ECLI:CZ:US:2021:3.US.3431.20.2
sp. zn. III. ÚS 3431/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti a) J. J. J., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, a b) nezletilého D. Š. J., zastoupeného opatrovníkem Městskou částí Praha 2, sídlem náměstí Míru 600/20, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2020 č. j. 12 Co 156/2020-745 a výroku V. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. března 2020 č. j. 32 P 36/2017-697, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a E. J. L., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 12. 2020, navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv a svobod podle čl. 10, 14, 15, 16, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 33, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte, jakož i porušení čl. 1 a 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Před Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") bylo vedeno řízení o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilému stěžovateli b), jehož matkou je vedlejší účastnice a otcem stěžovatel a), po dobu před a po rozvodu manželství. Výrokem V. usnesení obvodního soudu ze dne 11. 3. 2020 č. j. 32 P 36/2017-697 byl předběžným opatřením podle §76 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád"), a §12 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, upraven styk nezletilého stěžovatele b) s jeho matkou. Oběma jeho rodičům bylo zároveň nařízeno strpět hospitalizaci nezletilého na oddělení dětské psychiatrie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze za účelem podrobného psychiatrického a psychologického vyšetření a stanovení dalšího postupu péče o jeho psychické zdraví. Důvodem hospitalizace byla skutečnost, že nezletilý byl ve špatném psychickém stavu a bylo nezbytné pro něj zajistit psychiatrickou a psychologickou péči. Protože rodiče nebyli schopni se o poskytovateli této péče dohodnout, obvodní soud rozhodl, že poskytnout komplexní vyšetření a následnou psychiatrickou a psychologickou péči lze pouze ve zdravotnickém zařízení formou krátkodobé hospitalizace, při níž bude nezletilý vyňat ze svárů rodičů.
3. K odvolání stěžovatele a) byl tento výrok usnesení obvodního soudu potvrzen usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 8. 2020 č. j. 12 Co 156/2020-745. Podle městského soudu nezletilý stěžovatel b) musí být hospitalizován, což je důsledek jednání otce a jeho přístupu ke stykům nezletilého s matkou a k osobě matky vůbec, respektive pětiletého bránění kontaktům nezletilého s matkou a pětiletých manipulací zjevně dobře promyšlených ve vztahu k psychice nezletilého. Hospitalizace byla nařízena za účelem vytvoření prostředí, v němž bude nezletilý moci projevit svůj skutečný názor, tedy právě za účelem slyšení nezletilého.
III.
Argumentace stěžovatelů
4. Ústavní stížnost směřuje proti nařízení hospitalizace nezletilého stěžovatele b) a je jí namítána nepřezkoumatelnost napadených usnesení. Stěžovatel a) zdůrazňuje, že právě on podal návrh na zahájení řízení o úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilému na dobu do i po rozvodu manželství jeho rodičů, včetně nahrazení souhlasu matky s poskytováním psychologické podpory dítěti. Nejenže tak obvodní soud informoval o rodinné situaci, ale současně se aktivně domáhal jejího řešení. Obecné soudy ovšem převzaly jako skutkový základ napadených usnesení verzi matky, aniž by tato svá tvrzení jakkoli osvědčila, a na celou situaci nahlížely zjednodušeným pohledem "manipulujícího rodiče" a "nesvéprávného dítěte". Ze strany obecných soudů byly ignorovány zprávy odborníků, kteří s nezletilým pracovali, a místo toho byly vyzdvihovány zprávy odborníků, kteří ho vůbec neviděli. Ve věci nebylo nařízeno jednání. Obvodní soud na jedné straně konstatoval, že "selhávají všechny pokusy o narovnání vztahů", avšak kromě persekuce otce soud k žádným konkrétním krokům nepřistoupil. Rodičům nebyla nařízena ani mediace k vyjasnění jejich stanovisek, ani terapie (individuální či společná), byť byla dlouhodobě všemi zúčastněnými odborníky doporučována a stěžovatel a) vždy prezentoval k těmto návrhům nejen kladný, ale i aktivní přístup.
5. Hospitalizace nezletilého je krajním prostředkem, jehož použití je možné až po vyčerpání všech jiných prostředků a v závažných případech. V posuzované věci může vést k iatrogennímu poškození nezletilého, který je vychováván v ortodoxním židovském prostředí, kde je veškerý denní řád podroben náboženským předpisům. Realizace hospitalizace proto může být rovněž porušením svobody náboženského vyznání podle čl. 15 odst. 1 Listiny či práva svobodně projevovat svou víru podle čl. 16 odst. 1 Listiny. Obecné soudy nevyužily jiné prostředky intervence do rodinného života, s nimiž by byla spojena nižší intenzita zásahu. Soud umístil dítě bez konkrétních odborných doporučení mezi nemocné na psychiatrii. Případná hospitalizace, která musí být nezletilému soudem či orgánem sociálně-právní ochrany dětí náležitě vysvětlena, včetně stanovisek obou rodičů k tomuto opatření, bezpochyby posílí averzi nezletilého vůči matce, neboť si tuto hospitalizaci spojí s jejím úporným úsilím přesvědčit jej o své pravdě a odvézt jej od otce do Francie, kde nezletilý spolu se svou matkou v minulosti 15 měsíců žil. Právě navrhované opatření soudu by dokončilo rozvrat psychiky nezletilého ve vztahu k matce, vůči jejímuž chování se dosud cítil bezbranný a zraněný.
IV.
Průběh řízení před Ústavním soudem
6. Usnesením ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. III. ÚS 3431/20-18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu, na která je odkazováno v tomto usnesení, jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) byla nezletilému stěžovateli b) jmenována opatrovníkem Městská část Praha 2.
7. K výzvě Ústavního soudu obvodní soud ve svém přípisu ze dne 24. 3. 2021 uvedl, že napadené rozhodnutí bude v nejbližší době k návrhu obou rodičů a se souhlasným stanoviskem kolizního opatrovníka zrušeno. Přílohou navazujícího přípisu tohoto soudu ze dne 22. 4. 2021 bylo jeho usnesení ze dne 24. 3. 2021 č. j. 32 P 36/2017-810, kterým byla část předběžného opatření, kterou byla nařízena hospitalizace nezletilého, zrušena. Podle odůvodnění tohoto usnesení v době vydání předběžného opatření nebyla jiná možnost než nařídit hospitalizaci, protože oba rodiče soud zahlcovali návrhy a protinávrhy. Ze zpráv, které měl obvodní soud k dispozici, nebyla vidět žádná snaha otce podpořit vztah nezletilého syna a jeho matky. Otec nereagoval na výzvy ani pokuty. Nezletilý matku neustále odmítal, aniž by na její straně byla patrná jakákoli patologie, přičemž se choval ne zcela běžným způsobem s projevy hysterie. Matka a otec nicméně podepsali dohodu, kterou jsou upraveny poměry nezletilého. Jestliže matka tvrdí, že se její vztah s nezletilým zlepšuje, a sama nezletilému slíbila, že k hospitalizaci nedojde, její realizace by představovala citelné narušení důvěry mezi ní a nezletilým. Vzhledem ke zrušení hospitalizace se obvodní soud nezabýval námitkou otce o nemožnosti jejího provedení z náboženských důvodů. Nadále zůstává v platnosti ta část předběžného opatření, kterou byl upraven styk nezletilého s matkou.
8. Městská část Praha 2, odbor humanitní, oddělení sociálně-právní ochrany dětí, jako opatrovnice nezletilého stěžovatele b) ve svém vyjádření ze dne 16. 4. 2021 uvedla, že oba rodiče v současnosti žádají o schválení dohody, podle níž má být nezletilý svěřen do péče otce bez předem stanoveného styku s matkou. Styk nezletilého s matkou fakticky probíhá jednou měsíčně a dvakrát týdně jsou matka s nezletilým v telefonickém kontaktu. Jejich vztah se pomalu zlepšuje a rodiče tento pokrok nechtějí svým konfliktem dále narušovat. S ohledem na to, že rodiče uzavřeli v mezidobí smír, se ústavní stížnost stala bezpředmětnou.
9. Obě vyjádření byla zaslána stěžovateli a), který ve svém vyjádření uvedl, že i když stěžovatelé vítají zrušení předběžného opatření, tímto zrušením se necítí být uspokojeni, a trvají na projednání ústavní stížnosti. Ke zrušení předběžného opatření došlo z důvodu, že pominuly důvody, pro které bylo nařízeno, ve skutečnosti však pro takovéto předběžné opatření důvody nikdy dány nebyly a samotné bylo nedostatečně odůvodněno. Důvod hospitalizace nemohl spočívat v tom, že rodiče využívali možnosti činit v soudním řízení návrhy a protinávrhy. I kdyby rodič dítěte zatěžovatel soudy ryze obstrukčními podáními, nikdy to nemůže být k újmě nezletilého. Obvodní soud zároveň nevysvětlil, jak by mohla jím nařízená hospitalizace proběhnout za důsledného dodržení náboženských potřeb nezletilého, jenž je po celý svůj život vychováván v ortodoxním židovském prostředí. V tomto ohledu by hospitalizace mohla mít zcela opačný vliv na psychiku nezletilého, než jaký předpokládal obvodní soud. Popsaná situace by pro něj nemusela znamenat "jen" porušení jeho práv vyplývajících z čl. 15 a 16 Listiny, ale především fatální a nevratný dopad na jeho psychické zdraví. To je zřejmě nejzásadnějším důvodem, pro který stěžovatel a) - navzdory zrušení podkladových rozhodnutí - trvá na vyslovení porušení svých základních práv Ústavním soudem, třeba i jen formou vyslovení neústavnosti napadeného aktu. Opakování situace, v které by bylo nezletilému stěžovateli b) znemožněno dodržovat striktní náboženské předpisy, vnímají jako stále hrozící nebezpečí, a tato obava jistě psychickému stavu nezletilého nepomáhá. Výrok o porušení ústavně zaručených práv a svobod by pro stěžovatele představoval záruku bezpečí v jejich náboženském vyznání, jakož i záruku zákonného průběhu řízení v budoucnu.
V.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost směřuje proti výroku usnesení obvodního soudu, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, a usnesení městského soudu, kterým byl tento výrok potvrzen. Usnesením obvodního soudu č. j. 32 P 36/2017-810 sice bylo částečně zrušeno takto nařízené předběžné opatření, nic to však nemění na to, že samotná napadená rozhodnutí zrušena nebyla a zůstávají pravomocná. Nejde tedy, a to ani částečně, o zrušená rozhodnutí, pročež s touto skutečností nelze spojovat nedostatek podmínek řízení o ústavní stížnosti, potažmo důvod odmítnutí ústavní stížnosti jako návrhu, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
11. Ústavní stížnost je rovněž přípustná, neboť usnesení soudu o nařízení předběžného opatření, byť nejde o konečné rozhodnutí, je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení (nařízená hospitalizace představuje zásah do osobní svobody nezletilého stěžovatele b), jakož i zásah do soukromého a rodinného života obou stěžovatelů) a současně uzavírá určitou samostatnou část řízení před obecnými soudy [blíže k přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo nález ze 7. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2950/16 (N 209/83 SbNU 331)]. Stěžovatelé přitom nemají k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nakonec je třeba dodat, že ústavní stížnost byla podána včas a osobami k tomu oprávněnými a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
VI.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů, jednotlivými vyjádřeními a napadenými usneseními, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
13. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
14. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti bylo určující, že nařízené předběžné opatření stanovující povinnost hospitalizace nezletilého stěžovatele b) bylo zrušeno, aniž by došlo k samotné realizaci této hospitalizace. Nikdy tak nedošlo ke zbavení osobní svobody uvedeného stěžovatele, které by mělo základ v napadených rozhodnutích, a stejně tak tato rozhodnutí, byť nadále zůstávají pravomocná, ani do budoucna nemohou představovat základ pro takovýto zásah, případně pro jiný související zásah do základních práv a svobod obou stěžovatelů [právě skutečnost, že se napadená rozhodnutí po zrušení nařízené hospitalizace nemohou projevit v právní sféře stěžovatelů, odlišuje posuzovanou věc např. od přezkumu vazebních rozhodnutí v době, kdy vazba již v době rozhodování Ústavního soudu netrvá; viz stanovisko pléna ze dne 6. 5. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 25/08 (ST 25/49 SbNU 673)]. Nastala tedy situace, kdy možnost, že nastane namítaný zásah, pominula, respektive namítaný zásah byl vyřešen jinou cestou (jde o situaci označovanou jako mootness, viz usnesení ze dne 25. 11. 1998 sp. zn. II. ÚS 413/97). Stěžovatelé netvrdí žádný jiný důvod, pro který by mohlo mít případné zrušení napadeného rozhodnutí význam z hlediska ochrany jejich základních práv a svobod. Na projednání ústavní stížnosti trvá stěžovatel a) z důvodu, aby se Ústavní soud preventivně vyjádřil k ústavnosti nařízení hospitalizace jeho nezletilého syna, který je vychováván v ortodoxním židovském prostředí, kde je veškerý denní řád podroben náboženským předpisům, a u kterého by vynětí z tohoto prostředí, respektive s ním spojená omezení, mohla vést k nepřípustnému zásahu do svobody náboženského vyznání podle čl. 15 odst. 1 Listiny či práva svobodně projevovat svou víru podle čl. 16 odst. 1 Listiny. Takovýto přezkum by však nesloužil ochraně základních práv a svobod stěžovatelů v posuzované věci, nýbrž by měl pouze akademický význam pro případná jiná řízení, v nichž by do budoucna mohla vyvstat obdobná otázka. Tomuto účelu však řízení o ústavních stížnostech neslouží. Lze proto uzavřít, že napadenými rozhodnutími nebylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny či jiné jejich základní právo nebo svoboda.
15. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníku o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu