ECLI:CZ:US:2021:3.US.3587.20.1
sp. zn. III. ÚS 3587/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Jana P. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou, sídlem Jaselská 205/25, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 2020 č. j. 16 Co 336/2019-648 a rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 26. června 2019 č. j. P 47/2017-533, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno - venkov, jako účastníků řízení, a Ivy S. a nezletilé Jany B. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu spisu Okresního soudu Brno - venkov (dále jen "okresní soud") sp. zn. P 47/2017, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem okresního soudu ze dne 16. 5. 2016 č. j. Nc 23/2016-14 byla schválena dohoda rodičů (stěžovatele a první vedlejší účastnice), podle které se nezletilá (druhá vedlejší účastnice) svěřuje do výchovy matky a otec se zavazuje přispívat na výživu nezletilé částkou ve výši 1 000 Kč měsíčně. Citovaný rozsudek byl změněn rozsudkem okresního soudu ze dne 3. 8. 2017 č. j. P 47/2017-99, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatele na změnu výchovy a výživy nezletilé (I. výrok) a byla schválena dohoda rodičů o styku stěžovatele s nezletilou v každém lichém kalendářním týdnu v roce vždy od středy 13.00 hodin do neděle do 17.00 hodin, dále byl upraven styk v období prázdnin a svátků (II. výrok).
3. Návrhem ze dne 19. 4. 2018 se stěžovatel domáhal svěření nezletilé do své péče a stanovení výživného podle úvahy soudu. Okresní soud rozsudkem ze dne 26. 6. 2019 č. j. P 47/2017-533 návrh stěžovatele zamítl (I. výrok), zastavil řízení o uložení výchovného opatření - dohledu (II. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (III. výrok). Okresní soud dospěl k závěru, že nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala změnu stávajícího soudního rozhodnutí, když jednak nebylo prokázáno sexuální zneužívání nezletilé (trestní věc byla usnesením Policie České republiky ze dne 31. 1. 2019 č. j. KRPB-79392-134/TČ-2018-060073-REI pravomocně odložena), dále pak zprávy z mateřských škol jsou kladné, matka zajišťuje zdravotní péči, a soud má za to, že matka je schopná o nezletilou řádně pečovat a zajistit ve spolupráci s lékaři řádnou péči o její zdravotní stav.
4. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 16. 9. 2020 č. j. 16 Co 336/2019-648 rozsudek okresního soudu potvrdil. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu a dodal, že kromě tvrzení stěžovatele nebyla žádnými důkazy zjištěna skutečnost, že by matka dostatečně a řádně nezvládala výchovu a péči o nezletilou, a že by existoval podstatný, relevantní a závažný důvod pro změnu výchovného prostředí. Krajský soud zdůraznil, že důvod, pro který byla nezletilá předběžným opatřením odebrána z péče matky a předána stěžovateli pravomocným odložením výše uvedené trestní věci, odpadl, a od toho okamžiku není žádného důvodu, pro který by se nezletilá neměla znovu nacházet v péči matky.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje své přesvědčení, že soudy obou stupňů při svém rozhodování o poměrech nezletilé nerespektovaly zásadu nejlepšího zájmu dítěte, když nevzaly v úvahu, že rozvoj nezletilé je zaručen lépe v péči stěžovatele než v péči matky, která na rozdíl od stěžovatele neřeší zdravotní problémy nezletilé (problémy s chrupem, gynekologické, logopedické, ADHD), a svým způsobem života a chybějícími pracovními návyky nezaručuje vhodné výchovné prostředí pro nezletilou. Stěžovatel upozorňuje, že nezletilá se po dobu, kdy byla po několik měsíců nepřetržitě v jeho péči, velmi zlepšila, prospěla jak po stránce fyzické, tak i duševní. Když stěžovatel převzal nezletilou do své péče, byla hubená, se zanedbanými vlasy, před navrácením matce měla správnou váhu odpovídající jejímu věku a výšce, s ošetřenými zuby, narostlými a upravenými vlasy. V době péče u stěžovatele chodila nezletilá do mateřské školy, kde byla spokojená, navštěvovala zájmové kroužky, tato skutečnost se projevila i na rozvoji jejího duševního stavu. Totéž platí i pro pokroky u logopeda. Po předání matce nezletilá velmi zhubla, váží i s oblečením okolo 17 kg, což je v jejím věku nedostatečné. Jak okresní soud, tak krajský soud se podle stěžovatele nezabývaly závěry znaleckého posudku PhDr. Jaroslavy Chudobové, které hodnotí matku jako nevyzrálou osobnost s infantilními rysy, méně pružného myšlení s horší orientací v realitě, s patrnou nižší koordinovaností centrálního nervového systému. Znalkyně výslovně upozornila na potřebu věnovat zvláštní pozornost výchovným schopnostem matky a uvedla, že v případě svěření nezletilé do péče matky bude s velkou pravděpodobností nutná pomoc terénního sociálního pracovníka, případně jiné blízké osoby. Přes závažnost takového sdělení soudy obou stupňů nevěnovaly tomuto pozornost, nikterak nehodnotily sníženou schopnost výchovné způsobilosti matky a její dopad na nezletilou. Stěžovatel dále namítá, že skutečnost, že se podezření ze sexuálních útoků vůči nezletilé nepotvrdilo, neznamená, že se nedělo, a poukazuje na podezřelá a vzájemně si odporující sdělení matky, která při výpovědích tvrdí k věci pokaždé něco jiného, jednou, že se druh matky s nezletilou koupal, ale bylo tomu tak, že ona za ním do vany skočila a matka byla po celou dobu u toho, podruhé před soudem vypovídala, že jí druh matky jen podával ručník, když nezletilou koupala, potřetí při výslechu na policii nepotvrdila matka ani předávaný ručník. Podle stěžovatele je nepředstavitelné, že by se tehdy čtyřletá nezletilá sama svlékla a skočila do vany k cizímu muži, lži matky tak spíše dotvrzují oprávněnost podezření z jednání vůči nezletilé.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. Ústavní soud proto není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.
9. Tak tomu je i v dané věci, v níž soudům nelze vytknout, že při svém rozhodování neaplikovaly platnou právní úpravu, nebo že by jejich skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování; to platí pro rozhodnutí krajského soudu i okresního soudu, které shodně konstatovaly, že matka je schopna o nezletilou řádně pečovat.
10. K uvedenému závěru dospěly soudy na základě řádně a rozsáhlým způsobem provedeného dokazování, z něhož nebyly zjištěny stěžovatelem v ústavní stížnosti tvrzené skutečnosti. Okruh stěžovatelových námitek lze rozdělit do tří skupin. Prvotně soudům vytýká, že svěřily nezletilou do péče matky, která je k tomu výchovně nezpůsobilá a zanedbává zdravotní péči o nezletilou, další okruh námitek se týká nerespektování závěrů znaleckého posudku a konečně stěžovatel zjevně i přes odložení trestní věci není přesvědčen o tom, že v domácnosti matky nedošlo k sexuálnímu zneužívání nezletilé.
11. Jde-li o první okruh námitek, z obsahu vyžádaného spisu, zejména ze zpráv opatrovníka a školských zařízení, které navštěvovala nezletilá, je zřejmé, že tvrzení stěžovatele o nedostatečnosti péče matky o nezletilou se nezakládají na pravdě. Ze zpráv opatrovníka ze dne 28. 1. 2019 a ze dne 25. 2. 2019, tedy v průběhu řízení před okresním soudem, vyplývá, že stěžovatel dlouhodobě s opatrovníkem nespolupracuje, nereaguje na zaslané písemnosti, nedostavuje se na jednání u opatrovníka. Naopak matka s opatrovníkem řádně spolupracuje, je aktivní v řešení budoucí péče o nezletilou. Poslední šetření v domácnosti matky před vydáním rozsudku krajského soudu proběhlo dne 1. 7. 2020, kdy nebyly shledány žádné nedostatky ve vedení domácnosti či v péči o nezletilou.
12. Poukazuje-li stěžovatel na závěry znaleckého posudku, v němž znalkyně uvedla, že v případě svěření nezletilé do péče matky bude s velkou pravděpodobností nutná pomoc terénního sociálního pracovníka, případně jiné blízké osoby, z tohoto závěru neplyne, že by znalkyně doporučila změnu výchovných poměrů. Nadto z provedených důkazů vyplynulo, že matka nezletilé žije v jedné nemovitosti se svou matkou, která ji s výchovou pomáhá. Stěžovateli proto nelze přisvědčit, že by soudy závěry znaleckého posudku nerespektovaly. Okresní soud provedl důkaz znaleckým posudkem při jednání dne 24. 6. 2019, kdy přečetl znalecký posudek a následně byla znalkyně vyslechnuta, při své výpovědi označila výchovné kompetence rodičů za vyvážené, také pokud jde o citovou vazbu, vychází u obou rodičů dle znalkyně stejně. K uvedenému Ústavní soud dodává, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, soud však není oprávněn přehodnocovat závěry znalce po věcné stránce, může pouze hodnotit úplnost výchozích skutkových podkladů, logickou souladnost znalcových závěrů a eventuálně též srovnávat obsah znaleckého posudku s ostatními provedenými důkazy. Uvedeným způsobem okresní soud i krajský soud v posuzované věci postupovaly.
13. Tvrdí-li stěžovatel, že ukončení jím iniciované trestní věci neznamená, že se skutek nestal, Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina ze dne 4. 6. 2020 s. j. KRPJ-22829-23/TČ-2019-160771-FIA bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele, jeho manželky Jitky P. a matky Aleny P. (jedná se o pseudonymy) pro přečin křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c) trestního řádu. Z odůvodnění usnesení Policie České republiky ze dne 31. 1. 2019 č. j. KRPB-79392-134/TČ-2018-060073-REI o zastavení trestní věci se uvádí, že podezření o jednání druha a dcery matky vyplývají pouze z podaných výpovědí stěžovatele, jeho manželky a matky, když nezletilá k věci nevypovídala. Uvedené výpovědi byly shledány Policií České republiky nevěrohodnými, neboť nebyly ve vzájemném souladu a odporovaly si jednotlivé osoby i ve svých vlastních výpovědích. Výpovědi taktéž neodpovídaly zjištěným skutečnostem, projevům nezletilé během pobytu u vyšetření, nebyly vykázány známky narušeného psychického vývoje, ani zjištěna žádná poranění gynekologickými vyšetřeními, nic podezřelého nezaregistrovaly pracovnice mateřských škol. Důležité pro věc byly závěry znaleckého posudku dětské psycholožky PhDr. Marie Vignatiové, která shledala u nezletilé malou věrohodnost a současně silné podezření na manipulaci s nezletilou ze strany stěžovatele a jeho manželky a matky v neprospěch matky nezletilé. Policejní orgán proto dospěl k závěru, že motivem těchto osob k ovlivnění nezletilé, resp. k podání trestního oznámení mohla být snaha o diskreditaci rodiny matky nezletilé v souvislosti se snahou stěžovatele získat nezletilou do své péče. Ústavní soud připomíná, že taktéž opatrovník ve své zprávě ze dne 25. 2. 2019 vznesl pochybnosti, nakolik bylo oznámení stěžovatele o sexuálním stíhání nezletilé učiněno na základě obavy o dceru, a nakolik šlo o snahu stěžovatele, aby nezletilá byla svěřena do jeho péče.
14. Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry napadených rozhodnutí, v nichž porušení základních práv stěžovatele neshledal. Krajský soud i okresní soud zvážily a vyvážily dotčené oprávněné zájmy, zejména nejlepší zájem dítěte, a za tím účelem shromáždily veškeré potřebné důkazy a svá rozhodnutí v tomto smyslu řádně a dostatečně odůvodnily.
15. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu