ECLI:CZ:US:2021:3.US.3106.21.1
sp. zn. III. ÚS 3106/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 6. 9. 2021, č. j. 54 Co 180/2021-99, a usnesení Exekutorského úřadu Praha 6 ze dne 18. 6. 2021, č. j. 180 EX 963/2021-74, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 22. 11. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící proti shora označeným usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě a Exekutorského úřadu Praha 6.
Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů); zejména neobsahovalo ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně již ve velkém počtu případů. Z úřední činnosti je totiž zdejšímu soudu známo, že stěžovatel podal již mnohokrát ústavní stížnosti trpící stejnou vadou a na tuto skutečnost byl opakovaně upozorňován s poučením, že neodstranění vady ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (srov. kupř. řízení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14, III. ÚS 3058/18, IV. ÚS 3061/18, I. ÚS 930/19, I. ÚS 929/19, II. ÚS 3059/18, IV. ÚS 920/18, II. ÚS 587/15 a další; z poslední doby se jednalo o usnesení III. ÚS 2613/20).
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu, jak se ostatně vyjádřil kupř. i v řízeních stěžovatele vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2373/20, I. ÚS 2374/20, III. ÚS 2613/20, I. ÚS 2730/20, IV. ÚS 599/21, II. ÚS 2722/21 a dalších, setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Za dané situace, kdy stěžovatel ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2021
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj