ECLI:CZ:US:2021:3.US.2227.21.1
sp. zn. III. ÚS 2227/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Mgr. Bc. Pavola Duraje a b) Daniely Durajové, zastoupených Mgr. Kristýnou Řičánkovou, advokátkou, sídlem Příkop 843/4, Brno, proti usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 18. května 2021 č. j. 25 C 172/2012-526, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2020 č. j. 22 Cdo 1299/2020-483, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2019 č. j. 13 Co 185/2018-438 a rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 7. března 2018 č. j. 25 C 172/2012-299, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno - venkov, jako účastníků řízení a Ing. Valéra Klukana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soud Brno - venkov (dále jen "okresní soud") sp. zn. 25 C 172/2012, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Okresní soud rozsudkem ze dne 7. 3. 2018 č. j. 25 C 172/2012-299 zrušil spoluvlastnictví stěžovatelů a vedlejšího účastníka k pozemku p. č. X1 zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - venkov na LV č. X2 pro obec a katastrální území T. (I. výrok), do vlastnictví vedlejšího účastníka přikázal pozemek p. č. X1 vzniklý rozdělením pozemku p. č. X1 na základě geometrického plánu č. 1427-17/2016 vypracovaného Ing. Stanislavem Kutálkem, CSc. (II. výrok), do společného jmění stěžovatelů přikázal pozemek p. č. X3 vzniklý rozdělením pozemku p. č. X1 na základě geometrického plánu č. 1427-17/2016 vypracovaného Ing. Stanislavem Kutálkem, CSc. (III. výrok) a rozhodl o nákladech řízení.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 7. 11. 2019 č. j. 13 Co 185/2018-438 rozsudek okresního soudu v I. výroku o zrušení spoluvlastnictví potvrdil, II. a III. výrok změnil tak, že pozemek p. č. X1 přikázal do výlučného vlastnictví vedlejšího účastníka a uložil mu povinnost stěžovatelům zaplatit jako náhradu za jejich spoluvlastnický podíl částku 211 594 Kč.
4. Rozsudek krajského soudu napadli stěžovatelé dovoláním, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
5. Proti rozsudku okresního soudu a krajského soudu podali stěžovatelé taktéž žalobu pro zmatečnost, která byla usnesením okresního soudu ze dne 18. 5. 2021 č. j. 25 C 172/2012-526 zamítnuta.
II.
Argumentace stěžovatelů
6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že se obecné soudy v řízení nevypořádaly s jejich námitkou týkající se aktivní legitimace vedlejšího účastníka. Stěžovatelé dále namítají, že krajský soud měl vrátit věc k rozhodnutí okresnímu soudu, protože pro vydání rozhodnutí odvolacím soudem nebyly splněny zákonné podmínky. Krajský soud podle stěžovatelů pochybil, když nedoplnil dokazování tak, jak mu ukládá zákon, a přiklonil se k tvrzením vedlejšího účastníka, která vzal za prokázaná. Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že krajský soud přijal vadné odvolání podané vedlejším účastníkem, které nesplňovalo zákonné náležitosti a nebylo v soudem stanovené lhůtě doplněno. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadenými rozhodnutími jim byla způsobena újma, neboť došlo k zásadnímu snížení hodnoty jejich nemovitosti, tedy pozemku a domu, když nemají přístup na zahradu za domem jiným způsobem, než skrze dům.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
8. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
9. Vzhledem ke skutečnosti, že napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo zástupci stěžovatelů doručeno dne 22. 6. 2020, je ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, návrhem podaným po lhůtě, neboť je zjevné, že lhůta dvou měsíců k jeho podání již dříve marně uplynula. Ze stejných důvodů je ústavní stížnost podaná opožděně v části směřující proti rozsudku okresního soudu a krajského soudu.
10. V části směřující proti usnesení okresního soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost posoudil Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný. Je tomu tak proto, že stěžovatelé, jak vyplývá z obsahu vyžádaného spisu a ústavní stížnosti, nepodali proti usnesení okresního soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost odvolání. V napadeném usnesení okresního soudu přitom byli stěžovatelé poučeni o tom, že proti němu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení.
11. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona). V uvedených zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.
12. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti usnesení okresního soudu odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný a ve zbývající části podle §43 odst. 1 písm. b) téhož zákona jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2021
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj