ECLI:CZ:US:2021:3.US.2930.19.1
sp. zn. III. ÚS 2930/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Kohoutové, zastoupené JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou, sídlem Jaselská 205/25, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019 č. j. 25 Cdo 4159/2018-275, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2018 č. j. 17 Co 179/2017-250 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. června 2017 č. j. 14 C 1081/2012-215, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a Leoše Novotného, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 9. 2019, stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu ve Znojmě (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu ve Znojmě po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 69 183 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené vedlejším účastníkem na štítové zdi domu stěžovatelky. Stěžovatelka konkrétně tvrdila, že dne 2. 10. 2009 byl vedlejší účastník vyzván Městským úřadem v H., stavebním odborem, k provedení udržovacích prací na zbytku štítové zdi, která byla pozůstatkem zdemolované stavby vedlejšího účastníka (stavba č. p. X1) sousedící s domem stěžovatelky (stavba č. p. X2). Podle výzvy měl vedlejší účastník provést udržovací práce, a to sanaci stěny - odstranění volných cihel, doplnění zdiva, omítnutí stěn, klempířské práce - oplechování horní části zdi k zabránění pronikání srážkové vody do zbytku štítové zdi a provedení okapového chodníku. Dle žalobního tvrzení vedlejší účastník uvedenou výzvu nesplnil. Až dne 2. 10. 2010 provedl vedlejší účastník v době nepřítomnosti stěžovatelky na stavbě č. p. X2 kompletní odstranění zbytku zdi, přičemž odstranil i část zdiva štítové zdi stavby č. p. X2, tupými nárazy při odstraňování zdiva poškodil vibracemi omítku zdiva z druhé strany, narušil celkovou statiku štítové zdi stavby č. p. X2 a způsobil na uvedené zdi velké trhliny.
3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a uložil stěžovatelce i vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit náklady vzniklé České republice vypracováním znaleckého posudku ve stejné výši. Okresní soud shledal, že ze shodných tvrzení účastníků i dalších důkazů vyplynulo, že vedlejší účastník byl vyzván k provedení udržovacích prací na zbytku štítové zdi, která byla pozůstatkem zdemolované stavby na jeho pozemku. Tyto práce vedlejší účastník neučinil a neodborně odstranil zbytky štítové zdi. Při zodpovězení klíčové otázky, zda vedlejší účastník tímto svým jednáním způsobil stěžovatelkou tvrzenou škodu, vyšel okresní soud ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Vysokého učení technického v Brně - Fakulty stavební (dále jen "VUT"). Podle znaleckého posudku byla stěna v době, kdy měly být provedeny předepsané úpravy, již v tak špatném stavu, že provedení sanačních úprav by nemohlo zvrátit notně pokročilý negativní trend. Za významnou okolnost vedoucí k poškození označil znalecký ústav VUT vypouštění dešťových vod z velké střešní plochy obou objektů (tj. č. p. X2 i č. p. X1) nad terén přímo k dotčené zdi. Oba objekty se podílely na přísunu vlhkosti potřebné pro dlouhodobé procesy narušující použité nepálené zdivo a dalším degradujícím faktorem byla vlhkost vzlínající. Osekání zdiva vedlejším účastníkem nezpůsobilo vznik staticky významných trhlin, které zde byly evidentně již dávno předtím. K degradaci a poškození objektu dle závěru znaleckého posudku VUT jednoznačně přispěly obě strany sporu svou nečinností při předcházení příčinám pozdějších poruch. Není možno jednoznačně identifikovat, které jednání mělo větší nebo rozhodující vliv. Stěžovatelka v řízení předložila znalecký posudek vypracovaný znalcem Ing. Hermanym, který podle hodnocení okresního soudu obecně poukazuje na nedostatky znaleckého posudku VUT a vyčítá mu absenci užití matematického modelování, avšak neukazuje konkrétně, v které části znaleckého posudku VUT mělo být matematické modelování použito. VUT ve svém posudku srozumitelně vysvětluje degradační procesy s odkazem na technologie použité u obou staveb a vliv těchto technologií na postupnou degradaci a zkázu. Zatímco znalecký posudek VUT konkrétně popisuje a vytýká zanedbání stavebně udržovací prevence obou stran sporu, znalecký posudek Ing. Hermanyho vytýká druhému posudku absenci dalších úvah, ač ten dochází k jednoznačným exaktním závěrům. Okresní soud z provedeného dokazování shledal, že obě strany sporu zanedbaly svoji generálně prevenční povinnost uloženou jim §415 zákona č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů, tomuto ustanovení se oba účastníci sporu zpronevěřili a po dlouhý čas dotčený objekt zanedbávali.
4. K odvolání stěžovatelky krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení. Krajský soud konstatoval, že je nepochybné, že je štítová zeď na nemovitosti stěžovatelky skutečně poškozena. V řízení však bylo třeba objasnit, zda tato škoda na nemovitosti stěžovatelky vznikla v důsledku protiprávního jednání vedlejšího účastníka, které stěžovatelka vymezila v žalobě tak, že ten tupými nárazy při odstraňování zdiva poškodil vibracemi omítku zdiva z druhé strany a narušil celkovou statiku štítové zdi a způsobil velké trhliny. Pro posouzení důvodnosti žaloby bylo třeba objasnit a prokázat, zda výše uvedené jednání vedlejšího účastníka bylo jednáním protiprávním a zda toto jednání bylo v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené škody na nemovitosti stěžovatelky. Za podstatný je třeba považovat závěr znaleckého posudku VUT, který konstatoval, že osekání zdiva vedlejším účastníkem nezpůsobilo vznik staticky významných trhlin na štítové zdi stěžovatelky a že činnost vedlejšího účastníka paradoxně štítové stěně do jisté míry pomohla, protože osekal ty části, které již v patě zdiva neměly oporu pro přenos zatížení do základů, a stěna tloušťky 450 mm byla v porušené patě zatížena excentricky, což ji nutilo k vychylování směrem ven. Osekáním se snížila intenzita zatížení vlastní tíhou a přetíženému jádru se ulevilo. To se stalo v době, kdy celá stěna byla již fakticky nenávratně poškozena a nařízené opravy by na tomto faktu nic nezměnily. Další závěry znaleckého posudku VUT jednoznačně potvrzují skutečnost, že příčina vzniku škody na nemovitosti stěžovatelky nespočívala v jím tvrzeném jednání vedlejšího účastníka při odstraňování zdiva zbývající části štítové zdi, ale v důsledku zcela jiných příčin. Okresní soud se těmito příčinami správně blíže nezabýval, a to ani z pohledu znaleckého posudku Ing. Hermanyho, který tyto jiné příčiny akcentoval. Pokud bylo zcela jednoznačně znaleckým posudkem VUT objasněno, že stěžovatelkou v žalobě označené jednání vedlejšího účastníka nebylo příčinou vzniku škody na nemovitosti stěžovatelky, pak bylo nadbytečné se zabývat otázkou, zda příčiny této poruchy nespočívají případně v demolici stavby č. p. X1 nebo v nezajištění odtokových poměrů z nemovitosti vedlejšího účastníka po demolici stavby č. p. X1, když toto stěžovatelka v průběhu řízení netvrdila a žalobu v těchto skutkových tvrzeních nezměnila. Za těchto okolností byl zcela nadbytečný i výslech manžela stěžovatelky. Provedeným odkazováním bylo zjištěno, že škoda na nemovitosti stěžovatelky jednoznačně nevznikla jednáním, které stěžovatelka učinila předmětem tohoto řízení.
5. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné a uložil jí povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady dovolacího řízení. Uvedl, že stěžovatelka namítá odchýlení rozhodnutí odvolacího soudu od konkrétní rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce hodnocení rozporných znaleckých posudků bez výslechu autora znaleckého posudku předloženého stěžovatelkou. Nejvyšší soud poukázal na to, že revizní posudek lze vyžádat, jestliže by dosavadním znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2016 sp. zn. 33 Cdo 4540/2015). v této věci však nešlo o situaci, že by soud hodnotil dva znalecké posudky o stejné otázce, jejichž rozpory by nebyly odstraněny. Ve věci byl vyžádán znalecký posudek VUT a okresní soud přesvědčivě zdůvodnil, z jakých důvodů svá skutková zjištění opřel právě o něj. Znalecký posudek předložený stěžovatelkou se zabýval jinými příčinami vzniku škody na majetku stěžovatelky, než které stěžovatelka tvrdila v žalobě a které byly předmětem dokazování. Nejde proto o situaci, že by rozdíly v odborných závěrech nebyly odstraněny a vyjasněny, takže nejde o nerespektování ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a odklon od ní. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka stěžovatelky, že soud sám posuzoval skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí. Soud naopak vycházel ze závěrů znaleckého posudku VUT a jeho závěry vlastními úvahami nenahrazoval.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v této věci jde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nejde jen o důkazy provedené, ale i o důkazy stěžovatelkou řádně navržené a soudem neprovedené. Z navržených důkazů si soudy vybíraly jen takové (znalecký posudek VUT), které podpořily soudem utvořenou představu o věci nemající oporu ve skutkovém stavu.
7. Stěžovatelkou navrhované důkazy, které nebyly správně provedeny, by do problematiky přinesly zásadní zvrat. Obecné soudy stěžovatelce svým postupem zabránily uplatnit její procesní práva a v rozporu se zákonem stěžovatelku omezily v naplnění její důkazní povinnosti, což vedlo k neprošetření skutkového stavu věci a vadným rozhodnutím.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Vlastní posouzení
9. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
10. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ jde i v posuzované věci.
11. Po přezkoumání napadených rozhodnutí shledal Ústavní soud, že námitky stěžovatelky jsou zjevně neopodstatněné, nadto byly již vypořádány Nejvyšším soudem. Ustálená judikatura Ústavního soudu vymezuje zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Ústavní soud rozlišuje případy tzv. opomenutých důkazů, důkazů opatřených procesně nepřípustným způsobem a případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [srov. např. nález ze dne 18. 11. 2004 sp. zn. III. ÚS 177/04 (N 172/35 SbNU 315)]. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá jednak existenci opomenutých důkazů a dále skutkových zjištění učiněných v nesouladu s provedenými důkazy.
12. O opomenuté důkazy se jedná, pokud bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, a dále jde o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí zohledněny, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoli byly řádně provedeny [srov. nález ze dne 3. 11. 1994 sp. zn. III. ÚS 150/93 (N 49/2 SbNU 87), nález ze dne 18. 4. 2001 sp. zn. I. ÚS 549/2000 (N 63/22 SbNU 65), nález ze dne 20. 2. 2004 sp. zn. IV. ÚS 219/03 (N 25/32 SbNU 225), nález ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. III. ÚS 961/09 (N 207/54 SbNU 565), nález ze dne 1. 3. 2017 sp. zn. II. ÚS 1738/16 a další]. Tyto podmínky však nejsou splněny v posuzovaném případě, kdy okresní soud a krajský soud vysvětlily, proč nedošlo k výslechu znalce Ing. Jermanyho, proč považovaly závěry znaleckého posudku VUT za dostatečné a přesvědčivé (z čehož vyplývá nadbytečnost stěžovatelkou navrhovaného revizního znaleckého posudku) a proč by byl nadbytečný výslech manžela stěžovatelky.
13. Základní námitka stěžovatelky směřuje k tomu, že v řízení došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces tím, že skutková zjištění byla učiněna v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ve skutečnosti se však stěžovatelka toliko neztotožňuje s hodnocením provedených důkazů obecnými soudy a není ztotožněna se závěry znaleckého posudku VUT. I z argumentace obsažené v ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatelka pomíjí základní skutečnost, že ani znalecký posudek Ing. Jermanyho nezpochybňuje závěr učiněný obecnými soudy, že vedlejší účastník způsobil škodu právě stěžovatelkou v žalobě tvrzeným jednáním. Jak velice přiléhavě uvedl krajský soud, stěžovatelka nijak nezměnila svá žalobní tvrzení i ve světle vlastního opatřeného znaleckého posudku, což vedlo k výše popsanému výsledku řízení před obecnými soudy.
14. Není možné přisvědčit argumentu stěžovatelky, že ji obecné soudy v rozporu se zákonem omezily v naplnění její důkazní povinnosti. Ústavní soud chápe, že se stěžovatelka svými pozdějšími námitkami a důkazními návrhy domáhá zjištění "skutečné příčiny" škody na dotčeném objektu, avšak tyto sama neučinila předmětem žaloby.
15. Ústavní soud zhodnotil, že obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem, svá rozhodnutí řádně a věcně přiléhavě odůvodnily a napadenými rozhodnutími nedošlo k tvrzenému porušení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny, ani jiných ústavně zaručených základních práv či svobod.
16. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu