85b odst. 3 tr. řádu s odkazem na §89 odst. 9 tr. řádu nahradila souhlas zástupce ČAK k seznámení se policejního orgánu s obsahem vybraných dat uložených na bitových kopiích pevných disků. Současně uložila soudnímu znalci Ing. J. Kothánkovi, Ph.D., aby podle v napadeném usnesení jmenovaných klíčových slov takto předložená data popsal, nalezl v předaných souborech a zadokumentoval s tím, že znalecký posudek musí obsahovat pouze soubory a informace vztahující se k uvedeným klíčovým slovům. Pro splnění úkolu vymezil soud znalci zkoumání v datových nosičích časového rozmezí od 20. 3. 2018 do 23. 10. 2019. V protokolu o veřejném zasedání ze dne znalec závěrem uvedl, že po zpracování posudku předané bitové kopie pevných disků zapečetí a znalecký posudek s údaji předá soudu. Při veřejném zasedání byl vyslechnut znalec, obhájce navrhl zamítnutí návrhu, totéž učinil zástupce ČAK i dotčený advokát (manžel stěžovatelky), stěžovatelka se připojila k návrhu svého obhájce.
5. Napadené rozhodnutí bylo předmětem ústavněprávního přezkumu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2007/20 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), ve které Ústavní soud přezkoumával napadené usnesení městského soudu ve vztahu k namítanému porušení základních práv dotčeného advokáta, účastníka řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin zajištěných při domovní prohlídce bytu, ve kterém advokát vykonává advokacii. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 2007/20 ze dne 5. 3. 2021 ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.
6. Stěžovatelka dne 10. 5. 2021 ústavní stížnost doplnila. V doplnění k ústavní stížnosti odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2007/20 s tím, že se jedná o věc související s její ústavní stížností.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. Základní důvod porušení ústavně garantovaných práv stěžovatelka spatřuje v tom, že soudkyně městského soudu se vůbec nezabývala obsahem bitových kopií pevných disků, u kterých nahradila souhlas zástupce ČAK, a které bez jakéhokoli zkoumání jejich obsahu předala znalci, aby ten pomocí klíčových slov vybral relevantní data a tato rovnou poskytl policejnímu orgánu. Bitové kopie ze své podstaty neumožňují laikovi číst v jejich obsahu, což ostatně plyne již ze způsobu, jakým soudkyně dále uložila znalci, aby data obsažená v bitových kopiích zpracoval. V případě stěžovatelky se soudkyně s obsahem bitových kopií vůbec neseznámila a rozhodla tak zjevně bez znalosti jejich obsahu, neboť data z těchto bitových kopií nebyla žádným způsobem extrahována či zpracována a soudkyně tak objektivně vzato nemohla mít možnost posoudit, jaké dokumenty se v nich nacházejí. Stěžovatelka namítá, že v její věci došlo k svévolnému výkladu otázky advokátní mlčenlivosti, a tím i k porušení práva na spravedlivý proces, neboť orgánům činným v trestním řízení bylo umožněno seznámit se s informacemi, které podléhají advokátní mlčenlivosti a které jako důkaz v trestní věci stěžovatelky nelze použít. Napadené usnesení je dle mínění stěžovatelky nedostatečně odůvodněno, dle jejího názoru se jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Stěžovatelka namítá i porušení práva na veřejné projednání věci, k čemuž uvádí, že soudkyně, která vydala napadené usnesení, se se zajištěnými materiály seznamovala mimo veřejné zasedání. V této souvislosti odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 702/17.
III.
Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení
8. K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení i vedlejší účastníci řízení.
9. Městský soud uvedl, že ve věci stěžovatelky byl napadeným rozhodnutím nahrazen souhlas ČAK se seznámením se s obsahem dat uložených na bitových kopiích, pořízených v průběhu domovní prohlídky v bytě podezřelé (stěžovatelky), který užívá i její manžel (advokát). Souhlas byl nahrazen jen ve vztahu k datům, která byla určena zájmovými hesly na základě výsledků prověřování rozsáhlé daňové trestné činnosti. Páchání trestné činnosti není výkonem advokacie a takovému jednání nelze přiznat ochranu institutem mlčenlivosti advokáta. V rámci veřejného zasedání u městského soudu byla zachována rovnost stran. Soudní znalec pověřený zpracováním znaleckého posudku je ze zákona vázán povinností mlčenlivosti. V dané věci se jedná o specifické úkony tzv. předpřípravného a přípravného řízení a stěžovatelka je toliko osobou podezřelou a její manžel (advokát) osobou dotčenou. Postavení podezřelé osoby a osoby dotčené jsou rozdílná. Dosud bylo zahájeno trestní řízení nikoli proti podezřelé, ale pouze proti její matce a dalším osobám. K námitkám stěžovatelky ohledně procesního postupu soudkyně v rámci veřejného zasedání soud uvedl, že se soudkyně řídila posledním nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 702/17 ze dne 22. 10. 2019, zákonem o advokacii a ustanoveními trestního řádu. Městský soud dodal, že při znalosti spisového materiálu a slyšení procesních stran nebyl problém učinit závěr pod bodem A) napadeného rozhodnutí i vytipovat zájmová hesla - klíčová slova a zadat bitové kopie znalci ke zpracování znaleckého posudku.
10. ČAK ve svém vyjádření uvedla, že soud postupoval v rozporu s judikaturou, jež se vztahuje k §85b tr. řádu a zdůraznila, že v řízení o nahrazení souhlasu jejího zástupce musí soud zvažovat pouze to, zda je v každé jednotlivé listině zachyceno právní jednání či pokyn klienta, ohledně nichž je advokát povinen zachovat mlčenlivost. Smyslem rozhodování soudu v této věci není zjištění, zda je příslušná listina důležitá pro trestní řízení, nýbrž zda obsahuje informace chráněné povinností mlčenlivosti advokáta.
11. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ve svém vyjádření zdůraznilo, že obecně platí, že páchání trestné činnosti není výkonem advokacie a takovému jednání nelze přiznat ochranu prostřednictvím institutu povinnosti mlčenlivosti advokáta. Byť se tedy soud následně s vyselektovanými daty neseznámil, mohl dle městského státního zastupitelství rozhodnout tak, jak učinil, neboť okruh dat vymezil právě klíčovými slovy, která vyplynula z prověřování. Podstata rozhodnutí není dle městského státního zastupitelství v rozporu s žádným Ústavou a Listinou zaručeným právem či svobodou stěžovatelky, k čemuž dodává, že v průběhu veřejného zasedání měli možnost se k věci vyjádřit jak stěžovatelka, tak i zástupce ČAK i dotčený advokát.
12. Obvodní soud uvedl, že s ohledem na to, že není napadáno jeho rozhodnutí ani procesní postup, nevyužívá právo vyjádřit se k podané ústavní stížnosti.
13. Vyjádření účastníků řízení bylo stěžovatelce zasláno k replice. Ta svého práva podat repliku využila a v ní se k argumentaci účastníků vyjádřila, v podstatě však s obsahem odpovídajícím tvrzením v ústavní stížnosti, přičemž uvedla, že nadále považuje vady, vytýkané napadenému rozhodnutí, za ústavněprávně relevantní.
IV.
Posouzení věci Ústavním soudem
14. Pro projednání ústavní stížnosti je určující, že předmět řízení odpadl (napadené rozhodnutí již bylo zrušeno), čímž je Ústavní soud při posouzení věci limitován. V projednávané věci nahradil městský soud souhlas zástupce ČAK k seznámení se policejního orgánu s obsahem dat uložených na specifikovaných bitových discích nalezených při domovní prohlídce u stěžovatelky (v bytě, ve kterém vykonává advokacii její manžel, dle jehož prohlášení zajištěná elektronika podléhá mlčenlivosti advokáta), a to v rozsahu který bude následně dohledán a specifikován ve znaleckém posudku stanoveném znalcem s tím, že soud v tomto rozhodnutí následně uvedl, jaká zájmová hesla-klíčová slova má znalec vyhledat. Stěžovatelka namítá, že procesním postupem městského soudu, který nahradil souhlas zástupce ČAK k seznámení se policejního orgánu s obsahem vybraných dat uložených na bitových kopiích pevných disků, došlo ke svévolnému výkladu otázky advokátní mlčenlivosti, přičemž odkazuje na nález sp. zn. II. ÚS 2007/20 ze dne 5. 3. 2021. Ve zmíněném nálezu Ústavní soud shledal porušení práv dotčeného advokáta, o jehož zajištěné listiny šlo i v nyní projednávané věci.
15. Tento závěr však nelze vzhledem k odlišnému procesnímu postavení vztáhnout automaticky i na stěžovatelku. V posuzované věci Ústavní soud přihlédl k tomu, že stěžovatelka v předmětném řízení nebyla v postavení dotčené advokátky, ale v postavení prověřované osoby. Účelem řízení před městským soudem bylo rozhodnutí soudu o tom, zda konkrétní listiny, zajištěné při domovní prohlídce (v bytě, který stěžovatelka sdílí se svým manželem, advokátem), obsahují skutečnosti, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. Stěžovatelku, která má výkon koncipientské praxe přerušen, vůči zajištěným listinám nevázala povinnost mlčenlivosti, přičemž opak ostatně v ústavní stížnosti ani netvrdí. Z protokolu o veřejném zasedání plyne, že se sama stěžovatelka vyjádřila tak, že veškeré materiály souvisí s jejím manželem (advokátem), a že se k nim dále nechce vyjadřovat (č. l. 67 spisu). Ústavní soud dospěl k závěru, že v předmětném řízení vzhledem k procesnímu postavení stěžovatelky ani žádné její substantivní základní právo nemohlo být porušeno, a to z důvodu neexistence vztahu předmětu řízení vedeného před městským soudem k osobě stěžovatelky. K napadenému rozhodnutí Ústavní soud dodává, že v nastalé procesní situaci nemůže rozhodnout tak, jak navrhuje stěžovatelka (rozhodnutí městského soudu zrušit podruhé). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí již bylo zrušeno, odmítl Ústavní soud návrh stěžovatelky dle §43 odst. 1 písm. d) pro nepříslušnost.
16. Návrhu na odklad vykonatelnosti a vydání předběžného opatření Ústavní soud nevyhověl, neboť před rozhodnutím ve věci samé pro takovýto výjimečný postup neshledal důvody ve smyslu ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a stěžovatelka kromě obecných důvodů žádné specifické důvody pro tento postup nepředložila. K návrhu stěžovatelky, aby Ústavní soud zakázal orgánům činným v trestním řízení pokračovat v porušování jejích práv, Ústavní soud doplňuje, že z vyžádaného spisu (z č. l. 102 a 103) plyne, že městský soud již (v reakci na nález sp. zn. II. ÚS 2007/20 ze dne 5. 3. 2021) vyzval městské státní zastupitelství a Celní správu České republiky k navrácení datových nosičů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2021
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj