ECLI:CZ:US:2021:3.US.2811.21.1
sp. zn. III. ÚS 2811/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. srpna 2021 č. j. 6 As 189/2021-14, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Okresního soudu v Hodoníně, sídlem Velkomoravská 4, Hodonín, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že je
v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel podal u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") žalobu proti nečinnosti vedlejšího účastníka ve věci žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Krajský soud usnesením ze dne 4. 6. 2021 č. j. 62 A 55/2021-9 žádost zamítl. Následnou stěžovatelovu kasační stížnost napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl.
Stěžovatel uvádí, že správní žaloba i kasační stížnost byly podmíněny uhrazením správního (správně má být "soudního") poplatku, ačkoliv dostatečně prokázal své nepříznivé majetkové poměry, status osoby se zdravotním postižením i obsahem okruhů žádostí, které se významně dotýkají jeho životní sféry (ochrana zdraví, program prevence, evidence osobních údajů apod.), což zakládá "právní titul na ústavní stížnost".
II.
Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
III.
Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že posuzovaná ústavní stížnost je obsahově i argumentačně shodná s řadou jiných stěžovatelových ústavních stížností podaných v září a říjnu roku 2021. Prakticky totožnou ústavní stížností podanou i v obdobné věci se tak Ústavní soud zabýval již v usnesení ze dne 12. 10. 2021 sp. zn. I. ÚS 2676/21, kde dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh. V jeho odůvodnění konstatoval, že "[j]ak je z ústavní stížnosti patrné, stěžovatel v ní neuvádí žádný přiléhavý (natožpak ústavněprávní) argument nad rámec prostého označení základního práva, k jehož porušení mělo vydáním napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu dojít". Jak Ústavní soud stěžovateli připomněl také již v usnesení ze dne 5. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2535/21, není úkolem Ústavního soudu domýšlet argumentaci namísto samotného stěžovatele. Za této situace Ústavní soud nemá, co by na napadeném rozhodnutí, které samo o sobě nevykazuje na prvý pohled známky svévole nebo jiného vážného ústavně významného nedostatku, sám blíže věcně přezkoumával. Ústavní soud na citovaná usnesení odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v nich uvedených.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2021
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu