ECLI:CZ:US:2021:3.US.2721.21.1
sp. zn. III. ÚS 2721/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. července 2021 č. j. 6 As 165/2021-19 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2021 č. j. 5 A 132/2020-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 4. 10. 2021, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 10. 2021, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Napadeným usnesením městského soudu bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele směřující proti rozhodnutím České advokátní komory ze dne 9. 11. 2020 č. j. 10.01-000628/20-002, ze dne 10. 11. 2020 č. j. 10.01-000629/20-002 a ze dne 11. 11. 2020 č. j. 10.01-000630/20-002. Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu bylo řízení o kasační stížnosti proti uvedenému rozhodnutí městského soudu zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
2. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V této souvislosti zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost v rozporu s §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
3. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že se stěžovatel již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, a na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14, sp. zn. III. ÚS 3058/18 či sp. zn. IV. ÚS 3061/18; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
4. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti podání k Ústavnímu soudu.
5. Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
6. Za dané procesní situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
7. Stejně jako ve věcech vedených např. pod sp. zn. I. ÚS 2382/14, sp. zn. III. ÚS 85/19, sp. zn. IV. ÚS 503/20 nebo sp. zn. IV. ÚS1676/20 se z výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2021
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj