ECLI:CZ:US:2021:3.US.463.20.1
sp. zn. III. ÚS 463/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené Mgr. Filipem Wágnerem, advokátem, sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3, proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. prosince 2019 č. j. 0 Nt 19114/2019 k prohlídce jiných prostor a pozemků a proti zásahu orgánu veřejné moci spočívajícího v postupu Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Praha, při provádění prohlídky podle uvedeného příkazu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Generální inspekce bezpečnostních sborů, jako účastníků řízení, a P. K. a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 13, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy. Stěžovatelka se dále domáhá toho, aby Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále jen "GIBS") bylo zakázáno pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky a přikázáno navrátit předešlý stav tím, že stěžovatelce vydá věci v jejím vlastnictví zabavené při prohlídce dne 14. 1. 2020, jak jsou specifikovány v protokolu o provedení prohlídky ze dne 14. 1. 2020 č. j. GI-644-73/TČ-2019-842011.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 0 Nt 19114/2019, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Příkazem k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 30. 12. 2019 č. j. 0 Nt 19114/2019 nařídil obvodní soud podle §83a trestního řádu prohlídku jiných prostor a pozemků, a to kanceláře ředitele stěžovatelky P. K. [prvního vedlejšího účastníka (dále jen "podezřelý")] v prostorách stěžovatelky, neboť existovalo důvodné podezření, že se zde nacházejí věci důležité pro trestní řízení. V odůvodnění příkazu k prohlídce se uvádí, že je Městským státním zastupitelstvím v Praze prováděno prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že mohlo dojít ke spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. g) trestního zákoníku spáchaného ve formě pomoci dle §24 odst. 1 písm. c) citovaného zákona. Tohoto přečinu se měl dopustit podezřelý tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně však od ledna roku 2019 do současnosti, v prostorách stěžovatelky úmyslně, soustavně a po delší dobu nevykonával dohled nad pracovní činností odsouzených vykonávajících trest odnětí svobody ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zařazených k výkonu práce v prostorách stěžovatelky, a měl odsouzeným zpřístupnit aktivní používání sítě internet a mobilních telefonů, čímž jim měl umožnit porušovat základní povinnosti odsouzených uvedené v §28 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, a dopustil se tak vážného jednání, kterým pomáhal odsouzeným k tomu, aby mařili výkon nebo účel trestu. Dne 14. 1. 2020 provedla GIBS na základě shora uvedeného příkazu prohlídku jiných prostor a pozemků.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka považuje odůvodnění příkazu k prohlídce za nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, jaké důkazy byly v rámci fáze prověřování opatřeny policejním orgánem, když odůvodněnost provedení prohlídky je konstatována odkazem na spisový materiál, aniž by byla uvedena jednotlivá konkrétní zjištění, ze kterých soud vycházel, není ani specifikováno jaké "dosavadní výsledky šetření" byly zohledňovány při rozhodování soudu. Soud také podle stěžovatelky dostatečně přesvědčivým způsobem nevyložil, z jakého důvodu je očekáváno, že se v prostorách stěžovatelky budou nacházet věci důležité pro trestní řízení. Stěžovatelka poukazuje na nálezy Ústavního soudu týkající se problematiky domovních prohlídek, resp. i prohlídek jiných prostor a pozemků, a má za to, že soudem nebyly dodrženy nároky, jež jsou na určitost odůvodnění jeho rozhodnutí kladeny zákonem. To platí i pro část odůvodnění, ve které soud pouze vykládá podstatu neopakovatelného a neodkladného úkonu podle §160 odst. 4 trestního řádu, aniž by bylo specifikováno, na základě jakých skutečností došel k závěru, že o neodkladný a neopakovatelný úkon jde právě v konkrétním řízení. Stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že byl policejnímu orgánu vydán osobní počítač zn. Dell, který je služebním počítačem patřícím do majetku stěžovatelky a nacházejí se v něm podklady, které jsou potřebné pro dokončení její žádosti o dotaci z Evropských fondů. Dále byl policejnímu orgánu vydán osobní počítač HP zn. Compaq Pro 6300, opět jde o služební počítač, který je majetkem stěžovatelky užívaným výhradně pro zpracování interní personální agendy. Bez přístupu k tomuto osobnímu počítači není možno řádné vedení stěžovatelky. Stejně tak policejnímu orgánu vydaný služební mobilní telefon má v paměti uloženy veškeré kontakty potřebné pro řízení stěžovatelky. Policejnímu orgánu byla neoprávněně vydána další zařízení, jež patří do vlastnictví stěžovatelky a jsou nezbytná pro její řádné fungování. Závěrem stěžovatelka upozorňuje, že v dané věci byla prohlídka prováděna policejním orgánem (GIBS), který k jejímu provedení nebyl příslušný, neboť dle §12 odst. 2 písm. b) tresního řádu se policejním orgánem rozumí GIBS v řízení o trestných činech příslušníků Policie České republiky, příslušníků Vězeňské služby České republiky, celníků anebo zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v Policii České republiky, nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů. V dané věci však prohlídka jiných prostor a pozemků byla nařízena v trestní věci vedené proti řediteli stěžovatelky, která je příspěvkovou organizací Ministerstva spravedlnosti. Z uvedeného vyplývá, že podezřelý není žádným z taxativně vymezených subjektů, ve věci kterých by byla GIBS policejním orgánem.
III.
Vyjádření účastníků řízení
4. Ústavní soud vyzval účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
5. Obvodní soud ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah spisového materiálu, přičemž podotýká, že pro rozhodování byly podstatné skutečnosti obsažené ve vyšetřovacím spise GIBS č. j. GI-644-44/TČ-2019-842011, který měl obvodní soud k dispozici.
6. GIBS poukazuje na svůj podnět k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce, ve kterém uvedla, že operativně pátrací činností bylo zjištěno, že podezřelý by měl mít ve skříni uloženy mobilní telefony, které zapůjčuje odsouzeným. Odsouzení měli také v prostorách stěžovatelky, přístup k síti Internet. Veškerá zjištění i neodkladnost a neopakovatelnost navrhovaných úkonů jsou v tomto podnětu náležité odůvodněna. Neodkladnost byla spatřována v tom, že hrozí zničení, ztráta či přemístění důkazů, neopakovatelnost v tom, že pokud by se podezřelý o plánovaném provedení úkonu dozvěděl, mohl by provést kroky k zahlazení své trestné činnosti.
7. GIBS dále poukázala na §160 odst. 3 trestního řádu, podle kterého policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony a zahájí trestní stíhání, pokud nelze zajistit, aby tyto úkony provedl příslušný orgán. Ve fázi prověřování podezření nebylo možné přesně určit pracovní zařazení podezřelého. V rámci prováděného úkonu bylo vyrozuměno Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky (s poučením o právu účasti u prováděné prohlídky), které sdělilo, že uvedená zotavovna patří do kompetence Ministerstva spravedlnosti. Následně tedy bylo ze strany příslušníků GIBS provedeno vyrozumění Ministerstva spravedlnosti zastoupeného náměstkem Z. S., který příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků převzal a k samotnému úkonu se následně dostavil. Z důvodu pochybností o pracovním zařazení podezřelého bylo dne 15. 1. 2020 písemně s odkazem na §8 odst. 1 trestního řádu vyžádáno stanovisko Ministerstva spravedlnosti, zda je podezřelý zaměstnancem Ministerstva spravedlnosti nebo Vězeňské služby České republiky. Dne 21. 1. 2020 bylo Z. S. sděleno, že podezřelý je ředitelem příspěvkové organizace. V návaznosti na tuto informaci GIBS dne 28. 1. 2020 pod č. j. GI-644-86/TČ-2019-842011 předala informaci věcně a místně příslušné Policii České republiky, konkrétně Obvodnímu ředitelství policie Praha IV. GIBS je přesvědčena, že postupovala v souladu se zákonem, neboť prováděla úkony v rámci prověřování v domnění, že podezřelý je zaměstnancem Vězeňské služby České republiky. Jednalo se o úkony neodkladné a zároveň neopakovatelné a hrozilo zde nebezpečí prodlení. Vzhledem k daným okolnostem, zejména nebezpečí zmaření důležitých důkazů, nebylo namístě provádět rozsáhlé šetření ohledně postavení podezřelého ve Vězeňské službě České republiky nebo jiného orgánu. V tomto případě se tedy jednalo o naplnění zásady rychlosti řízení, kdy GIBS do doby zjištění své věcné nepříslušnosti postupovala z úřední povinnosti a konala tak, jak musí obecně každý policejní orgán konat.
8. Ústavní soud zaslal vyjádření účastníků řízení stěžovatelce, aby k nim popřípadě zaujala své stanovisko, ta však této možnosti nevyužila.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Ústavní soud musel též posoudit oprávnění stěžovatelky podat ústavní stížnost (aktivní legitimaci). Ústavní soud se ve své judikatuře k možnosti státu, respektive jeho orgánů a složek, podat ústavní stížnost již v minulosti vyslovil. Tato judikatura vychází z principu, že v případech, kdy stát (respektive orgán veřejné moci od něj odvozený) ve věci nevystupuje ve svém mocenském, vrchnostenském postavení, může být nositelem základních práv a svobod a tím i legitimován k podání ústavní stížnosti [srovnej nález sp. zn. I. ÚS 182/05 ze dne 6. 4. 2006 (N 79/41 SbNU 39), dostupný stejně jako další citovaná rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz]. Jestliže stát jedná v roli soukromé osoby, je mu ochrana jeho základních práv, včetně práva na spravedlivý proces, v judikatuře Ústavního soudu garantována jako u kteréhokoli jiného účastníka řízení. Tak je tomu typicky, pokud jedná jako vlastník při nakládání se svým majetkem. Aplikováno na nyní posuzovanou věc je aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti stěžovatelky dána. Je zjevné, že stěžovatelka v daném případě nejedná z pozice orgánu veřejné moci, naopak příslušná prohlídka byla v jejích prostorách nařízena a provedena podle ustanovení trestních předpisů stejně tak, jak by mohla být nařízena vůči jakýmkoliv nemovitostem jakékoliv soukromé fyzické či právnické osoby. Domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor přitom představují zásahy narušující soukromí či užívání majetku, kterým, jak bylo výše vyloženo, se může stát bránit i formou ústavní stížnosti, přičemž postavení stěžovatelky při úkonech na ochranu státem vlastněného majetku je v tomto případě obdobné postavení soukromého vlastníka. Stěžovatelka je příspěvkovou organizací (tedy vnitřní organizační jednotkou organizační složky státu) Ministerstva spravedlnosti podle §51 odst. 2 ve spojení s §3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Majetek, se kterým při plnění svých úkolů hospodaří a nakládá, je stěžovatelka v rámci povinností uložených takovýmto složkám uvedeným zákonem, povinna chránit před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím (§14 odst. 3) a důsledně využívat všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka a při ochraně majetku před neoprávněnými zásahy (§14 odst. 4). Při prohlídkách a vydávání či odnětí věcí postupem dle trestního řádu je dispozice vlastníků s jejich věcmi zpravila přinejmenším dočasně narušována, což z podstaty věci může přinést situace vedoucí vlastníky k právním krokům k hájení jejich vlastnictví [nález ze dne 6. 2. 2018 sp. zn. II. ÚS 2209/15 (N 17/88 SbNU 235)].
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud dal ve svých rozhodnutích již mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
12. Ústavní soud musí předně odmítnout námitku, že napadený příkaz obvodního soudu k prohlídce jiných prostor a pozemků nedostatečně odůvodnil potřebnost samotného provedení této prohlídky. Z §82 odst. 1 a 2 trestního řádu vyplývá, že prohlídku jiných prostor (tj. prostor nesloužících k bydlení) a pozemků lze vykonat tehdy, jestliže se v nich nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
13. Z napadeného příkazu obvodního soudu k prohlídce jiných prostor a pozemků zřetelně vyplývá, že tato prohlídka měla být provedena za účelem objasnění trestné činnosti podezřelého, které se měl dopustit tím, že jako ředitel stěžovatelky úmyslně nevykonával řádně dohled nad pracovní činností odsouzených zařazených v rámci výkonu trestu k výkonu práce na pracovišti stěžovatelky, zejména jim umožňoval aktivní používání internetu a mobilních telefonů. Obvodní soud v napadeném příkazu konkrétně uvedl, že existuje důvodné podezření, že se ve shora specifikovaném prostoru nacházejí věci důležité pro trestní řízení, a to zejména mobilní telefony, které měl podezřelý půjčovat třetím osobám, počítač s připojením na internet, ke kterému mohli mít odsouzení přístup a listinné důkazy prokazující prověřované jednání. Ústavní soud proto považuje odůvodnění potřeby nařízení prohlídky v prostorách stěžovatelky za adekvátní a plně vyhovující.
14. Ústavní soud nemůže stěžovatelce přisvědčit ani v jejím názoru, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků nijak neodůvodňuje neodkladnost či neopakovatelnost této prohlídky. Ústavní soud již dříve vyslovil, že jestliže ze všech okolností případu, jež lze identifikovat na základě příkazu k prohlídce nebo ze spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti úkonu byly skutečně dány, potom pouhý případný nedostatek písemného zdůvodnění neodkladnosti úkonu v příkazu k prohlídce nemusí být nutně posuzován jako ústavněprávní pochybení [srov. nález ze dne 8. 3. 2012 sp. zn. III. ÚS 2260/10 (N 50/64 SbNU 617) nebo usnesení ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. II. ÚS 1517/13]. Zároveň je třeba připomenout, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit, kdy neodkladnost úkonu z odůvodnění příkazu není (ani výkladem) jakkoli poznatelná, byť alespoň v minimálním nezbytném rozsahu [srov. nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297), či nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)].
15. V posuzované věci obvodní soud v napadeném příkazu uvedl, že jde o úkony neodkladné, neboť zajištění výše uvedených věcí může mít zcela zásadní význam pro objasnění celé věci, zejména ve vztahu k určení pachatele prověřované trestné činnosti, jakož i k určení dalších osob, které se předmětné trestné činnosti mohly účastnit, přičemž všechny tyto skutečnosti mohou mít zcela zásadní vliv na to, zdali bude zahájeno trestní stíhání konkrétní osoby nebo osob či nikoliv, a policejní orgán nemá v současné době jinou možnost, jak ověřit, zdali se v předmětných prostorách skutečně nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Skutečnost, že jde o úkon neopakovatelný, pak obvodní soud opřel o důvodnou obavu, že věci důležité pro trestní řízení by již nemusely být pro účely konání hlavního líčení k dispozici, jelikož by mohlo dojít k jejich účelovému znehodnocení či likvidaci. K tomu Ústavní soud připomíná, že možnost zničení či odstranění důkazních prostředků patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků neodkladný úkon (viz citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Ústavní soud proto konstatuje, že z napadeného příkazu obvodního soudu k prohlídce jiných prostor a pozemků lze zcela spolehlivě a bez problémů dovodit, že prohlídka předmětných nebytových prostor nepochybně vykazovala charakter neopakovatelného a neodkladného úkonu.
16. Ústavní soud konečně neshledal žádné vady ani v postupu policejního orgánu při samotném provádění prohlídky předmětných nebytových prostor. Namítá-li stěžovatelka, že policejní orgán zajistil osobní počítače či mobilní telefon, které užíval podezřelý, avšak šlo o majetek stěžovatelky, Ústavní soud považuje tento postup policejního orgánu vzhledem k charakteru prověřované trestné činnosti za oprávněný. Otázka žádosti stěžovatelky o vrácení uvedených věcí není předmětem této ústavní stížnosti.
17. K tvrzení stěžovatelky, že prohlídka jiných prostor a pozemků byla provedena policejním orgánem (GIBS), který k tomu nebyl příslušný, se vyjádřila GIBS tak, že vzhledem k počáteční nejednoznačnosti pracovního zařazení podezřelého neměla jinou možnost, než konat, neboť šlo o úkony neodkladné a zároveň neopakovatelné a hrozilo nebezpečí z prodlení, a po zjištění, že podezřelý je ředitelem příspěvkové organizace Ministerstva spravedlnosti, předala věc Obvodnímu ředitelství policie Praha IV.
18. Ústavní soud se námitkou obdobného charakteru zabýval v usnesení ze dne 28. 3. 2017 sp. zn. III. ÚS 3328/16, kdy stěžovatel namítal, že je trestně stíhán jako příslušník Policie České republiky, přičemž k vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Policie České republiky je coby policejní orgán příslušná výhradně Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ústavní soud v citovaném usnesení uvedl, že kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení tzv. podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. Ústavní soud také připomněl, že obecný soud je povinen v rámci předběžného projednání obžaloby mj. prověřit, zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem (§181 odst. 1 trestního řádu). Je tedy primární úlohou soudu, aby v rámci trestního řízení přihlédl k případně zjištěným procesním vadám proběhnuvšího trestního řízení a vyvodil z nich příslušné důsledky. Uvedené závěry dopadají i na posuzovanou věc, a to tím spíše, že v ní GIBS provedla pouze neodkladné a neopakovatelné úkony, jejichž provedení zákon (§160 odst. 3 trestního řádu) připouští i jiným než k tomu příslušným orgánem.
19. Ústavní soud uzavírá, že neshledal, že by v důsledku vydání napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků nebo při provádění prohlídky došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
20. Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu