ECLI:CZ:US:2021:3.US.2704.21.1
sp. zn. III. ÚS 2704/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Zbyňka Kukliše, zastoupeného JUDr. Gabrielou Krejzovou, advokátkou, sídlem Milevská 2094/3, Praha 4, proti II. výroku rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. července 2021 č. j. 7 C 169/2019-136, za účasti Okresního soudu v Kolíně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti PANTUMA s. r. o., sídlem Na Zastávce 255, Kozojedy, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení II. výroku v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Kolíně (dále jen "okresní soud") uložil v návětí označeným rozsudkem vedlejší účastnici (žalované) zaplatit stěžovateli (žalobci) 1 448 Kč s příslušenstvím v důsledku stěžovatelova odstoupení od kupní smlouvy pro vadu výrobku (umyvadla). Dále přiznal stěžovateli na základě použití moderace podle §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), náhradu ve výši poloviny nákladů řízení. Okresní soud přihlédl ke stěžovatelovu postoji v průběhu řízení; již dne 21. 10. 2019 poté, co ze shodné vůle účastníků bylo řízení přerušeno, se zástupci účastníků dohodli, že cestou z jednání vyzvednou umyvadlo a zástupce vedlejší účastnice jí ho dopraví k posouzení a případné výměně. K tomu však nedošlo, neboť stěžovatel nebyl doma a vedlejší účastnici sdělil, že umyvadlo nemá u sebe, ale je k vyzvednutí jinde. Stěžovatel dále při soudním jednání dne 2. 9. 2020 ve své účastnické výpovědi potvrdil, že mu zástupce vedlejší účastnice dne 22. 7. 2020 napsal, že by "mohlo dojít k ukončení sporu a zaplacení všeho", nicméně stěžovatel nebyl schopen umyvadlo vrátit, protože ho neměl u sebe a vázlo na něm skladné. Tento stav trval i v době jednání dne 2. 9. 2020. Stěžovatel až při jednání dne 14. 7. 2021 okresnímu soudu sdělil, že již má umyvadlo doma a je schopen ho vedlejší účastnici vydat.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení obsahuje prvek libovůle, a je tedy v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Okresní soud postupoval podle §150 o. s. ř., aniž by tento postup dostatečně jasně odůvodnil; především neodůvodnil, v čem spatřuje výjimečnost případu a důvody hodné zvláštního zřetele. Stěžovatel je přesvědčen, že žádné takové důvody nejsou v daném případě dány. Nadto měl okresní soud použít moderační pravomoc, aniž by měl stěžovatel možnost se k tomuto postupu vyjádřit a uplatnit své námitky. Stěžovatel uvedl, že dne 21. 10. 2019 se nacházel pracovně v zahraničí, jeho účast u soudního jednání byla omluvena a byl před soudem řádně zastoupen. Ještě téhož dne údajně zajistil předání umyvadla přes prostředníka a zástupci vedlejší účastnice byl zaslán e-mail vyzývající k odběru umyvadla. Nemělo tudíž být rozhodné, že se umyvadlo nenacházelo v bezprostřední dispozici stěžovatele.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Proto se musí vystříhat svévole a pečlivě dbát mezí pravomocí svěřených mu Ústavou.
6. Nutno předeslat, že k problematice náhrad nákladů řízení se Ústavní soud obecně staví nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení přistupuje pouze výjimečně. Tento přístup vychází z názoru, že byť i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníka řízení, je ve vztahu k věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost se nevymyká postulátu uvedenému v předchozím bodu, pročež je zjevně neopodstatněná.
8. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že závěr o uplatnění moderace náhrady nákladů řízení okresní soud dostatečně a srozumitelně odůvodnil. Jeho důvody jsou logické a jsou zjevně podmíněny chováním stěžovatele, které zapříčinilo další pokračování sporu, jenž by jinak mohl být vyřešen mimosoudně. Uvedené nemůže zvrátit poukaz na omluvenou absenci stěžovatele při ústním jednání, neboť z obsahu napadeného rozsudku je zřejmé, že rozhodná pro výrok rozhodnutí byla dlouhodobá pasivita stěžovatele vylučující smírné vyřešení věci. Ve zbytku se ústavní stížnost týká zjišťování skutkového stavu a výkladu podústavního práva, které jsou zásadně úkolem obecných soudů a Ústavnímu soudu obecně nepřísluší (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3416/20). Lze proto shrnout, že ústavní stížnost nemá ústavněprávní rozměr a v napadeném rozsudku není přítomen mimořádný exces, který by v kontextu omezeného ústavněprávního přezkumu nákladového výroku rozhodnutí vyžadoval kasační zásah Ústavního soudu. Ve zbytku Ústavní soud odkazuje na ústavně souladné odůvodnění rozsudku okresního soudu.
9. Nechť je připomenuto, že právo na soudní ochranu nelze vykládat tak, že by se stěžovateli garantoval úspěch v řízení nebo se zaručovalo právo na rozhodnutí podle jeho představ. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění řádného soudního řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a ústavními principy. Sama okolnost, že stěžovatel se závěry nebo názory soudů nesouhlasí, nemůže důvodnost ústavní stížnosti založit (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 3608/18).
10. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu