ECLI:CZ:US:2021:3.US.2879.21.1
sp. zn. III. ÚS 2879/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Ondřeje Nováka, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Čechem, advokátem, sídlem V Zahradách 1445/1, Rudná, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2021 č. j. 14 Cmo 142/2021-211, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 96 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel rovněž uvedl, že spolu s ústavní stížnosti podal dne 25. 10. 2021 ve shora označené věci také dovolání, a navrhl, aby Ústavní soud přerušil řízení o ústavní stížnosti do právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o tomto dovolání.
3. Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat posouzením věci samé, musel posoudit splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je také zastoupen advokátem v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona).
5. V uvedených zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně ústavně zaručených základních práv nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.
6. V posuzované věci byla ústavní stížnost podána za situace, kdy v řízení nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí ve věci. Posuzovaná věc se nachází ve fázi řízení před Nejvyšším soudem. V daném stadiu civilního řízení není Ústavní soud v rámci své Ústavou a zákonem o Ústavním soudu stanovené pravomoci, jíž musí pečlivě dbát, povolán věc projednat a rozhodnout. Není zde dáno pravomocné rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, proti němuž již nelze brojit dalším prostředkem k ochraně práva a které by bylo schopno samo o sobě zasáhnout do základních práv nebo svobod stěžovatele, a bylo tak způsobilé přezkumu Ústavním soudem v mezích jeho pravomoci.
7. Pro výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2021
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj