ECLI:CZ:US:2021:3.US.2221.21.1
sp. zn. III. ÚS 2221/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. Z., zastoupeného JUDr. Karolinou Besser, advokátkou, sídlem Panská 895/6, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2021 č. j. 21 Co 53/2021-455 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. listopadu 2020 č. j. 14 Nc 1214/2019-310, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a V. Z. a nezletilých E. Z. a F. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro jejich rozpor s čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 14 Nc 1214/2019 se podává, že I. výrokem napadeného rozsudku tohoto soudu byli nezletilí vedlejší účastníci svěřeni do péče první vedlejší účastnice (matky), bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele (otce) přispívat od 1. 1. 2020 na výživu nezletilé částkou 8 000 Kč měsíčně a nezletilého částkou 6 000 Kč měsíčně (II. výrok), bylo rozhodnuto, že nedoplatek na výživném ve specifikovaném období nevznikl, byl určen termín splatnosti výživného (III. výrok) a bylo též rozhodnuto, že tato úprava platí i pro dobu po rozvodu manželství rodičů (IV. výrok). Styk stěžovatele s nezletilými byl stanoven od středy každého sudého týdne, kdy stěžovatel vyzvedne nezletilou po skončení vyučování ze školy a nezletilého v 12:30 hodin z předškolního zařízení, do pondělí lichého týdne, kdy do 8:00 stěžovatel zajistí přítomnost obou dětí v uvedených zařízeních, a dále každý lichý týden ve čtvrtek, kdy nezletilou vyzvedne po skončení vyučování a nezletilého v 12:30 hodin z předškolního zařízení, do 18:00 hodin, kdy je odevzdá první vedlejší účastnici v místě jejího bydliště; též bylo rozhodnuto o místě předávání nezletilých v případě, že školská zařízení nebudou v provozu a byl určen prázdninový a víkendový styk (V. výrok). Dalšími výroky rozsudku byly upraveny podmínky předávání a odevzdávání nezletilých (VI. a VII. výrok), bylo rozhodnuto, že ve výrocích o péči a styku je rozhodnutí předběžně vykonatelné (VIII. výrok), a bylo rozhodnuto o znalečném a nákladech účastníků řízení (IX. a X. výrok).
3. K odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek obvodního soudu v I. výroku potvrdil. V II. a III. výroku ho potvrdil ve znění, že stěžovatel je povinen platit na výživu nezletilé částku 8 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého částku 6 000 Kč měsíčně počínaje 1. 1. 2019, vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám první vedlejší účastnice (II. výrok) a rozhodl, že nedoplatek na výživném za tam specifikované období nevznikl (III. výrok). Ve výroku o styku městský soud změnil rozsudek obvodního soudu de facto tak, že upustil od styku stěžovatele s nezletilými v liché čtvrtky odpoledne, jinak stanovenou úpravu zachoval (IV. výrok). Dále potvrdil úpravu prázdninového styku a styku o svátcích (V. výrok), VI. výrok rozsudku obvodního soudu potvrdil s tím, že se týká úpravy styku mimo běžný styk (VI. výrok), rozhodl, že tato úprava platí i pro dobu po rozvodu manželství rodičů (VII. výrok), v VII. a VIII. výroku rozsudek obvodního soudu potvrdil (VIII. výrok) a zbývajícími výroky rozhodl o znalečném a nákladech účastníků řízení (IX. až XI. výrok).
4. Městský soud dospěl po doplnění dokazování ve shodě s obvodním soudem k závěru, že nejsou dány předpoklady pro stanovení stěžovatelem požadované střídavé péče. K tomu poukázal na potřebu hájení nejlepšího zájmu nezletilých, pro které je prioritní zajištění stability jediného neměnícího se výchovného prostředí s ohledem na jejich věk, vzájemný sourozenecký vztah a především s ohledem na nevhodnou a nevyzrálou komunikaci rodičů. K rozsahu styku stěžovatele s nezletilými uvedl, že jde fakticky o nerovnoměrnou střídavou péči; odpolední styk ve čtvrtek v lichém týdnu zrušil z důvodu, že se ukázalo, že nevyhovuje nezletilým ani rodičům, prázdninový styk a styk o svátcích ponechal nastaven zcela rovnoměrně pro oba rodiče. Městský soud doplnil dokazování i pro posouzení výše výživného a uzavřel, že obvodním soudem stanovené výživné odpovídá jak potřebám nezletilých, tak možnostem a schopnostem obou rodičů.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel rozporuje většinu závěrů učiněných obecnými soudy. Není pravdou, že by dříve probíhající střídavá péče nebyla pro nezletilé vhodná, rovněž nefungující komunikace mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí je jen zdánlivá a záměrně vyprovokovaná vedlejší účastnicí vždy před nařízenými soudními jednáními. Znalecký posudek, o který soudy opřely své závěry, je neobjektivní, znalkyně byla vůči stěžovateli zaujatá a stranila vedlejší účastnici. Městský soud změnil v průběhu jednání názor na vhodnost střídavé péče, což bylo dle stěžovatele způsobeno změnou předsedkyně senátu, která nebyla nijak odůvodněna. Rovněž stěžovatel, resp. jeho právní zástupkyně neměli v průběhu jednání dostatečný prostor na pokládání dotazů znalkyni ani na přednesení závěrečných návrhů. Městský soud pochybil též tím, že bez jakékoliv náhrady zrušil odpolední styk stěžovatele s nezletilými v liché čtvrtky. Další stěžovatelovy výhrady směřují proti rozhodnutí o výživném, které je dle něj nepřiměřeně vysoké. Soudy náležitě nezohlednily výši stěžovatelových příjmů ani zvýšení příjmů a poměry vedlejší účastnice.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud předesílá, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací pravomoci soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až čl. 92 Ústavy). Nepřísluší mu výkon přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině podústavního práva. Ústavní soud zároveň zdůrazňuje zásadu minimalizace svých zásahů a zásadu sebeomezení při využívání svých kasačních pravomocí. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, když napadeným rozhodnutím došlo k porušení subjektivních základních práv a svobod konkrétního stěžovatele.
9. Dále je nutno poukázat na to, že Ústavní soud není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; podle dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní (usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. III. ÚS 4213/18, viz na http://nalus.usoud.cz).
10. Ústavní soud shrnuje, že většinu námitek směřujících proti úpravě péče o nezletilé, styku stěžovatele s nimi i proti úpravě výživného stěžovatel uplatnil už v odvolání, přičemž městský soud je vypořádal způsobem, k němuž Ústavní soud nemá výhrad. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrné, že soudy pečlivě zkoumaly vhodnost svěření nezletilých do střídavé péče, přičemž své rozhodnutí nezaložily výlučně na nízkém věku nezletilých, jak tvrdí stěžovatel; dostatečně byly zjišťovány též potřeby nezletilých i příjmy a majetkové poměry obou rodičů. Rovněž není pravdou, že by soudy nekriticky a bez jakéhokoliv zhodnocení převzaly závěry znaleckého posudku; v odvolacím řízení byla navíc v rámci doplnění dokazování znalkyně vyslechnuta, přičemž své jednotlivé závěry musela před soudem obhájit (zvukový záznam z jednání konaného dne 19. 5. 2021).
11. Částečně lze rozumět nespokojenosti stěžovatele s tím, že městský soud přistoupil ke zrušení styku stěžovatele s nezletilými v liché týdny ve čtvrtek odpoledne, aniž se pokoušel hledat možná alternativní řešení, která by režimu nezletilých vyhovovala více a která by zároveň neznamenala, že o tento čas trávený se stěžovatelem zcela přijdou. Zároveň však nelze přehlédnout, že z rozsudku městského soudu nevyplývá, že by sám stěžovatel v odvolacím řízení navrhl konkrétní vhodné řešení (s tím přichází až v ústavní stížnosti), když z vyjádření jeho právní zástupkyně v odvolacím řízení vyplynulo pouze to, že tento "čtvrteční styk" nezletilým ani rodičům nevyhovuje (zvukový záznam z jednání konaného dne 31. 3. 2021). Nadto je nutno souhlasit s obecnými soudy, že nyní je nezbytné upřednostnit nastavení stabilního režimu, který bude pro nezletilé co možná nejmenším zatížením, přičemž není vyloučeno, aby byl v budoucnu styk stěžovatele s nezletilými opětovně rozšířen či nastaven flexibilněji, případně aby byla znovu zvažována střídavá péče (nedohodnou-li se na ní sami rodiče).
12. Namítá-li stěžovatel, že jeho právní zástupkyně nedostala v odvolacím řízení dostatečný prostor na pokládání dotazů znalkyni a na přednes závěrečného návrhu, Ústavní soud uvádí, že ze zvukových záznamů z ústních jednání vyplývá pravý opak. Usměrňoval-li soud právní zástupkyni stěžovatele v průběhu dotazování na znalkyni, pak to bylo výhradně z důvodu, aby právní zástupkyně upustila od kladení návodných otázek, případně aby otázky formulovala racionálněji a zdržela se dotazování na podrobný obsah znaleckého posudku, s nímž byl soud i účastníci řízení seznámeni a který měli k dispozici (zvukový záznam z jednání konaného dne 19. 5. 2021). Ze zvukových záznamů je zřejmé i to, že právní zástupkyně stěžovatele měla dostatečný prostor k přednesení závěrečného návrhu, když tak učinila jak na ústním jednání konaném dne 19. 5. 2021, tak na ústním jednání konaném dne 28. 5. 2021, kde návrh zopakovala a podrobněji rozvedla.
13. Ze zvukového záznamu z jednání konaného dne 19. 5. 2021 se podává rovněž to, že úvodem byli účastníci řízení informováni o změně ve složení rozhodujícího senátu městského soudu, když namísto členky senátu JUDr. Jirmářové byla přítomna Mgr. Šorbanová (naopak ke stěžovatelem tvrzené změně předsedkyně senátu vůbec nedošlo, neboť tou byla od počátku až do konce odvolacího řízení JUDr. Mentbergerová). Soud následně provedl rekapitulaci dosavadního průběhu řízení podle §119 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Namítá-li stěžovatel, že o důvodech změny ve složení senátu nemá doposud žádné informace, pak ho postačí odkázat na rozvrh práce městského soudu pro rok 2021 a jeho změnu č. 12, z níž vyplývá, že důvodem zařazení Mgr. Šorbanové do soudního oddělení 21 Co jako náhradní soudkyně byla pracovní neschopnost JUDr. Jirmářové (rozvrhy práce městského soudu včetně jejich změn jsou veřejně dostupné na https://www.justice.cz/web/mestsky-soud-v-praze/rozvrh-prace). Pro posouzení Ústavního soudu je rozhodující, že ke změně ve složení soudu došlo podle transparentních a předem stanovených pravidel obsažených v příslušeném rozvrhu práce; skutečnost, že stěžovatel nebyl informován o konkrétním důvodu předmětné změny, protiústavnost napadeného rozhodnutí městského soudu bez dalšího nezakládá.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu