ECLI:CZ:US:2021:3.US.2213.21.1
sp. zn. III. ÚS 2213/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ervina Ziffa, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. května 2021 č. j. 84 Co 243/2020-592, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Dopravní podnik města Děčína, a. s., sídlem Dělnická 471/106, Děčín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 12. 8. 2021 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž mu v řízení o náhradu mzdy nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku z dovolání. Přiznání osvobození od soudního poplatku z dovolání požaduje po Ústavním soudu a dále se domáhá uložení povinnosti vedlejší účastnici řízení zaplatit stěžovateli veškeré soudní výlohy a poplatky.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Stěžovatelova ústavní stížnost trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), chybí v ní jakákoliv relevantní ústavněprávní argumentace a obsahuje nepřípustné návrhy (např. přiznání osvobození od soudního poplatku z dovolání).
4. Úřední činností Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se v minulosti obrátil na Ústavní soud (sám nebo s jeho bývalou manželkou) s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl upozorněn s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (naposledy výzvou k odstranění vad ze dne 20. 1. 2020 ve věci sp. zn. I. ÚS 46/20 nebo ze dne 5. 10. 2020 ve věci sp. zn. IV. ÚS 2759/20) obsahující, kromě jiného, poučení o povinném zastoupení již při podání návrhu a o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta). Stěžovatel však zvolil postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl o nich opakovaně poučován, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by znovu vyzýval navrhovatele k odstranění vad podání, se proto Ústavní soud uchýlil k přiměřené aplikaci §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2021
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj