ECLI:CZ:US:2021:3.US.418.21.1
sp. zn. III. ÚS 418/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele: A. M. S., zastoupeného JUDr. Adamem Batunou, advokátem, sídlem Václavské náměstí 1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 11. prosince 2020 č. j. VZV 33/2017-1072 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce, Praha 5 - Zbraslav, ze dne 24. září 2020 č. j. NCOZ-864-1131/TČ-2016-412202-H, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce, Praha 5 - Zbraslav, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 4, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jeho právo podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojených listin se podává, že Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce, Praha 5 - Zbraslav (dále jen "policejní orgán") je stěžovatel trestně stíhán pro podezření ze spáchání zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) a odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. a) a odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
3. Návrhem doručeným policejnímu orgánu dne 22. 9. 2020 stěžovatel požádal o překlad celého trestního spisu do anglického jazyka, aby bylo zajištěno jeho právo na spravedlivý proces a na obhajobu.
4. Napadeným usnesením policejního orgánu byla žádost stěžovatele podle §28 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zamítnuta s odůvodněním, že mu bylo přeloženo do anglického jazyka usnesení o zahájení trestního stíhání, čímž byl seznámen se skutečnostmi, které jsou mu kladeny za vinu, přičemž si zvolil na plnou moc obhájce, který dostal všechny vyžádané dokumenty a bylo mu umožněno, aby si pořídil celou kopii spisu. K seznámení stěžovatele se skutečnostmi, které jsou mu kladeny za vinu, pak jistě není nezbytný překlad mnoha tisíců stran spisu, ale postačuje přetlumočení jeho podstatného obsahu. Stěžovatel však ani nevyužil svého práva nahlížet do spisu ani se nedostavil k seznámení s výsledky vyšetřování, kde byla zajištěna přítomnost tlumočnice, která by mu spis přetlumočila.
5. Stížnost stěžovatele Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") dalším napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítlo jako nedůvodnou.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v podstatě namítá, že bez znalosti obsahu celého spisu není schopen vyhodnotit, které z dokumentů jsou pro jeho obhajobu klíčové. Domnívá se, že příslušné orgány směšují dva samostatné instituty, a to seznámení se spisem podle §166 tr. řádu a právo na překlad písemností uvedené v §28 odst. 4 tr. řádu. Přetlumočení obsahu spisu přitom nepovažuje za adekvátní náhradu za písemný předklad. Souhlasí s tvrzením vrchního státního zastupitelství, že je to policejní orgán, kdo rozhoduje o tom, zda písemnost bude přeložena či přetlumočena, ten je však při své úvaze limitován tím, aby bylo zajištěno právo obviněného na spravedlivý proces a na obhajobu. Skutečnost, že po téměř tříletou dobu svého trestního stíhání nevyužil možnosti žádat o překlad spisového materiálu, pak není podle jeho názoru relevantní, neboť zákon nijak neomezuje jeho právo žádat o překlad spisu, takže tak učinit může kdykoliv. Má za to, že ústní překlad dokumentů v průběhu vyšetřovacího úkonu nemůže adekvátně nahradit studium písemného překladu, když spis má desítky tisíc stran. Dosud bylo přeloženo pouze usnesení o zahájení trestního stíhání, což považuje vzhledem ke komplikovanosti věci a množství důkazů za nedostatečné. Jím zvolený obhájce sice dostává všechny vyžádané dokumenty, ale jeho činnost nemůže nahradit autentické vyjádření k obsahu listin. Nadto obhajoba nemá za úkol provést sama překlad všech písemností; není možné přenášet náklady na překlad na obviněného. Má proto za to, že se orgány činné v trestním řízení dopustily nezákonného postupu a porušily tím i jeho ústavní práva.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
9. Právo na zajištění tlumočení je jednou ze základních zásad trestního řízení zakotvenou v čl. 37 odst. 4 Listiny, podle kterého ten, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, v němž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Orgány činné v trestním řízení přitom vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn před těmito orgány používat svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že jej ovládá (§2 odst. 14 tr. řádu).
10. Podle §28 odst. 1 tr. řádu využije-li obviněný právo uvedené v §2 odst. 14 tr. řádu, ustanoví tlumočníka orgán činný v trestním řízení, před kterým se v době tohoto úkonu trestní řízení vede. Ustanovení §28 odst. 2 tr. řádu obsahuje taxativní výčet klíčových rozhodnutí, která je třeba vždy obviněnému, který dříve prohlásil, že neovládá český jazyk, písemně přeložit do cizího jazyka, o němž naopak prohlásil, že jej ovládá, popř. do jiného jazyka za podmínek uvedených v odst. 1. Naproti tomu všechna ostatní rozhodnutí, která nejsou v odst. 2 výslovně uvedena, není třeba obviněnému automaticky písemně překládat, a to ani za situace, kdy v rámci konaného řízení prohlásil, že neovládá český jazyk, pročež využil svého práva jednat před soudem v cizím jazyce za podmínek uvedených v odst. 1. Zajištění písemného překladu těchto listin obviněnému, který neovládá český jazyk, však není vyloučeno postupem podle odst. 4 uvedeného ustanovení.
11. Odstavec čtvrtý §28 tr. řádu zakotvuje právo obviněného žádat písemný překlad i dalších písemností než jen rozhodnutí uvedených v odst. 2, přičemž předpokladem pro vyhovění takové žádosti ze strany orgánů činných v trestním řízení je zejména realizace práva na spravedlivý proces, konkrétně řádného uplatnění práva obviněného na obhajobu. Právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy je přitom třeba chápat tak, že obviněný, který nerozumí jazyku používanému v řízení před soudem nebo tímto jazykem nemluví, má právo na bezplatnou pomoc tlumočníka za účelem překladu nebo přetlumočení takových dokumentů nebo vyjádření v průběhu řízení vedenému proti němu, kterým musí nezbytně rozumět, aby se mohl těšit spravedlivému procesu (ESLP Luedicke, Belkacem a Koç proti Německu, stížnost č. 6210/73, §48).
12. Dané právo však obviněnému automaticky negarantuje zajištění překladu celého spisového materiálu, který byl v dané věci orgány činnými v trestním řízení zajištěn, nýbrž jen takových listin, které jsou vzhledem ke svému charakteru a obsahu nezbytné k tomu, aby se obviněný, který neovládá český jazyk, mohl řádně obeznámit se skutečnostmi, které jsou mu v dané věci kladeny za vinu. Stanovení nezbytného rozsahu pořizovaného překladu bude v konečném důsledku vždy závislé na úsudku orgánu činného v trestním řízení, který řízení v dané fázi vede, činěného v kontextu ústavně garantovaných práv obviněného.
13. Shledá-li příslušný orgán činný v trestním řízení návrh obviněného, který využil svého práva podle §2 odst. 14 tr. řádu používat v dané věci jiného než českého jazyka, na zajištění překladu některé z dalších listin, výslovně neuvedených v odst. 2, nedůvodným (např. ve vztahu k listinám upravujícím průběh řízení nebo listinám výlučně se vážících k osobě dalšího z obviněných nemajícím tak pro pochopení skutečností, jež jsou obviněnému kladeny za vinu, žádný zásadní význam), je povinen o nevyhovění tomuto návrhu vždy rozhodnout.
14. Právo obviněného na zajištění písemného překladu dalších písemností neuvedených v odst. 2 §28 tr. řádu nezbytných pro řádné uplatnění jeho práva na obhajobu lze realizovat rovněž zajištěním ústního přetlumočení této písemnosti nebo jejího podstatného obsahu (který se obviněného přímo týká a který je nezbytný pro seznámení se se skutečnostmi, jež mu jsou kladeny za vinu), a to v rámci kteréhokoliv procesního úkonu nebo i mimo něj.
15. V posuzované věci stěžovatel žádal o překlad celého vyšetřovacího spisu, a to za situace, kdy nevyužil svého práva na seznámení s výsledky vyšetřování ve smyslu §166 odst. 1 tr. řádu, i když byl k tomuto úkonu s dostatečným předstihem předvolán. Na seznámení se spisem byl přitom zajištěn tlumočník pro účely přetlumočení vyšetřovacího spisu do anglického jazyka, čímž by policejní orgán dostál požadavkům uvedeným v §28 odst. 4 tr. řádu, neboť stěžovateli poskytl možnost přetlumočení podstatného obsahu spisového materiálu.
16. Domáhal-li se stěžovatel následně po policejním orgánu pořízení překladu celého vyšetřovacího spisu obsahujícího desetitisíce stran, a to bez konkretizace těch dokumentů, o nichž se domníval, že jsou pro zajištění jeho práva na obhajobu relevantní, nemohl důvodně očekávat, že by takové jeho obecné žádosti bylo vyhověno, neboť právo na tlumočení podle §28 odst. 4 tr. řádu obviněnému automaticky negarantuje překlad celého spisového materiálu, ale pouze takových listin, které jsou vzhledem ke svému obsahu a charakteru nezbytné k tomu, aby se obviněný mohl náležitě obeznámit se skutečnostmi, které jsou mu kladeny za vinu. Vrchní státní zastupitelství stěžovatele v napadeném usnesení případně poučilo o tom, že předpokladem takového postupu je odůvodnění žádosti o překlad konkrétních listin, aby příslušný orgán činný v trestním řízení mohl vůbec uvážit, zda takové žádosti vyhoví, tedy, zda překlad žádaných písemností je z pohledu požadavku realizace práva na spravedlivý proces potřebný.
17. Lze tak dospět ke stejnému závěru, který učinilo v rámci stížnostního řízení vrchní státní zastupitelství, že v posuzované věci bylo v rámci vyřizování žádosti stěžovatele postupováno v souladu s trestním řádem. Svůj postup orgány činné v trestním řízení v napadených rozhodnutích dostatečně odůvodnily, přičemž Ústavní soud neshledal, že by jím byla porušena stěžovatelova ústavní práva. Právo žádat překlad konkrétních listin ze spisového materiálu ostatně zůstává stěžovateli zachováno i nadále, neboť tak může činit v rámci kteréhokoliv procesního úkonu či mimo něj.
18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu